Památník Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme

Pád - Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme
Celkový pohed na památník (říjen 2024)
Celkový pohed na památník (říjen 2024)
Základní údaje
Autor
  • socha „Pád“: Peter Nižňanský;
  • ostatní části památníku: Jiří Číhal a Jiří Novák
Rok vzniku
  • socha z azbestocementu: 1990;
  • socha z bronzu: cca 2020
Datum odhalení
  • 90. léta 20. století;
  • odhalení po rekonstrukci v roce 2020
PřipomínáOběti let 1939 až 1941
Popis
Materiál
  • socha: bronz;
  • pamětní desky: bronz; kámen;
  • podstavec: beton, kámen;
  • stožár na vlaku: ocel
Umístění
Umístěnív areálu Kasáren 17. listopadu
StátČeskoČesko Česko
AdresaPilotů 217/12, 161 00 Praha 6 - Ruzyně
Zeměpisné souřadnice50°5′10,42″ s. š., 14°18′31,41″ v. d.
Památník Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme
Památník Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme
Památník Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme na mapě Prahy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Památník Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme (nebo též: Pád - Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme) je věnovaný obětem druhé světové války, který se nachází v areálu kasáren armády České republiky (AČR) v Praze-Ruzyni (na adrese: Pilotů 217/12, 161 00 Praha 6 - Ruzyně)[p. 1] nedaleko vrátnice u jejich hlavního vchodu.[4] Pietní místo je situováno na okraji trávníku v těsné blízkosti vchodu do jedné z budov Vojenského historického ústavu (VHÚ). Lokalita památníku (i nedaleké jízdárny) je místem každoročních (kolem 17. listopadu) vzpomínkových aktů zástupců resortu obrany a dalších institucí a spolků.[5]

Historie památníku

Památník byl zbudován po sametové revoluci v Československu v 90. letech 20. století a je tvořen základnou se stožárem na vlajku, sochou s názvem „Pád“ a dvojicí vodorovně umístěných bronzových pamětních desek se jmény popravených doplněných jednou rovněž vodorovnou kamennou deskou. Autorem památníkové základny jsou Jiří Číhal a Jiří Novák; autorem původní sochy z roku 1990[4] z osinkocementu (azbestocement; směs cementu s azbestem) je akademický sochař Peter Nižňanský.[4][5]

Povětrnostní vlivy během doby způsobily, že památník musel být v roce 2020 kompletně opraven. Opravy měly na starosti Agentura hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany a VHÚ. Během opravy došlo k celkové rekonstrukci základny památníku, výměně stožáru a renovaci bronzových desek a písma. Nenávratné poškození osinkocementové sochy „Pád“ (hrozilo její zřícení) bylo řešeno spolu s autorem díla, který zajistil zhotovení bronzového odlitku identické sochy „Pád“.[5][4][p. 2]

Nápisy a jejich význam

Nápis na podstavci památníku

Památník (na jehož podstavci je nápis RUZYNĚ 1939-1941 NEZAPOMENEME[6]) je upomínkou na 247 českých vlastenců, kteří byli během prvního stanného práva (těsně po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu zastupujícího říšského protektora) tedy během tzv. první heydrichiády (27. září 1941 až 19. ledna 1942) popraveni v nedaleké jízdárně kasáren Heinricha Himmlera (ruzyňských kasáren), kde (v místě fyzických poprav) zřídil VHÚ pietní místo.[5][7]

Nápis na menší bronzové vodorovné pamětní desce

ZDE BYLI ZASTŘELENI / 17. LISTOPADU 1939 / TITO ČEŠTÍ VYSOKOŠKOLÁCI
DOC. PhDr JOSEF MATOUŠEK
JUDr JAROSLAV KLÍMA
PROF. JAN WEINERT, Dr IN MEM.
JUDr FRANTIŠEK SKORKOVSKÝ
JUC JOSEF ADAMEC, Dr IN MEM.
JUC BEDŘICH KOULA, Dr IN MEM.
INGC VÁCLAV ŠAFRÁNEK, ING IN MEM.
ING. MAREK FRAUWIRTH
MUC JAN ČERNÝ, DR IN MEM.[6]

Památník připomíná popravu (bez soudu) devíti hlavních představitelů[8] studentského hnutí dne 17. listopadu 1939[9] (a následné uzavření českých vysokých škol nacisty).[10][8][p. 3]

Nápis na větší bronzové vodorovné pamětní desce

V BÝVALÉ VOJENSKÉ JÍZDÁRNĚ TOHOTO AREÁLU BYLI NACISTY / V RÁMCI STANÉHO PRÁVA POPRAVENI / TITO VĚRNÍ SYNOVÉ VLASTI, / PŘISLUŠNÍCI OBRANY NÁRODA / GENERÁLOVÉ A VYŠŠÍ DŮSTOJNÍCI ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY
28. září 1941
arm. gen. Josef BÍLÝ *30.6.1872
div. gen. Hugo VOJTA *11.4.1885
29. září 1941
div. gen. František HORÁČEK *29.8.1891
1. října 1941
div. gen. Mikoláš DOLEŽAL *6.12.1889
div. gen. Oleg SVÁTEK *3.2.1888
div. gen. Václav ŠÁRA *27.3.1893
brig. gen. Josef DVOŘÁK *20.12.1891
brig. gen. Josef MALÝ *3.2.1893
brig. gen. František POHUNEK *17.2.1896
plk. gšt. František AMBROŽ *5.11.1892
plk. gšt. František COUFAL *7.1.1892
plk. gšt. František DĚDIČ *6.8.1890
plk. pěch. Bohdan KASPER *6.7.1891
pplk. pěch. Jan PETERA *18.8.1881
plk. pěch. Ladislav PREININGER *2.7.1895
pplk. gšt. Otmar RŮŽEK *17.3.1901
3. října 1941
brig. gen. Josef BALABÁN *5.6.1894
ČEST JEJICH PAMÁTCE[6]

Památník připomíná 17 vysokých důstojníků prvorepublikové československé armády (v hodnostech generálů, plukovníků a podplukovníků), kteří byli členy ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) nebo se jednalo o zástupce České obce sokolské.[5][7]

Nápis na kamenné vodorovné pamětní desce

František Nachtmann

František NACHTMAN, obvodní inspektor civilní stráže
Alois VALENTA, praporčík uniformované stráže
František LÖBNER, bubeník
byli dne 17. listopadu 1939 v těchto místech / nacisty zavražděni / ČEST JEJICH PAMÁTCE[6]

Hromadné zatýkání studentů založené na kolektivní vině, Hitlerův záměr uzavřít české vysoké školy, potrestat strůjce demonstrací v den Opletalova pohřbu (15. listopadu 1939) a záměr potlačit silou jakékoliv další náznaky nepokojů to byly signály, které silně znepokojily jak prezidenta Emila Háchu, tak i celou protektorátní vládu.[11] Vláda nakonec upustila od zamýšlené demise a také od zvažovaného protestu u říšského protektora Konstantina von Neuratha. Protektor posléze svolil s vyhlášením výjimečného stavu, který se vztahoval jen na neněmecké státní příslušníky, byl lokalizován na Prahu a několik okolních politických okresů a trval od 18. listopadu 1939 večer do 20. listopadu 1939, kdy jej Konstantin von Neurath zase zrušil.[11] Tento výjimečný stav měl odradit české obyvatelstvo od neuvážených kroků a uchránit jej od brutálních trestů, k nimž se Němci uchylovali jako k formě trestání českého obyvatelstva.[11]

Jistým varováním vyslaným směrem k české veřejnosti byla hysterická reakce německých represivních složek na tzv. Zdický incident.[12][11][13] Dalším aktem německé okupační moci směřujícím k vystupňování paniky a strachu českého protektorátního obyvatelstva bylo zastřelení (bez soudu a zjevné viny) tří Čechů (dvou policistů: Františka Nachtmanna, Aloise Valenty a jednoho hudebníka: Františka Lögnera) v noci 18. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách.[14][p. 4]

Fotogalerie

  • Pamětní desky na památníku
  • Připomínka popravy devíti hlavních představitelů studentského hnutí dne 17. listopadu 1939
    Připomínka popravy devíti hlavních představitelů studentského hnutí dne 17. listopadu 1939
  • Připomínka poprav sedmnácti vysokých důstojníků prvorepublikové československé armády
    Připomínka poprav sedmnácti vysokých důstojníků prvorepublikové československé armády
  • Připomínka popravy tří Čechů (Františka Nachtmanna, Aloise Valenty a Františka Lögnera) v noci 18. listopadu 1939
    Připomínka popravy tří Čechů (Františka Nachtmanna, Aloise Valenty a Františka Lögnera) v noci 18. listopadu 1939

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Vojenská kasárna v pražské Ruzyni měnila v průběhu let svoje jméno. Vystavena byla v roce 1924 a v roce 1927 sem byl přemístěn dělostřelecký pluk 1 Jana Žižky z Trocnova. Dělostřelci zde pobývali až do 23. května 1939.[1] Do roku 1939 to byla Kasárna 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova, v době německé okupace (tedy za Protektorátu Čechy a Morava) to byla Kasárna Heinricha Himmlera,[2] po druhé světové válce (od května 1945 do 1948 to byly opět Dělostřelecké kasárny)[3] v roce 1948 byly kasárny přejmenovány na Kasárny 17. listopadu.[1] V době od roku 1979 do roku 1992 zde působilo nově postavené vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova a do roku 2014 také 263. středisko řízení letového provozu (SŘLP). Po záplavách Prahy v roce 2002 se do pravého křídla kasárenských budov přestěhoval ze zaplavené Invalidovny i Vojenský ústřední archiv (VÚA) Praha.[1]
  2. ↑ Socha „Pád“ vznikla technikou modelování, formování a lití a má dvě verze: osinkocementovou z roku 1990 a bronzovou z roku 2020. Socha není památkově chráněna a má katalogové číslo SVP-0975.[4]
  3. ↑ Dne 17. listopadu 1939 bylo uzavřeno všech 10 tehdy existujících českých vysokých škol. V následujících dnech bylo 1 278 studentů odvlečeno (transportováno) do koncentračního tábora Sachsenhausen.[9] O studium přišlo 15 172 studentů a bez práce se ocitlo 513 profesorů, 475 docentů a 345 dalších pedagogů.[10]
  4. ↑ Zdroj[14] uvádí poněkud jiná příjmení než jaká jsou uvedena na pamětní desce: obvodní policejní inspektor civilní stráže se jmenoval František Nachtmann (dvojité „n“ na konci příjmení) a hudebník (bubeník) se jmenoval František Lögner.[14]

Reference

  1. ↑ a b c Č. p. 217 [online]. Ztracená Liboc [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 6, Praha 17, Pilotů 217/12 (ulice je pojmenována od roku 1962), s. 595. 
  3. ↑ OKTÁBEC, Karel. Praha, Kasárny 17. listopadu (1948- ) / Prague, Barracks 17th November [online]. Válka cz, 2011 [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e Pád - Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme [online]. Katalog / Umění pro město eu [cit. 2024-10-04]. GPS souřadnice: 50°5'10.417"N, 14°18'31.406"E (Zeměpisná šířka: 50.086227; Zeměpisná délka: 14.308724). Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e MECA, Viktor. Popravené vlastence v ruzyňských kasárnách připomíná zrekonstruovaný památník [online]. Ministerstvo obrany ČR, 2020-12-17 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d ŠTRUPL, Vladimír; ZAHRADNÍČEK, Aleš. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2006-04-04 [cit. 2024-10-04]. Umístění: Praha 6, Pilotů 217/12, Ruzyně, na dvoře objektu kasáren (50.0862669N, 14.3086789E (50°5'10.561"N, 14°18'31.244"E)); Centrální evidence válečných hrobů: CZE-0006-18898. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Památník "Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme" [online]. Ministerstvo obrany České republiky, 2023-11-16 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b SANDRAD. Pietní vzpomínka – 17. listopad 1939 – 1941 „Nezapomeneme“ [online]. Rada seniorů ČR, 2021-11-17 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b V Ruzyni si připomněli památku popravených studentů [online]. Praha eu, 2020-11-18 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b ALO. Praha 6: Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme [online]. Pražský patriot cz, 2023-11-16 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d BORL, Petr. Intervence ve prospěch studentů zatčených na podzim 1939. Aktivity rodičů a role představitelů protektorátní správy [online]. ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE – HISTORIA UNIVERSITATIS CAROLINAE PRAGENSI 2015 (Tomus LV. Fasc. 2), 2015 [cit. 2024-10-04]. Strany celkem: 81–123; citace ze strany 105. Dostupné online. 
  12. ↑ Zdický incident 1939 [online]. Oficiální web města Zdice / O městě / Publikační činnost, 2007-08-24 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Josef Altmayer, s. 126, 127. 
  14. ↑ a b c JELÍNEK, Petr. Praxe mimořádného lidového soudnictví v komparativním pohledu. Brno, 2015 / 2016 [cit. 2024-10-05]. 176 s. Diplovová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity; Právo a právní věda; Katedra dějin státu a práv. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Naďa Štachová, Ph.D.. s. 99, 100. Dostupné online.

Související články

  • Zdický incident
  • František Nachtmann

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Map Prague Geo.png
Autor: MrGreg + Alexrk2 + OpenStreerMaps.org, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa Prahy k využití pro geolokaci vytvořená pomocí OpenStreetMaps.org s úpravou barev a zvýrazněním hranic.
Fire.svg
This is a solid red equilateral triangle, which can symbolize or indicate many things, including the the symbol for fire in the books by Franz Bardon.
Frantisek Coufal (1892 1941).jpg
Plukovník generálního štábu in memoriam František Coufal (* 7. ledna 1892, Radotice u Jemnice – 1. října 1941 Praha-Ruzyně).
Frantisek Pohunek (1896 1941).png
František Pohunek (* 17. února 1896 v Praze – 1. října 1941 v Praze–Ruzyni)
Ruz Kasarny Pam Deska 17 dustojniku.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC0
Bronzová pamětní deska připomínající popravy 17 vysokých důstojníků prvorepublikové československé armády (v hodnostech generálů, plukovníků a podplukovníků), kteří byli členy ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) nebo se jednalo o zástupce České obce sokolské. Pamětní deska je součástí památníku Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme.
Josef Maly (1893 1941).jpg
Josef Malý (* 3. února 1893, Radlovice (okres Tachov) – 1. října 1941, Praha-Ruzyně) byl český voják, člen československých legií v Rusku a účastník odboje během druhé světové války, popravený nacisty.
Frantisek Nachtmann (1893 1939).jpg
František Nachtmann (* 12. ledna 1893 Praha Žižkov – 18 listopadu 1939 Praha Ruzyně) byl obvodní kriminální inspektor civilní stráže (policie), který byl bez soudu popraven 18. listopadu 1939 ve 03.00 hodin v objektu vojenských kasáren Heinricha Himmlera v Ruzyni v Praze.
František Horáček.jpg
František Horáček, československý voják, brigádní generál
Josef Dvorak (1891 1941).jpg
Brigádní generál Josef Dvořák (* 20. prosince 1891 Bořitov – 1. října 1941 Praha–Ruzyně) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Ladislav Preininger (1895 1941).jpg
Plukovník Ladislav Preininger (* 2. července 1895 Královské Vinohrady – 1. října 1941 Praha– Ruzyně) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Jaroslav Klima (1913 1939).jpg
Jaroslav Klíma (* 18. května 1913 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) byl český student a studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939.
Bohdan Kasper (1891 1941) uniform.jpg
Bohdan Kasper (* 6. července 1891 Staré Sedlo – 1. října 1941 Praha–Ruzyně) byl československý voják, člen Obrany národa, plukovník československé armády in memoriam.
Frantisek Ambroz (1892 1941).jpg
Plukovník František Ambrož (* 5. listopadu 1892 Uhřice – 1. října 1941 Praha–Ruzyně) byl československý důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Marek.Frauwirth.(1911-1939).gif
Ing. Marek Frauwirth (* 8. listopadu 1911, Zakopané, Polsko – 17. listopadu 1939, Praha) byl slovenský Žid, levicový aktivista a nediplomatický pracovník slovenského konzulátu v Praze. Koncem roku 1939 v protektorátní Praze pracoval na slovenském konzulátu. Pod krycím jménem „ing. Marek“ se podílel na vydávání falešných pasů židům a odbojářům, kteří potřebovali vycestovat za hranice Protektorátu Čechy a Morava. Zároveň se zapojil do roznášení odbojových letáků a protiněmeckých tiskovin. V den pohřbu studenta Jana Opletala (15. listopadu 1939) ztratil (ale nejspíše někde zapomněl) aktovku, ve které měl protinacistické letáky. Nejspíše na základě tohoto nálezu byl v časných ranních hodinách (v půl páté) o dva dny později (17. listopadu 1939) zatčen gestapem a ještě téhož dne (bez soudu) popraven v bývalých dělostřeleckých kasárnách v Praze–Ruzyni. Mezi devítkou studentů popravených Němci dne 17. listopadu 1939 byl jediným Slovákem. Foto před rokem 1940, archiv Univerzity Karlovy, pravděpodobně fotoatelier Langhans.
Oleg Svatek 1888 1941.png
Oleg Svátek (Josef Svátek) (* 3. února 1888 Domoradice – 1. října 1941 Praha) byl československý generál, legionář za 1. světové války a člen Obrany národa, popravený nacisty. Po narození pokřtěn jako Josef, úřední změna jména mu byla povolena v roce 1930.
Ruz Kasarny Pam Deska Studenti.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC0
Bronzová pamětní deska připomínající popravu (bez soudu) devíti hlavních představitelů studentského hnutí dne 17. listopadu 1939 v kasárnách Heinricha Himmlera v Praze Ruzyni. Pamětní deska je součástí památníku Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme.
Frantisek Skorkovsky (1909 1939).jpg
František Skorkovský (* 1. března 1909 Terst – 17. listopadu 1939 Praha) byl studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939.
Bedrich Koula (1913 1939).jpg
Bedřich Koula (* 1. března 1913 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) byl český student a studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939.
Ruz Kasarny Pamatnik Celek.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC0
Celkový pohled na památník Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme. Památník je umístěn ve veřejném prostoru areálu kasáren.
Vaclav Sara (1893 1941) Uniforma.jpg
Václav Šára (* 27. března 1893 Struhaře u Spáleného Poříčí – 1. října 1941 Praha), byl český legionář, brigádní generál a později velitel ilegální odbojové organizace Obrana národa.
Jan Weinert (1914 1939).jpg
Jan Weinert, křtěný Jan Josef (* 18. prosince 1914 Karlín – 17. listopadu 1939 Praha) byl český středoškolský pedagog a studentský funkcionář, který byl popraven 17. listopadu 1939.
Frantisek Dedic (1890 1941).jpg
František Dědič (* 6. srpna 1890 Louny – 1. října 1941 Praha–Ruzyně) byl československý voják a člen ústředního velení ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa.
Jan Černý MM Žamberk.png
Autor: Autorem této fotografie je neznámá osoba., Licence: CC0
Jan Černý (* 20. listopadu 1914 Žamberk – 17. listopadu 1939 Praha) byl český student a studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939.
Mikulas Dolezal (1889 1941).jpg
Mikuláš Doležal (* 6. prosince 1889, Vlásenice – 1. října 1941, Praha) byl československý voják, legionář a člen ústředního velení ilegální odbojové organizace Obrana národa.
General Hugo Vojta (1885 1941).jpg
Hugo Vojta (* 11. dubna 1885, Tábor – 28. září 1941, Praha) byl český generál, spoluzakladatel a první zemský velitel Obrany národa. Byl též vojenským velitelem Sokola.
Ruz Kasarny Pam Deska Fr Nachtmann Plus 2.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC0
Kamenná pamětní deska připomínající popravu tří Čechů (dvou policistů: Františka Nachtmanna, Aloise Valenty a jednoho hudebníka: Františka Lögnera) podle stanného práva v noci 18. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách (kasárnách Heinricha Himmlera). Pamětní deska je součástí památníku Ruzyně 1939 – 1941 nezapomeneme.
Jan Petera (1881 1941).jpg
Jan Petera (* 18. srpna 1881 Bílá Třemešná – 1. října 1941 Praha-Ruzyně) byl za první světové války příslušníkem československých legií v Itálii, v meziválečném období byl důstojníkem prvorepublikové československé armády, za protektorátu se zapojil do řad členů ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa.
Otmar Ruzek (1901 1941).jpg
Štábní kapitán generálního štábu (podplukovník generálního štábu in memoriam) Otmar Růžek (* 17. března 1901 Nový Svět u Jilemnice - 1. října 1941 Praha–Ruzyně). Český herec Erhard Martin (synovec Otmara Růžka) si v roce 1944 změnil své původní jméno na Martin Růžek aby tak uctil památku Otmara Růžka – bratra své matky.
Josef Matousek (1906 1939) B.jpg
Josef Matoušek (* 13. ledna 1906 Hořice – 17. listopadu 1939 Praha) byl český historik a vysokoškolský pedagog popravený 17. listopadu 1939.
Vaclav Saffranek (1920 1939).jpg
Václav Šaffránek (* 11. prosince 1920 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) byl vysokoškolský student a studentský funkcionář. Byl nejmladší z devíti popravených dne 17. listopadu 1939.
Josef Adamec (1909 1939).jpg
Josef Adamec (* 18. prosince 1909 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) byl český student a studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939.
Bily Josef.jpg
Interwar picture of Army general Josef Bílý, the author has most probably died more than 70 years ago.