Panenka z vltavské tůně
| Panenka z vltavské tůně | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 55 min |
| Žánr | filmová pohádka |
| Scénář | Květa Kuršová |
| Režie | Věra Jordánová |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jarmila Švehlová Oldřich Vízner Otto Šimánek Míla Myslíková Josef Bek … více na Wikidatech |
| Produkce | Marie Helclová |
| Hudba | Vadim Petrov |
| Kamera | František Němec |
| Kostýmy | Miroslav Melena |
| Zvuk | Václav Nosek |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 24. prosince 1976 (Československo) |
| Distribuce | Československá televize Česká televize |
| Panenka z vltavské tůně na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Panenka z vltavské tůně je československá pohádka z roku 1976, režírovaná Věrou Jordánovou.
Děj
Bělička je dcera vodníka Andrejs, který ji chce provdat za některého z vodníků. Bělička by ale raději žila na souši. Jednoho dne se Bělička vydá na trh, kde si od hrnčíře Vítka koupí několik hrníčků. Oba se do sebe zamilují.
Na návštěvu k Andrejsovi přijede tetička, která pomůže Běličce dostat se za Vítkem na tancovačku. To se ovšem nelíbí Andrejsovi, který stáhne Běličku zpět pod hladinu. Vítek za ní skočí a tak se dozví, že Bělička je dcera vodníka. To ale Vítka neodradí, a tak je Andrejs oba zavře do sádky na kapry. Znenadání ale přijde spodní proud a sádky odnese.
Běličku proud zanesl pouze na břeh vodníkovi tůně, Vítka proud zanesl až k moři. Bělička se s tetičkou vydá Vítka hledat. Vítkovi mezitím jeden mladík poradil, jak se dostat domů, ale ve skutečnosti ho poslal na loď, která se vydala na cestu kolem světa. Na této lodi ho Bělička s tetičkou najdou při škrábání brambor. Vítek skočí z lodi do vody a všichni tři se vrátí domů. Bělička se za Vítka provdá, při svatbě přestane být vodnicí, stane se z ní obyčejný člověk.
Obsazení
| Jarmila Švehlová | Bělička – vodníkova dcera |
| Oldřich Vízner | hrnčíř Vítek |
| Otto Šimánek | vodník Andrejs |
| Míla Myslíková | tetička Žanda Frýda |
| Josef Bek | převozník |
| Věra Koktová | Vítkova máma |
| Bedřich Prokoš | starší muž |
| Václav Vydra | mládenec v přístavu |
| Roman Skamene | pomocná síla na lodi Rose Marie |
| Antonín Navrátil | mládenec čtoucí si oznámení o bálu |
| Eva Hrušková | slečna z přívozu |
Dále hrají: Miloslav Homola, Marie Horáková, Milan Mach, Zdeňka Balounová, Eva Foustková, Martin Hron, Janoslav Mikulín, Martin Frajt, Michal Lieb
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“