Pamětní deska Jánose Aranyho

Pamětní deska Jánose Arany
Foto 15. ledna 2025
Základní údaje
Autor	(3.) Túri Török Tibor
Rok vzniku	(1.) poč. 20.stol. (něm.) (2.) 1957 (čes.)[1] (3.) 2024 (čes./maď.)
Datum odhalení	(3.) 15. března 2024
Připomíná	léčebné pobyty Jánose Arany v letech 1869–1876
Umístění
Umístění	Dům Jäger
Stát	Česko Česko
Adresa	Zámecký vrch 429/4, Karlovy Vary
Zeměpisné souřadnice	50°13′26,33″ s. š., 12°52′58,18″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Pamětní deska Jánose Arany Pamětní deska Jánose Arany, Česko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pamětní deska Jánose Arany^{[pozn. 1]} připomíná léčebné pobyty jednoho z významných postav maďarské poezie 19. století – národního buditele, básníka, literárního teoretika a překladatele, ale i hlavního sekretáře Maďarské akademie věd. Deska se nachází v Karlových Varech na Zámeckém vrchu při vchodu domu Jäger.

U vchodu domu na adrese Zámecký vrch 429/4 se během historického období vystřídaly tři pamětní desky. Byly instalovány v upomínku slavného maďarského básníka a překladatele Jánose Arany, který se v letech 1869 až 1876 léčil v Karlových Varech. V prvních dvou letech (1869 a 1870) byl ubytován v domě Walter Scott^[2], následující roky (1871, 1872, 1873, 1874, 1875 a 1876) pak bydlel v domě Jäger, čp. 429.^[2][3]

První pamětní deska Jánose Arany osazena na domě počátkem 20. století, s nápisem v německém jazyce, byla po 2. světové válce odstraněna.^[3]

Roku 1957^[1] byla na místě instalována nová pamětní deska s textem v českém jazyce. Ta byla po 67 letech opět nahrazena. V pořadí již třetí pamětní deska Jánose Arany byla odhalena 15. března 2024, v předvečer maďarského státního svátku, kterým si Maďaři připomínají boj za nezávislost a svobodu. Slavnostnímu aktu byli přítomni mj. hlavní poradkyně maďarského předsedy vlády Katalin Szili^[4] či Róbert Dobos, předseda pobočného spolku Svazu Maďarů žijících v českých zemích. Text pamětní desky je ve dvojjazyčném provedení, česky a maďarsky. Autor díla je významný maďarský sochař Tibor Török Túri (maď. Túri Török Tibor). Pro Maďary a maďarskou národnostní menšinu v České republice je „... nově osazená pamětní deska významnou duševní kulturní památkou“ (citace).^[3]

Na spodní části pamětní desky je umístěn Kámen Lapidaris, který obsahuje chip NFC. Díky této technologii se lze dozvědět podrobnější informace o osobnosti vzpomínaného literáta.^[3]

János Arany onemocněl v raném dětském věku malárií, bylo mu pouze jeden a půl roku, a nemoc zanechala natrvalo stopy na jeho játrech. Jako dítě trpěl kvůli oslabenému organizmu častými nemocemi, postupně pak mnoha vážnými chorobami – dizenterií, žlučovými kameny,^{[pozn. 2]} či nikdy nezhojenou ránou po odstraněném nádoru. V dospělosti měl i zrakové a sluchové potíže. Doktory byl považován za jednoho ze zvláštních případů lékařské praxe.^{[pozn. 3][2]}

Na léčebný pobyt do Karlových Varů přijel poprvé v roce 1869, kdy mu bylo 52 let. Na obale knihy o Karlových Varech významného karlovarského lékaře Eduarda Hlawaczeka se dochoval básníkem napsaný škádlivý verš:

Wenn die Wässer
Wär’n nit besser
Als die Doktoren
Wär’n mehr verloren.

V češtině: "Kdyby tyto vody nebyly lepší než lékaři, byli bychom ztraceni."^[2]

Karlovarské prostředí, především okolní lesnatá krajina, bohatá historie kraje i stará báje o objevení zdejších pramenů Karlem IV. Jánose Arany okouzlily. Již při prvním pobytu přeložil do maďarštiny poetickou oslavnou báseň Óda na Vřídlo, dílo z období kolem roku 1500 básníka a prozaika Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic.^[2]

Po první návštěvě lázní se jeho zdravotní stav zlepšil. Poté přijížděl do Karlových Varů vždy nejméně^[3] na jednoměsíční lázeňský pobyt každé léto až do roku 1876. V té době ještě nebyla v oblasti postavena železnice, z Budapešti se proto musel dopravovat přes Plzeň nebo Teplice. Cesta trvala tři dny. První dva pobyty v letech 1869 a 1870 byl ubytován v domě Walter Scott v ulici Pod Jelením skokem 399/18. Majitelé objektu později koupili dům Jäger^{[pozn. 4]} na Zámeckém vrchu a Arany, spokojen s jejich předchozími službami se přestěhoval s nimi a bydlel u této rodiny do svého posledního lázeňského pobytu v roce 1876. Jeho ošetřujícím lékařem byl uznávaný a dlouholetý městský a lázeňský doktor Gallus von Hochberger, jehož doporučení pro lázeňský režim, množství pitné kůry i četnost koupelí Arany důsledně dodržoval. Při každém svém pobytu si koupil vždy nový lázeňský pohárek.^{[pozn. 5][2]}

Maďarský historik Sándor Szilágyi ve svých pamětech „Vissaemlékezés“ (česky: „Vzpomínka“) o Aranym napsal, citace: „ ... Přicházel každý den k Zámeckému prameni, postavil se do řady a postupoval trpělivě s ostatními, až se mu dostalo léčivého pramene. Pak šel na snídani do blízkého „Hanovru“, kde vysedával vždy u stejného stolu, nebo procházkou k Poštovnímu dvoru, kde nacházel u vyhrazeného stolu množství maďarských hostů. V roce 1870 píše z Karlových Var svému příteli (Antalnak Csengery), že celý okolní svět vře, zatímco on zde tiše sedí v krásném údolí Čech, zneklidněn jen tím, že musí vstávat každý den ráno v pět hodin, musí se procházet bez dýmky, než se dostane ke snídani, při které pak dobrý tabák v čibuku a čtení novin jej odškodní za všechnu předcházející námahu ... “ V té době přijíždělo z Maďarska do Karlových Varů hodně známých osobností. Arany jich jmenoval kolem stovky. Se svými krajany se zde však stýkal jen málo. Dával přednost procházkám v přírodě, v lázeňských lesích.^[2]

Pověst o objevení horkých pramenů Karlem IV. inspirovala Jánose Arany k napsání básně Toldiho láska (Toldi szerelme). V 96. verši svého eposu popisuje, jak bojar Toldi, proslavený svojí silou, přijede na místa hlubokých karlovarských lesů. Karel IV. jej pozná a je uspořádán hon, při němž jsou objeveny teplé prameny. Báseň zapracoval do trilogie Toldi.^{[pozn. 6]} Toto literární dílo má přední místo v maďarské literatuře.^[2][6]

Karlovarská městská rada uznávala vzácného lázeňského hosta a již od roku 1870 ho odměnila zproštěním poplatků za hudbu^[3] a lázeňských poplatků. Arany však odmítl jakékoliv výhody a obnos věnoval na dobročinné účely. V roce 1876 přijel do Karlových Varů naposledy. V letech 1877 až 1882 navštěvoval pak lázně Korytnice.^[2]

Kromě pamětní desky na domě Jäger byla v karlovarských lázeňských lesích, kam Arany chodíval a kde rád pracoval, postavena pamětní lavička.

• Aranyho lavička
• Sloup vděčných Maďarů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pamětní deska Jánose Aranyho na Wikimedia Commons

• Pamětní deska Jánose Arany v Karlových Varech – slavnostní odhalení pamětní desky na domu Jäger dne 15. března 2024, vyd. 2024-03-22 [cit. 2025-01-21]