Pandóra

Pandóra
Choť	Epimétheus
Děti	Pyrrha[1]
Příbuzní	Hellén[2], Amfiktyón, Amphictyon, Pandora, Thyia, Melanteia, Prótogeneia, Orestheus, Haemone, Candybvs a Pandóra (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pandóra (latinsky Pandora, řecky Πανδώρα) byla v řecké mytologii manželkou Titána Epiméthea. Je známá především tím, že přinesla světu zlo a utrpení. Byla matkou Pyrrhy, která později s manželem Deukaliónem založila po potopě světa nový lidský rod.

Když Prométheus dal lidem oheň, ukradený bohům, lidé se od něho naučili různá řemesla i umění a žili šťastně, až se to bohům přestávalo líbit.

Nejvyšší bůh Zeus proto nařídil, aby Héfaistos, božský kovář, vytvořil z hlíny a vody dívku, jejíž kráse nikdo neodolá. Bohové jí dali jméno Pandóra, to znamená „Obdarovaná všemi dary“ a dali ji bohaté a velkorysé dary – bohyně Athéna ji naučila ženským pracím, Afrodíté jí vdechla milostnou touhu, Hermés ji obdaroval svůdností, lstí a lží, jiní bohové jí propůjčili krásu, líbeznost a svůdnost. Mezi dary byly však i takové, kterých se bohové pro jejich zhoubnost rádi zbavili. Všechny dary byly dobře uzavřeny v pevné skříňce.

Bůh Hermés ji dovedl na zem a nabízel ji za ženu Prométheovi, ten však odmítl. I svého bratra Epiméthea varoval, aby nebral všechno, co bohové dávají. Ale Epimétheus neposlechl a vzal si ji za ženu.

Netrvalo dlouho a Pandóra splnila příkaz bohů: otevřela skříňku (buď proto, že ji k tomu Epimétheus přiměl, nebo z vlastní zvědavosti); všechny ty bědy, svízele a nemoci se rozletěly do světa. Pandóra víko skříňky rychle zavřela, ale to už v ní na samém dně zůstala jedině naděje.

Odkaz tohoto mýtu přetrvává do dnešních časů, Pandořin pithos nebo Pandořina skříňka zůstává symbolem zhoubného daru a uvolněného zla.

Odraz v umění

• Takto zpracoval mýtus o Pandóře Hésiodos (v 7. nebo 8. století př. n. l.) a podobně po něm také starověcí i novověcí básníci
• Johann Wolfgang Goethe tento mýtus hodlal pozměnit. V roce 1806 v Karlových Varech napsal „slavnostní hru“ Pandora, kde ve druhém dějství měla z pithosu vyklouznout také naděje. Ale tento zamýšlený druhý díl už nenapsal.

Odkazy

Reference

Literatura

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
• Robert Graves, Řecké mýty
• Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí

Související články

• Publius Ovidius Naso, Proměny

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pandóra na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pandóra v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích