Pancho se žení
Pancho se žení | |
---|---|
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 80 minut |
Žánr | satirická veselohra |
Námět a scénář | Rudolf Hrušínský |
Režie | Rudolf Hrušínský a František Salzer |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Rudolf Hrušínský Vlasta Matulová Jindřich Plachta Josef Kemr Saša Rašilov Robert Vrchota |
Produkce | Lucernafilm |
Hudba | Jiří Srnka |
Kamera | Ferdinand Pečenka |
Kostýmy | Adolf Wenig (výtvarník) |
Střih | Jiří Sobotka |
Zvuk | J. Paleček |
Architekt | Štěpán Kopecký, Chrudoš Uher |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 27.9.1946 |
Pancho se žení na FP, ČSFD Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pancho se žení je satirická veselohra – parodie na motivy dobrodružných filmů,[1] režisérů Rudolfa Hrušínského a Františka Salzera z přelomu let 1944 a 1945, která se však dostala do kin až v roce 1946.
Jevištní předlohou filmu byla groteska o třech dějstvích s názvem „Hledá se Alfonso Danielo“. Hrušínský pracoval na scénáři se svým otcem Rudolfem Böhmem-Hrušínským a k režii přizval divadelního režiséra Františka Salzera, aby se neopakoval předchozí Hrušínského nezdar při jeho režijním debutu u filmu „Jarní píseň“. Jedním ze záměrů Hrušínského a producenta Havla bylo zaměstnat co nejvíce herců, aby unikli totálnímu nasazení.[2]
Původní název filmu byl "Pedro se žení". Až v průběhu natáčení se název změnil na "Pancho se žení".[3]
Film se ve své době nesetkal s příznivou kritikou.[4]
Tvůrci, další informace
- Námět: Rudolf Hrušínský
- Scénář: Rudolf Hrušínský
- Kamera: Ferdinand Pečenka
- Režie: Rudolf Hrušínský a František Salzer
- Hudba: Jiří Srnka
- Texty písní: F. A. Elstner a K. M. Walló
- Střih: Jiří Sobotka
- Zvuk: J. Paleček
- Další údaje: černobílý, 80 minut
- Ateliéry: Barrandov
- Exteriéry: Hlubočepy u Prahy
- Výroba: Lucernafilm Praha, 1944, pro uvedení upravila Československá filmová společnosti (1945–1946)
Postavy
Rudolf Hrušínský | Pancho Danilla |
Vlasta Matulová | Rosita |
Jindřich Plachta | Francisco Fernando Rodriguez, otec Rosity |
Jarmila Májová-Svobodová | matka Rosity |
Josef Kemr | Pedro Sanchez Apricot |
Robert Vrchota | Manuel Serano Pueblo Santo, lupič |
Saša Rašilov | starosta |
Miloš Nedbal | žalářník |
Ella Šárková | Juanita |
František Kreuzmann | náčelník lupičů |
Eva Klenová | milenka náčelníka lupičů |
Annie Steimarová | teta Lucie |
Emil Bolek | soused Sanchezových |
Bohumil Bezouška | lupič |
František Kovářík | žalářník |
Rudolf Hrušínský nejstarší | Pedrův otec |
Jarmila Kurandová | Anabela, Pedrova matka |
Josef Pehr | kapesní zloděj |
Jan W. Speerger | lupič |
Richard Strejka | strážný před vězením |
Václav Irmanov | lupič s kytarou |
Vladimír Hlavatý | advokát |
Rudolf Deyl mladší | podomek |
Citát
„ | Ten film vznikl za války v době, kdy mnoho herců bylo totálně nasazených. Šlo o to, nějakým způsobem je z toho vytáhnout. Na popud tehdejšího vedení Barrandova jsem za měsíc napsal scénář a za další měsíc natočil film. V dekoracích „Roziny Sebrance“, aby to bylo co nejlevnější. Tak se podařilo z totálního nasazení uvolnit Plachtu, Kreuzmanna, Rašilova a řadu dalších. | “ |
— Rudolf Hrušínský[5] |
Děj
Děj se odehrává v Mexiku. Rodiny Rosity a Pedra zasnoubily oba již jako děti. Nyní se otec Rosity, Francisco Ferdinando Rodriquez, bydlící v městečku Pantalegro, rozhodl, že přišel čas na svatbu. A Rosita má dostat navíc věno 60.000 pesos. Napsal tedy dopis otci Pedra s tím, že se Pedro má k nim dostavit a prokázat se dopisem, protože Pedra viděli naposledy před 15 léty. Pedro je poněkud mdlého rozumu. Otec jej vybavil na cestu, dopis roztrhl na dvě části, aby jej Pedro neztratil a Pedro si jej schoval do kapsy a do ponožky.
Mezitím se Pancho v městečku Curacao popral v hospodě „U pavouka“ při hře v karty s falešným hráčem a v nastalé bitce praštil do hlavy starostu. Utíká z hospody a v horních hostinských pokojích narazil na Rositu, která utekla z domova, protože se nechce vdát za Pedra. Pancho přespal na parapetu Rositina pokoje a ráno se společně vydali na cestu. Rosita se do Pancha zamilovala, aniž by znala jeho jméno.
Zatímco Rosita jede k tetičce, Pancho u rozcestníku potká náhodou Pedra, který jede za Rositou do Pantalegra. Když vyslechne jeho příběh, že jede na svoji svatbu a nevěsta dostane velké věno, opije jej a vezme mu doklady i obě části dopisu. Vydal se do Pantalegra, aby se vydával za Pedra.
Po cestě náhodou potká starostu, který jej pozná a nechá uvěznit. Ve vězení v Curacao sedí v cele s lupičem Manuelem. Tomu vypoví svůj příběh, jak jede na svatbu a pro věno. Ten mu namluví, že má být druhý den propuštěn, avšak že přišel o milenku Juanitu, takže už mu o nic nejde a je ochoten si vyměnit s Panchem identitu. V noci mu vezme i jednu část dopisu. Druhý den je Manuel propuštěn a vydá se jako Pedro k rodičům Rosity. Pancho se ráno dozví, že byl podveden a Manuel je lupič odsouzený na 10 let za 28 loupeží a mnoho sňatkových podvodů a součástí trestu je také uříznutí ucha. Panchovi se však podaří z vězení uprchnout.
Manuel přijel k rodičům Rosity a předložil doklady Pedra, které dostal od Pancha a také část dopisu. Od rodičů Rosity si hned vypůjčil několik tisíc pesos.
Rosita s tetičkou se vydávají hledat jejího milého „blázna“, Pancha. Pancho mezitím dorazil k rodičům Rosity a hlásil se jako Pedro. Doložil to druhou částí dopisu. Když se to dozvěděl Manuel, ukradl Rositině matce ještě šperky a uprchl z domu. Vydal se k lupičům do hostince „U pavouka“, aby se domluvili, jak vykradou dům Rositiných rodičů. Toto se však dozvěděla Rosita, která s tetičkou našla v tomto hostinci také ubytování. Sdělila to starostovi a spolu se vydali k domu Rosity.
Tam mezitím dorazil skutečný Pedro. Rodiče tudíž nevědí, kdo je pravý Pedro. V tu chvíli lupiči přepadnou dům. Dorazil však také starosta s Rositou a tetičkou a Manuel s lupiči utíká. Rosita poznává svého „blázna“, ale otec se sňatkem nesouhlasí. Teprve, když starosta oznámí Panchovi, že při bitce „U pavouka“ odhalil falešného hráče a lupiče Roberta, na kterého byla vypsána odměna 100.000 pesos, souhlasí se sňatkem.
Pedro se vrací na oslu k rodičům domů a po cestě najde u rozcestníku dva pytle s mincemi. Rodině se to hodí, protože očekávala věno, za který chtěla postavit nový dům, neboť po odjezdu Pedra za nevěstou hned starý zbourali.
Zajímavosti
- Ve svých 56 letech se zde poprvé v celovečerním filmu objevila herečka Jarmila Kurandová [6].
- Za období září 1946 až prosinec 1950 byl film promítán v kinech 9315x a vidělo jej přes 2, 1 milionu diváků [7]
Odkazy
Reference
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 164–5, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 164–5, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ LOPOUR Jaroslav. Filmy soukromých výroben v zestátněné kinematografii (Roztočené a nedokončené protektorátní projekty a jejich osudy po roce 1945), Magisterská diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2015, str. 225. Dostupné elektronicky: http://is.muni.cz/th/383493/ff_m/
- ↑ KINO, Filmový obrázkový časopis, ročník I, čís. 23, 1946, vyd. Filmové nakladatelství v Praze, str. 377
- ↑ z rozhovoru R. Hrušínského pro Záběr, 7.10.1977, In: Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 165, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Filmexport: http://www.filmexport.cz/kategorie/pancho-se-zeni-digipack.html
- ↑ LOPOUR Jaroslav. Filmy soukromých výroben v zestátněné kinematografii (Roztočené a nedokončené protektorátní projekty a jejich osudy po roce 1945), Magisterská diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2015, str. 158. Dostupné elektronicky: http://is.muni.cz/th/383493/ff_m/
Literatura
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 231, 260, foto 638
- KINO, Filmový obrázkový časopis, ročník I, 1946, vyd. Filmové nakladatelství v Praze, str. 377, obr. 111, 377
- LOPOUR Jaroslav. Filmy soukromých výroben v zestátněné kinematografii (Roztočené a nedokončené protektorátní projekty a jejich osudy po roce 1945), Magisterská diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2015, str. 5, 10, 33, 85–9, 115–6, 151, 154, 158–9, 169, 172–3, 177–8, 181, 188, 214–5. Dostupné elektronicky: http://is.muni.cz/th/383493/ff_m/
- Respekt: http://www.respekt.cz/tydenik/2012/28/pancho-se-zeni
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 164–6, ISBN 80-207-0485-X
Externí odkazy
- Pancho se žení ve Filmovém přehledu
- Pancho se žení v Česko-Slovenské filmové databázi
- Pancho se žení ve Filmové databázi
- Pancho se žení na Kinoboxu.cz
- Filmexport: http://www.filmexport.cz/kategorie/pancho-se-zeni-digipack.html
- https://is.muni.cz/do/phil/Pracoviste/UFAK/fav286/pages/09-kinematografie-po-valce.html
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“