Palestina

Satelitní snímek oblasti z roku 2003 s vyznačenými hranicemi států.

Palestina (z řeckého Παλαιστίνη; latinsky: Palaestina; hebrejsky: אֶרֶץ יִשְׂרָאֵל, Erec Jisra'el, dříve také פלשתינה Palestina; arabsky: فلسطين, Filastín) je název historického území na Blízkém východě, který se poprvé objevuje u Hérodota,[1] avšak oficiálně používaný od roku 135 n.l., který se používá k popisu geografické oblasti mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. V Bibli je označována jako Země izraelská (Erec Jisra'el‎),[2] používá se také označení Svatá země nebo Země zaslíbená.[3] Historicky je Palestina jižní součástí rozsáhlejšího území nazývaného Kanaán.

Jako geografický a apolitický výraz může být ve svém širším významu zmiňován ve spojitosti se starověkou Palestinou, oblastí zahrnující současný Stát Izrael, Izraelem spravované území po Šestidenní válce, řeku Jordán a části Libanonu a Sýrie. V současných pojmech může zahrnovat také oblast, kterou dříve zahrnoval Britský mandát Palestina a dnes oblast zahrnovanou Izraelem, Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Východním Jeruzalémem.

Použití tohoto pojmu v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu získává politický význam a hranice tohoto území jsou předmětem sporů. Britský mandát Palestina, svěřený Společností národů Spojenému království, v minulosti zahrnoval území dnes známé jako Jordánsko, Izrael, Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a Jeruzalém, a to až do roku 1921, kdy Spojené království ustanovilo nad územím východně od řeky Jordán Zajordánský emirát.[4] Pro palestinské Araby jsou hranice Palestiny území Britského mandátu kromě Zajordánska, tak jak je psáno v Palestinské národní chartě.[5]

V současné době může být označení Palestina použita ve spojitosti s Palestinskou autonomií a Státem Palestina, entitou uznanou více než 100 státy světa. Organizace spojených národů udělila Státu Palestina v roce 2012 status "nečlenského pozorovatelského státu" (non-member observer state).[6] OSN považuje za území Státu Palestina Pásmo Gazy, Západní břeh, včetně Východního Jeruzaléma, v hranicích z roku 1967.[7][8]

Historie a etymologie

Moderní člověk se na území Palestiny, poprvé mimo Afriku, objevuje 90 tisíc let př. n. l. Přibližně 10 tisíc let př. n. l. se objevují první protozemědělci a lovci gazel. V 8. tisíciletí dochází k rychlému přechodu k usedlému zemědělství. Vystřídá se několik málo poznaných zemědělských společností, z nichž poslední byli Kanaánejci. Jsou obyvateli místa, kde později vznikl Erec Jisra'el (Kanaánu - כּנען).[1] Kanaánejci byli semitský kmen zmíněný již v Tóře.[9] První zmínka o nich pak pochází zhruba z roku 3500 př. n. l. Kanaánejci však jako kmen a národ zanikli mnohem dříve, než na toto území přišli Pelištejci.[10]

Pelištejci byli nesemitský (indoevropský) kmen, potomci Pelasgerů - jako např. Albánci - uváděných jako jeden z tzv. mořských národů.[10] Uznávaný výklad názvu Pelištejců se odvozuje od slova falasa, což znamená „vystěhovalec“, či „přistěhovalec“.[10] Podle Tóry jsou Pelištejci cizí kmen, který vyšel z Egypta po vyhnání faraónem Ramsesem III. v roce 1176 př. n. l.[11] Původně však žili na ostrově Kréta (který je známý také jako Kaftor). Po vyjití z Egypta se nejdříve Pelištejci usadili poblíž Vádí El-Ariš, a poté jej zhruba kolem roku 1200 př. n. l. překročili a usadili se v oblasti dnešní Gazy.

Pelištejské dějiny jsou přibližně tisíc let dlouhé a dají se rámcově rozdělit do tří epoch. Do první patří období bojů o nadvládu se sousedními Izraelity, Féničany a Izmaelity,[12] do druhé patří období bojů o vlastní samostatnost s Egypťany a Asyřany a do třetí epochy patří období zániku pelištejského státu a helénizace pelištejské svébytnosti ve 4. století př. n. l.[10]

Jistou podobnost mezi biblickými Pelištejci a dnešními Palestinci lze spatřovat v neustálých útocích na Izraelity, které se vyskytovaly již v dobách Soudců.[13] Podle Tóry se dokonce Pelištejcům podařilo ukořistit Schránu úmluvy, ale nakonec ji Izraelitům vrátili poté, co je napadl mor, což spatřovali jako boží trest.[14] Pelištejce lze nalézt i v dalších důležitých momentech židovské historie. Tóra uvádí, že Dalila, do které se zamiloval Samson, a která ho vlákala do pasti, aby mohl být zabit, byla Pelištejka.[15] Pelištejec byl i Goliáš, proti kterému bojoval David. Pelištejci, jako ostatní nepřátelé Izraele, pomáhali králi Nebúkadnesarovi II. v roce 588 př. n. l. zničit Jeruzalém.[16] Historie Pelištejců pak končí v roce 322 př. n. l. poté, co Alexandr Veliký dobyl Persii.

Jejich pozdější „návrat“ v roce 135 n. l. je již spíše symbolický, jelikož se nejedná o skutečný návrat, nýbrž spíše o memento. Poté, co Římané, v té době vládci nad Erec Jisra'el, potlačili protiřímské povstání Bar Kochby, přejmenoval pohanský císař Hadrián území Izraele (Erec Jisra’el) v protižidovském duchu po úhlavním nepříteli Izraelitů, tj. po Pelištějcích.[13][17] Současní Palestinci tak nejsou přímými potomky Kanaánejců, ani potomky Pelištejců.[18] V latině se Pelištejci nazývali Philistaei, Palestina potom Palaestina. Odtud pak pochází označení Palestina. Současní Palestinci jsou potomky pravděpodobně všech národů, které se přes tento region převinuly, v tom i podle průzkumů DNA mají částečně samozřejmě i židovské kořeny.[19] V roce 1914 tzv. Palestinci či Palestinští Arabové stanovili více než 90 procent populace.[20]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestine na anglické Wikipedii.

  1. a b ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 10.  [Dále jen: Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.]
  2. 1S 13, 19 (Kral, ČEP)
  3. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 12
  4. BLAUSTEIN, Max. Židovská historie (4): Britské mandátní území Palestina [online]. Eretz, 2006-01-18 [cit. 2011-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-01. 
  5. CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená? Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci. Praha: Volvos Globator, 2003. ISBN 80-7207-507-1. S. 98. 
  6. General Assembly Votes Overwhelmingly to Accord Palestine ‘Non-Member Observer State’ Status in United Nations | Meetings Coverage and Press Releases. www.un.org [online]. [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. 67/19. Status of Palestine in the United Nations [online]. 2012-12-04 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. DOI A/RES/67/19. 
  8. About Us | United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs - occupied Palestinian territory. www.ochaopt.org [online]. [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Gn 10, 15–19 (Kral, ČEP)
  10. a b c d SCHNEIDER, Ludwig. Jeruzalém: ohnisko dění. Ostrava: A-alef, 2003. ISBN 80-85237-71-7. S. 27–28.  [Dále jen: Jeruzalém: ohnisko dění.]
  11. JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa. 1. vyd. Praha: Rozmluvy, 1995. ISBN 80-85336-31-6. S. 57. 
  12. TERNER, Erich. Dějiny státu Izrael. 1. vyd. Pardubice: Kora, 1991. ISBN 80-901092-0-9. S. 16. 
  13. a b Jeruzalém: ohnisko dění. S. 29
  14. 1S 5, 1 (Kral, ČEP), 1S 5, 10 (Kral, ČEP)
  15. Sd 14, 1 (Kral, ČEP)
  16. Ez 25, 15 (Kral, ČEP)
  17. SCHUBERT, Kurt. Dějiny Židů. Praha: Svoboda, 2003. ISBN 80-205-1036-2. S. 7. 
  18. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 10
  19. OSTRER, Harry; SKORECKI, Karl. The population genetics of the Jewish people. Human Genetics. 2017-05-15, roč. 132, čís. 2, s. 119–127. PMID: 23052947 PMCID: PMC3543766. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. ISSN 0340-6717. DOI 10.1007/s00439-012-1235-6. PMID 23052947. 
  20. http://www.israelipalestinianprocon.org/populationpalestine.html#graph1

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

MiddleEast.A2003031.0820.250m.jpg
This Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS) image from the Terra satellite shows the Mediterranean Sea (left) and portions of the Middle East. Countries pictured are (clockwise from top right) Syria, Iraq, Saudi Arabia, Egypt (across the Gulf of Aqaba), Israel, the disputed West Bank Territory, and Lebanon. In the center is Jordan. The lush, green vegetation along the Mediterranean coast and surrounding the Sea of Galilee (Lake Tiberias) in northern Israel and stands in marked contrast to the arid landscape all around. In Lebanon (and the border of Lebanon and Syria), bright white snow covers the peaks of the Jebel Liban Mountains. In the bottom right, a few scattered plots of green stand out against the orange sands of the deserts of Saudi Arabia.