Paleta vlasti

Paleta vlasti je recesistický klub založený roku 1962 někdejšími absolventy Akademie výtvarných umění v Praze a filmaři. Původně byl amatérským hokejovým týmem, později organizoval divadelní představení, happeningy a plesy. Pod názvem Paleta vlasti působí také hudební těleso.

Paletě vlasti předcházelo založení pánského Clubu studentů AVU a AMU roku 1954 (Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš, Rudolf Komorous, Libor Pešek, Jan Klusák) a skupiny Šmidrové (1957, Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš, Rudolf Komorous, Jaroslav Vožniak).^[1] Vznik podobných sdružení reagoval na tíživou atmosféru nejtvrdšího stalinismu 50. let v Československu. Tehdejší studenti se bránili tlaku režimu formou dadaistické výstavy Malmuzherciáda (1954), později založením amatérské dechovky a nejrůznějšími recesistickými aktivitami.^[2] Podle Karla Nepraše "..jinak než v recesi by to vůbec nešlo, to by se člověk mohl jít oběsit rovnou".^[3] Na Šmidry kromě Palety vlasti navázala Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu (zal. 1963),^[4] která přetrvala dobu normalizace v 70. a 80. letech a pořádala podobné akce.

Hokejový klub Paleta vlasti založili roku 1962 někteří členové Šmidrů a další sportovní amatéři, kteří pro hokej neměli profesionální předpoklady.^[5] Přesto se jim podařilo utkat se s profesionálními hokejisty^[6] a dokonce zorganizovat mezinárodní zápasy ve Švýcarsku (olympijská hala v Ženevě), Francii a Švédsku. V roce 1969 měl klub 22 členů. Dres a logo klubu navrhl Theodor Pištěk.

Zakládajícími členy byli Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Hugo Demartini, Karel Nepraš, Theodor Pištěk, Josef Klimeš, Karel Kouba, Milan Stibůrek, Bohumil Němeček, Radek Venclík, Jan Vachuda.^[7] Jediným aktivním hokejistou byl grafik Milan Stibůrek.

V následujících letech v klubu působil také fotograf Jaroslav Franta, kameraman Ivan Šlapeta, dokumentarista Jan Schmidt, architekti Antonín Kryl a Jan Matyáš, malíři Milan Ressel a Jaroslav Uiberlay, sochaři Petr Siegl a Petr Kavan, grafik Vladimír Suchánek, dramaturg Jan Kratochvíl, jako host hrál hokej s Paletou vlasti také např. František Šťastný nebo Emil Viklický.

Členové klubu byli aktivními umělci, ale jejich soukromé akce neměly být alternativní formou umění. V 60. letech působil spolek mimo jiné v Baráčnické rychtě. Ochotnické aktivity Palety vlasti, merendy, besídky, plesy a kabarety byly po celá 60. léta přinejmenším stejně populární jako o desetiletí později besídky Divadla Sklep.^[8] Po srpnové okupaci a s počátkem tzv. normalizace výtvarníci většinou ztratili možnost vystavovat a aktivity klubu sloužily jako rozptýlení v tehdejší tíživé politické atmosféře.^[9] Podle J. V. Kratochvíla: "S podniky Palety vlasti vstupovala do zachmuřených prostor normalizované Prahy svobodná veselost a donkichotská odvaha".^[10]

V roce 1971 uspořádali automobilovou rallye "Grand Prix Vlasti" z Prahy do Sopot. Trasa i dopravní prostředek byla věcí individuální volby, primární starostí závodníků bylo vyhnout se případnému mezinárodnímu konfliktu. Rallye se zúčastnil také Václav Havel.^[11]

Roku 1971 provedli vlastní divadelní adaptaci Dumasova románu Hrabě Monte Cristo v Baráčnické rychtě. Hlavní role obsadili Bedřich Dlouhý a Hugo Demartini, jediným profesionálním hercem byl Pavel Landovský v roli mouřenína. Jindřich Chalupecký, který představení sehrané před zcela vyprodaným hledištěm také viděl, ho označil za událost roku. Němečtí hosté o něm zveřejnili obsáhlý článek s fotografiemi v časopisu Theater Heute a Landovský později uváděl, že mu po emigraci toto představení pomohlo ke získání angažmá v Burgtheateru.

Roku 1973 Paleta vlasti uspořádala varietní představení U Nováků a vystoupila v Nocturné divadla Semafor. Theodor Pištěk komentoval představení s Jiřím Suchým jako konferenciér, ale po dvou reprízách cenzura další účinkování zakázala.

Členové Palety vlasti roku 1974 zjistili, že v historii není zaznamenán oficiální prvovýstup na horu Sněžku a rozhodli se toto opomenutí napravit. Jejich skupina zdolala vrchol cestou jižním svahem dne 5.4. 1974. Roku 1977, v době kdy kontrola vzdušného prostoru byla velmi přísná, uspořádali happening "Snídaně v trávě", při kterém najaté práškovací letadlo shodilo účastníkům obložené housky.

V osmdesátých letech státní moc a StB bedlivě sledovala veškeré aktivity, které nebyly oficiálně povoleny. Paleta vlasti pořádala soukromě tzv. "milionářské večírky" a kostýmní plesy na ledě (1982). Konec komunistického režimu oslavil klub provedením živého obrazu v dobových prvorepublikových kostýmech s T.G. Masarykem na koni. Roku 1992 předala delegace klubu cenu Palety vlasti Václavu Havlovi.^[12]

Od rozpadu dechovky skupiny Šmidrové existuje jako součást klubu také uskupení hudebníků Paleta vlasti, jehož členy jsou mj. Josef Klimeš, Jan Vachuda nebo Vladimír Suchánek.

• 2011 Paleta vlasti – 50 let, Středočeské muzeum Roztoky^[13][14]
• 2013 Paleta vlasti, Galerie Kinský, Nový zámek Kostelec nad Orlicí^[15]

• Pavlína Doubravová, Hyperrealistické tendence v tvorbě Theodora Pištěka, bakalářská práce, FF a UDU JČU v Českých Budějovicích, 2012 On line
• Petra Forstová, Činnost skupiny Šmidrové v padesátých letech, Bakalářská diplomová práce, FF a SDU, MUNI v Brně 2008 On line
• Jiří Šetlík, Jana Brabcová (ed.), Theodor Pištěk, 388 s., Galerie Pecka Praha 2007, ISBN 978-80-904008-0-1
• Jan Koblasa, Záznamy z let padesátých a šedesátých, Vetus Via, Brno 2002, ISBN 80-86118-70-3
• Karel Nepraš, Ironstory, Galerie Peron Praha 1999

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paleta vlasti na Wikimedia Commons
• Paleta vlasti v informačním systému abART
• ČT 2, Výstava klubu Paleta Vlasti, 2011
• ČTK České noviny: Den Palety Vlasti, 2011
• Mrazivě vřelý klub Paleta Vlasti slaví 50 let
• Martin Dostál, Paleta vlasti, Galerie Kinský 2013