Pandžšírské údolí

Pohled na Pandžšírské údolí v květnu 2011

Pandžšírské údolí (paštsky/darí درهٔ پنجشير, romanizace Dare-ye Panjšēr; doslova Údolí pěti lvů) je údolí na severovýchodě Afghánistánu, 150 km severně od Kábulu, poblíž pohoří Hindúkuš.^[1] Údolí rozděluje řeka Pandžšír. Údolí je domovem pro více než 100 000 lidí. Je zde největší koncentrace etnických Tádžiků v Afghánistánu.^[2] V dubnu 2004 se stalo údolí centrem nové provincie Pandžšír, která byla dříve součástí provincie Parván.

Historie

Trosky sestřeleného sovětského vrtulníku v Pandžšíru, 2011

Během sovětské války v Afghánistánu v letech 1980–1985 se zde odehrály ofenzívy Afghánské demokratické republiky a Sovětů proti mudžáhidům, kdy místní velitel mudžáhidů Ahmad Šáh Masúd údolí ubránil.

Mezi lety 1996–2001 v údolí proběhly boje mezi Tálibánem a Severní aliancí pod Masoudovým velením, který opět ubránil údolí před ovládnutím Tálibánem.^[3] Pandžšírské údolí bylo za éry vlády, která v té době byla podporována ISAFem, považováno za jeden z nejbezpečnějších regionů Afghánistánu.^[4] Koncem srpna 2021 se z něj warlordi pokusili udělat baštu národního odporu.^[5][6] Tálibán oznámil, že 22. srpna 2021 do údolí zamířily stovky bojovníků.

Bývalý viceprezident Amrulláh Sálih a Ahmad Massúd, syn bývalého protisovětského velitele mudžáhidů Ahmada Šáha Massúda, slíbil, že budou Tálibánu vzdorovat z Pándžšíru, který v 80. a 90. 20. století odrážel sovětské jednotky i Tálibán.^[7] Odboj prohlásil, že 22. srpna „znovu dobude okresy na severovýchodě Afghánistánu“^[8] pod vedením bývalých vojáků, speciálních jednotek, policie a dalších. Bidenova administrativa veřejně neodpověděla na prosbu Ahmada Massúda, který žádal o pomoc při zásobování protitálibánských sil.^[9] Dne 25. srpna 2021 vyšlo najevo, že po dohodě národního odporu a Tálibánu přestal Tálibán po jednom až dvou dnech blokovat cesty do Pandžšírského údolí.^[10] 6. září 2021 vyšlo na povrch, že Tálibán zabil povstalce v údolí, včetně mluvčího odbojové fronty,^[11][12] ovšem bylo potvrzeno, že v údolí jsou stále bojovníci národního odporu.^[13][14] 9. září 2021 bylo uvedeno, že 60 % údolí je stále pod kontrolou Fronty národního odporu.^[15] Tvrzení o plné kontrole Tálibánu bylo dále vyvráceno, když se reportérům íránské tiskové agentury Tasnim podařilo 11. září navštívit údolí a udělat rozhovor nejen s bojovníkem Tálibánu, ale také s místním bojovníkem Fronty národního odporu.^[16] Přestože Tálibán uvedl, že v údolí panuje klid, íránská tisková agentura Tasnim rovněž informovala, že někteří místní obyvatelé prchají v očekávání budoucích vojenských střetů.^[16]

Hospodářství a přírodní zdroje

Budovy v Pandžšírském údolí

Pandžšírské údolí má potenciál stát se významným centrem těžby smaragdů. Již v 1. století n. l. se Plinius starší zmínil o drahých kamenech z této oblasti.^[17] Ve středověku byl Pandžšír proslulý těžbou stříbra a Saffárovci a Samánovci zde razili své mince.^[18] V roce 1985 byly v Pandžšíru nalezeny smaragdy o hmotnosti až 190 karátů (38 g), které se svou kvalitou údajně vyrovnají nejjemnějším krystalům z dolu Muzo v Kolumbii.^[17] V údolí se začaly budovat nové silnice a nové rádiové věže, které umožňují obyvatelům údolí přijímat rádiové vlny z afghánského hlavního města Kábulu.^[19] Údolí má potenciál stát se hlavním výrobce energie Afghánistánu díky výstavbě několika vodních elektráren.

V dubnu 2008 byla v údolí postavena větrná farma s 10 turbínami.^[20]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Panjshir Valley na anglické Wikipedii.