Paleolit

Paleolit (z řeckého πάλαιος palaios – „starý“ a λίθος lithos – kámen) neboli starší doba kamenná je označení nejstaršího a nejdelšího (99 %) období lidských dějin.[1] Paleolit začal v době, kdy se člověk zručný poprvé naučil užívat nástrojů, a končí s poslední dobou ledovou, kdy na něj navazuje mezolit, který se odlišuje adaptací člověka na klimatické podmínky v podstatě současného rázu. Geologicky toto období spadá do pleistocénu, a proto je pro něj typické střídání dob ledových a meziledových (pleistocenní klimatický cyklus) a adaptibilita rodu homo (člověk) na měnící se klimatické podmínky. V Evropě bylo tou dobou velmi chladné podnebí. Hlavním způsobem získávání potravy byl lov a sběr plodin.

Datace obvykle udávaná pro střední Evropu

Paleolit se dále dělí na několik období, jejichž datace se ovšem v různých částech světa liší. Pro střední Evropu se obvykle udávají následující hodnoty. Protože v rámci paleolitu se zachází se statisíci či dokonce miliony let, nemá smysl je odpočítávat klasicky od přelomu letopočtu. Na mezinárodní úrovni se ustálila zkratka B. P. (z anglického Before Present – před současností), která se přidá za údaj o počtu roků, česky se obdobně označí předložkou „před“ před údajem.

Toto jsou nejčastěji uváděná rozpětí, v závorce příklad jiné datace:

Nejstarší paleolit

Podrobnější informace naleznete v článku Nejstarší paleolit.

Nejstarší paleolit (před 4 až 1 mil. let) je nejstarším a nejméně známým obdobím lidských dějin.

„Předchůdci“ člověka

Samice druhu Australopithecus afarensis, známá jako Lucy

Na studiu evoluce člověka se v současnosti podílí velké množství vědních oborů – včetně Fyzické antropologie, geologie, klimatologie, embryologie a genetiky. Zabývají se procesem antropogeneze a hominizace zvířecích předků člověka. K dispozici mají kosterní pozůstatky pouze několika jedinců. Někdy je jedinec zastoupen pouze malou částí kostry. Stále jsou nalézány nové kosterní pozůstatky, které mohou pozměnit současnou teorii. I přes neustálý výzkum není ještě fylogeneze člověka v mnoha ohledech vyřešena.

Počátek lidské evoluce je kladen do miocénu (cca 25 – 5 mil. př. n. l.), kdy došlo k ochlazování klimatu a ve východní Africe začaly mizet lesy. Místo nich se objevovala savana. Koncem miocénu došlo k další změně. Zaledněním polárních oblastí došlo k drastickému poklesu srážek, což lesy omezilo ještě více. Ve východní Africe navíc problémy prohloubila tektonická činnost a vytvoření Velkého afrického příkopu.

Tím se omezoval životní prostor velkých opic, zvaných hominidé. Progresivnější z nich se životu na savanách přizpůsobili, především začali používat k pohybu pouze zadních končetin, což jim umožnilo jednak větší rozhled po nezalesněné krajině a jednak jim chůze umožnila překonávat velké vzdálenosti poměrně rychle.

Nejznámějšími hominidy jsou australopitékové, žijící před 4 – 2 mil. lety. Z nich nejstarším druhem je Australopithecus afarensis (4 – 3 mil. př. n. l.). Nejznámějším z nich je samice Lucy, jejíž téměř úplná kostra byla nalezena v etiopském Hadaru roku 1974. Mladší druh Australopithecus robustus není rozhodně předkem člověka. Nadějnější je Australopithecus africanus, jeho nejznámějším představitelem je taungské dítě, jehož pozůstatky byly nalezeny roku 1925 v jihoafrickém Taungu.

Přes všechny nálezy a teorie není dosud jednoznačně prokázáno, který australopithecus je předkem člověka a jestli vůbec nějaký. Badatelé se nicméně přiklánějí k názoru, že již australopitékové chodili vzpřímeně, mnohem více než je schopen současný šimpanz.[2] K tomu jim pomáhala i vyklenutá chodidla, podobná těm současným lidským (oproti "plochým" chodidlům lidoopů, vhodným ke šplhání).[3] Naopak mozkovny australopitéků nebyly výrazně větší než šimpanzí.[4]

Nejstarší lidé

Lidské druhy se od zvířecích hominidů odlišují čtyřmi jevy hominisace:

  • vzpřímenou postavou a chůzí
  • rozvojem mozku a zvětšováním mozkovny
  • rozvojem myšlení a mluvidel a vznikem řeči
  • formováním práceschopné ruky s palcem postaveným proti ostatním prstům.
Lebka Homo habilis nalezená v roce 1813 v Keni

Nejstarším druhem člověka je člověk zručný (Homo habilis, 2,4 – 1,9 mil. př. n. l.). Jeho nejstarší a nejslavnější nálezy pocházejí z Tanzanie z oblasti Velké příkopové propadliny. Olduvaiská rokle – jedno z míst častých nálezů zde – dala název kultuře, která bývá s industrií člověka zručný spojována – oldovan. Oldovan se váže pouze na oblast okolo zlomové propadliny. Dochovala se kamenná industrie obvykle vyrobená z lávy nebo ze silicitů a křemenů. Typické tvary jsou sekáče, protobifasy, otloukače, drasadla, škrabadla atd. Stejně jako nástroje se člověk zručný naučil snad i užívat oheň.

Před zhruba 1,9 mil. let nahradil člověka zručného člověk vzpřímený (Homo erectus, 1,9 mil. př. n. l. – 200 000 př. n. l.) a s ním se objevuje nová kultura acheuléen (1,5 – 240 000 př. n. l.). Spolu s člověkem vzpřímeným se rozšiřuje z Afriky do západní a jižní Asie a 1 mil. př. n. l. i do Číny a západní poloviny Evropy. V mimoafrických regionech jsou také odlišně označovány některé varianty člověka vzpřímeného, např. Pithecanthropus erectus na Jávě, Sinanthropus pekinensis v Číně a Homo heidelbergensis v Evropě. V Česku se také nacházejí lokality s nálezy z nejstaršího paleolitu, jedná se o Beroun nebo Čakovice.

V některých zemích se rozeznává i starý paleolit, pokud tomu tak není, tak na nejstarší paleolit navazuje přímo střední paleolit v době před 1 mil. let.

Starý paleolit

Podrobnější informace naleznete v článku Starý paleolit.

Pokračuje acheulská kultura. Nositelem kultury acheuléen je Homo erectus (člověk vzpřímený) a později Homo heidelbergensis (člověk heidelberský), předchůdce neandrtálce. Typickým nástrojem se stává pěstní klín. Dále se vyskytují polyedry, drasadla a úplně ke konci začíná levalloiská technika. Ve východní Africe, Číně a jižní Evropě se zároveň s acheuléenem prosadila drobnotvará industrie.

Střední paleolit

Podrobnější informace naleznete v článku Střední paleolit.
Neandrtálská matka s dítětem, Pavilon Anthropos v Brně

Nositeli kultur středního paleolitu byly převážně archaické formy moderního člověka, rozšířené v období před 250 000 lety od Afriky až po severní Čínu. V Evropě jsou řazeny do druhu Homo heidelbergensis, v Africe do druhu Homo rhodesiensis. V tropické jihovýchodní Asii přežíval Homo erectus. Před 130 – 250 000 lety se v Evropě z druhu Homo heidelbergensis vyvinul neandrtálec (Homo neanderthalensis), který zde žil až do začátku mladšího paleolitu.

Typickým rysem je rozmach variability industrie. Změnil se i způsob výroby – používají se spíš drobné úštěpy a industrie drobnotvará. Prosadila se plně levalloiská technika – nástroje teď byly vyráběny z předem připraveného jádra.

Hlavním zdrojem potravy se stal lov, provázený rybolovem a sběrem. Vzniká umění a pravděpodobně i primitivní forma náboženství – existují náznaky rituálního pohřbívání alespoň některých členů komunit.

V Evropě se nejvýrazněji prosazují kultury moustérien (v Česku nálezy např. v jeskyni Šipka nebo Švédův stůl), dále ve střední Evropě taubachien (nálezy v jeskyni Kůlna a v Předmostí), micoquien (v Česku některé vrstvy v jeskyni Kůlna).

V severní Africe se rozeznává kultura atérien s hroty na širokých úštěpech s typickým řapem, jižněji pak kultura sangoan a v jižní Africe fauersmith. Typickými nástroji pro tyto kultury jsou škrabadla, drasadla, klíny, sekáče, hroty.

Mladý paleolit

Podrobnější informace naleznete v článku Mladý paleolit.
Věstonická venuše

Mladý paleolit (40 000 – 10 000 př. n. l.) se začíná rozvíjet v počínajícím interpleniglaciálu poslední doby ledové, kdy jsou domorodé populace středopaleolitických neandertálců vytlačovány lidmi moderní anatomické stavby, zcela už podobnými až shodnými s člověkem dnešním. S nimi je spojen rozvoj čepelové techniky a jí odpovídajících jemnějších typů nástrojů. Ve starší fázi tohoto období, počínající před cca 43 000 lety na Balkáně, se v Evropě šíří tzv. přechodné kultury, které nesou ještě prvky středního paleolitu, ale část už progresivní prvky mladého paleolitu. Patři k nim kultura chatelperronien, szeletien a bohunicien (lokality Stránská skála nebo Ondratice). Plně mladopaleolitické kultury byly: uluzzien, jerzmanowicien a aurignacien. Dominantní způsob úpravy kamenné industrie je tzv. čepelová technika.

Ve střední fázi mladého paleolitu rozlišujeme kultury gravettien, jehož lokální variantou je moravský pavlovien se světoznámými nalezišti Dolní Věstonice, Pavlov, Willendorf a Předmostí u Přerova . O něco mladší je kostěnkovsko-avdějevská kultura, maltsko-bureťská kultura, mezinská kultura a středoevropský a středomořský epigravettien. Jeskynní malby jsou typické i pro kulturu solutréen.

Magdalénien s reprezentativními malbami ve španělských (Altamira) a francouzských (Lascaux) jeskyních už patří do pozdní fáze mladého paleolitu. K této kultuře v Česku patří nálezy z lokalit Pekárna, Býčí skála nebo Kůlna. Dál rozlišujeme kultury epimagdalénien a hamburgien.

Pozdní paleolit

Podrobnější informace naleznete v článku Pozdní paleolit.

Krátké závěrečné období paleolitu na přelomu pleistocénu a holocénu, kdy se začínají šířit borobřezové porosty (počátky práce se dřevem naznačuje výskyt hrubotvaté složky kamenné industrie – valounových sekáčů apod.) Kolísající, stále ještě málo příznivé klima i příroda dovolily obživu jen nevelkému počtu pohyblivých loveckých skupin, zčásti zřejmě navazujících na předchozí domácí osídlení. Nejvýraznější kultury pozdního paleolitu jsou natúfien ve východním Středomoří, capsien v severní Africe, azilien na území hlavně Francie, creswellien ve Velké Británii a tišnovien v Česku .

Přehled kultur a industrií

Pěstní klín (západní Francie, před asi 0,5 mil. let)

Odkazy

Reference

  1. Paleolit. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  2. Australopitékové kráčeli vzpřímeně už před 3,6 milionu let. TÝDEN.cz [online]. 2010-03-22 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  3. Lucy neměla ploché nohy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  4. Australopithecus mohl být hloupější než šimpanz. Sciencemag [online]. [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 

Literatura

  • BENEŠ, Jan. Člověk. Praha: Mladá fronta, 1994. 342 s. ISBN 80-204-0460-0. 
  • FRIDRICH, Jan. Středopaleolitické osídlení Čech. Praha: Archeologický ústav ČSAV, 1982. 151 s. 
  • FRIDRICH, Jan. Staropaleolitické osídlení Čech. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 1997. 235 s. ISBN 80-86124-06-1. 
  • FRIDRICH, Jan. Ecce Homo. Svět dávných lovců a sběračů. Praha: Agentura Krigl, 2005. 324 s. ISBN 80-86912-04-3. 
  • LEAKEY, Richard. Původ lidstva. Bratislava: Archa, 1996. 164 s. ISBN 80-7115-031-2. 
  • SVOBODA, Jiří. Čas lovců : dějiny paleolitu, zvláště na Moravě. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 1999. 352 s. ISBN 80-86023-19-2. 
  • SVOBODA, Jiří. Počátky umění. Brno: Academia, 2011. 335 s. ISBN 978-80-200-1925-7. 
  • SVOBODA, Jiří. Paleolit Moravy a Slezska. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2009. 303 s. ISBN 978-80-86023-90-8. 
  • HRBKOVÁ, Kateřina, TINKOVÁ, Eva. Jak se žilo v pravěku. Kralice na Hané: Computer Media, 2012. 56 s. ISBN 978-80-7402-132-9. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vestonicka venuse edit.jpg
Autor: che
(Prosím uvádět jako „Petr Novák, Wikipedie“, pokud toto užijete mimo projekty Wikimedia.)
guidance: Danny B., Licence: CC BY-SA 2.5
Věstonická Venus at the Mammoth Hunters exhibition in the National Museum in Prague
Bienvenida al Museo de Lucy.jpg
Autor: ErnestoLazaros, Licence: CC BY-SA 4.0
Cálida bienvenida al Museo de Antropología e Historia por parte de Lucy
Brno, Neanderthal Mother (detail of diorama).jpg
Autor: Jaroslav A. Polák from Brno, Czech Republic, Licence: CC0

I'm fascinated by neanderthals and I believe that they had unimaginable spiritual life... Taken in Anthropos Pavilion, Brno, Czech Republic.

www.mzm.cz/en/pavilonanthropos/
18 PanneauDesLions(PartieDroite)BisonsPoursuivisParDesLions.jpg
Autor: Claude Valette, Licence: CC BY-SA 4.0
Lions Panel (right), the lions watch at the bisons they pursue, bisons look in front of the wall from which they escape. Wooden charcoal drawings with fading, flint scraping. Pont d'Arc cave (copy of the Chauvet Cave).
Venus of Willendorf - All sides.jpg
Autor: Bjørn Christian Tørrissen, Licence: CC BY-SA 4.0
Venus of Willendorf as shown at the Naturhistorisches Museum in Vienna, Austria, in January 2020.
Europe20000ya.png
Autor: User:Wobble, Licence: CC BY-SA 3.0
map of Europe 20,000 years ago.
Homo habilis-KNM ER 1813.jpg
Homo habilis KNMR 1813 discovered at Koobi Fora (replica)
Biface Cintegabelle MHNT PRE 2009.0.201.1 V2.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0
Biface - Different views of the same specimen