Palmární úchopový reflex

Palmární úchopový reflex

Palmární úchopový reflex (Robinsonův reflex nebo někdy jednoduše nazýván pouze jako úchopový reflex) patří mezi tzv. primární reflexy, což jsou automatické vrozené reakce na prostředí a podněty, které pomáhají přežití novorozence a kojence.[1] Pojmenování "Robinsonův reflex" dostal po svém objeviteli, kterým byl Louis Robinson.

Louis Robinson

Louis Robinson byl anglický lékař a pediatr, který žil v 19. století. Podílel se na rozvoji v té době nově vznikající vědy – pediatrie. Často byl kritizován za své otevřené evoluční názory. V roce 1891, Robinson popsal, že novorozené dítě je schopné unést vlastní hmotnost, když se drží vodorovné tyče. Otestoval více než 60 dětí ve věku asi jednoho měsíce a zjistil, že jsou schopné se udržet přibližně po dobu 10 sekund. Jedno z testovaných dětí se udrželo po dobu 2 minut a 35 sekund. [2] Robinsonův následovník Richter testoval palmární úchopový reflex u pěti opičích mláďat a zjistil, že tento reflex je u opic mnohem silnější. Doba visu se pohybovala v rozmezí od 7 do 33 minut, a to i pouze při držení se jednou paží. [3] Na základě těchto zjištění by palmární úchopový reflex mohl být považován za zárodek fylogenetických funkcí, které byly kdysi nezbytné pro život opičích mláďat v korunách stromů a které však již ztratily svou užitečnost pro život člověka. [4]

Výskyt reflexu

Objevuje se v 16. týdnu těhotenství[5] a přetrvává do 5 až 6 měsíců věků dítěte.[6] Vymizení reflexu souvisí se zahájením volního používání horních končetin.[4] Jeho přetrvávání, úplná absence nebo přehnaná reakce na stimul mohou naznačovat nenormální vývoj centrálního nervového systému a motorických oblastí mozku.[7]

Palmární úchopový reflex

Princip fungování reflexu

Pro vyvolání palmárního úchopového reflexu stačí vložit předmět (například ukazováček) do dlaně dítěte a jemně na dlaň zatlačit. Podstatou reflexu je semknutí novorozencových prstů kolem předmětu.[7] Stisk je velmi silný a zároveň nepředvídatelný. Může být natolik silný, že bychom mohli dítě zvednout až do visu.[8] K uvolnění stisku dochází buď samovolně nebo pošimráním dítěte na hřbetu ruku.[9]

Reference

  1. ↑ RICARD, R.J.; SLAUGHTER, V. Encyklopedia of health. Ipswich, MA: Salem Press, 2014. 
  2. ↑ ROBINSON, L. Darwinism in the nursery. Nineteenth Century. 1891, roč. 30, s. 831–842. 
  3. ↑ RICHTER, C.P. The grasping reflex in the new-born monkey. Archives of Neurology and Psychiatry. 1931, roč. 26, s. 784–790. 
  4. ↑ a b DIETRICH, H.F. A longitudinal study of the Babinski and plantar grasp reflexes in infancy. American Journal of Diseases of Children. 1957, roč. 94, čís. 3, s. 265–271. 
  5. ↑ SHERER, D.M. Fetal grasping at 16 weeks' gestation. Journal of ultrasound in medicine : official journal of the American Institute of Ultrasound in Medicine. 1993, roč. 12, čís. 6, s. 316. 
  6. ↑ TOUWEN, B. Reactions and responses: neurological development in infancy. Clinics in Developmental Medicine. 1976, roč. 58, s. 83–98. 
  7. ↑ a b FUTAGI, Y.; TORIBE, Y.; SUZUKI, Y. The Grasp Reflex and Moro Reflex in Infants: Hierarchy of Primitive Reflex Responses. International Journal of Pediatrics. 2012, s. 1–10. 
  8. ↑ DEANSOVÁ, A. Kniha knih o mateřství. Praha: Fort, 2004. 
  9. ↑ PRECHTL, H. The neurological examination of the full-term newborn infant. Clinics in Developmental Medicine. 1977, roč. 63, s. 48–49. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Greifreflex.JPG
grasp reflex of a 5 month old baby boy.
Grasp.jpg
Grasp reflex in a young infant.