Panna Maria Ustavičné pomoci

Matka Ustavičné pomoci, ikona krétské školy (54 × 41,5 cm) uctívaná v Římě v kostele sv. Alfonse na Esquilinu (Sant'Alfonso all'Esquilino)
Kostel San Matteo in Merulana na rytině Giovanniho Maggiho z roku 1625
Mozaika s vyobrazením Matky Ustavičné pomoci na fasádě kostela Sant'Alfonso all'Esquilino

Panna Maria Ustavičné pomoci či Matka Ustavičné pomoci (lat. Mater a Perpetuo Succursu) je jedním z titulů, pod kterými je vzývána Maria, matka Ježíšova, především v katolickém prostředí, ve východním křesťanství je obdobným titulem zejména Odigitria.

Původ tohoto titulu je spojen s řeckou ikonou krétské školy, která se již dochovala v augustiniánském kostele sv. Matouše na Via Merulana v Římě (Chiesa di San Matteo in Merulana). Obraz byl později přenesen do kostela Sant'Alfonso all'Esquilino v Římě, který spravují řeholníci redemptoristé, jimž papež bl. Pius IX. uložil úkol podporovat tento kult.

Historie

Počátky kultu Panny Marie jako Matky Ustavičné pomoci v San Matteo in Merulana se datují od přenesení mariánské ikony Amòlyntos do kostela na konci 15. století a shodují se se svěřením posvátné stavby poustevníkům svatého Augustina.

Tato Madona, zpočátku nazývaná „Svatého Matouše“ (podle názvu kostela), byla brzy nazvána „Věčného následnictví“, jak o tom svědčí latinský epigraf na vnějším frontonu portálu kostela z roku 1579: Deiparae Virgini Mariae succursus perpetui.[1] Tato invokace připomínala úctu k Panně Marii Pomocné, která byla živá zejména mezi augustiniány a jejíž hlavní centrum bylo v kostele kláštera poustevníků v Palermu.[2]

Obraz byl umístěn na hlavním oltáři kostela a těšil se velké úctě a vážnosti: svátek Matky ustavičné pomoci se slavil slavnostně v den výročí přenesení ikony do kostela svatého Matouše (tradičně 27. března 1499).

Lidová zbožnost, jíž byla Madona předmětem, je doložena ve spisech Johanna Besickena (1502), Ottavia Panciroliho (1600) a Carla Bartolomea Piazzy (1703). Jezuita Concezio Carocci, autor série populárních kázání vydaných v roce 1729 a věnovaných „nejvýznačnějším obrazům Panny Marie v Římě“, věnoval jednu ze svých promluv Matce Ustavičné pomoci.[3]

San Matteo in Merulana byl v roce 1799 zničen Napoleonovými vojsky a irští augustiniáni, kteří v té době v kostele sloužili, se přestěhovali do Santa Maria in Posterula a uctívaný obraz si vzali s sebou. Ikona byla umístěna ve vnitřní kapli kláštera připojeného k chrámu a zapomenuta.

V polovině 19. století shromáždil redemptorista Valerio Marchi svědectví staršího řeholníka Agostina Orsettiho, který litoval, že ikona je opuštěná,[4] a v roce 1863 našel potvrzení slávy obrazu v kázání, které v kostele Il Gesù pronesl jezuita Francesco Blosi, který citoval řeč svého spolubratra Concezia Carocciho.[5]

Protože redemptoristé v té době stavěli svůj generální dům na Via Merulana, na místě zaniklého kostela svatého Matouše, rozhodli se požádat, aby jim byl obraz svěřen a mohl být čestným způsobem umístěn ve vystavěném kostele zasvěceném jejich zakladateli svatému Alfonsi. Na žádost generálního představeného redemptoristů Nicholase Maurona přidělil papež Pius IX. 11. prosince 1865 ikonu kongregaci[6] a 26. dubna 1866 Valerio Marchi a Ernesto Bresciani odvezli podobiznu Matky ustavičné pomoci z kláštera Santa Maria in Posterula a přenesli ji na provizorní oltář zřízený uvnitř kostela sv. Alfonse na Esquilinu.[7]

Legenda o původu

Legendu o vzniku kultu Matky Ustavičné pomoci v San Matteo in Merulana rekonstruoval na počátku 18. století jezuita Concezio Carocci na základě několika listinných svědectví a především starého pergamenu uchovávaného v sakristii.[8]

Podle pohádkového příběhu otce Carocciho ikonu ukradl na Krétě kupec,[9] který se pak na přímluvu Panny Marie zachránil před jistým ztroskotáním, dorazil do Říma a našel pohostinství u svého přítele. Na prahu smrti kupec požádal svého přítele, aby nechal ikonu vystavit v kostele, ale ten na naléhání své ženy jeho poslední přání nesplnil. Když jeho přítel zemřel, zjevila se jeho mladé dceři Panna Maria pod titulem Matka Ustavičné pomoci a požádala ji, aby ikonu vystavila v kostele mezi bazilikami svatého Jana na Lateránu a Panny Marie Sněžné. Vdova po kupcově příteli po vyprávění o vidění své dcery souhlasila s navrácením Madony k veřejnému uctívání.[10]

Dne 27. března 1499 pak rodina přivezla obraz do kostela San Matteo v Merulaně, který měl výhled na cestu mezi oběma bazilikami, a po vstupu do kostela Madona okamžitě projevila svou zázračnou moc tím, že uzdravila „omrzlou ruku“ jednoho z věřících.[11]

Popis

Ikona Matky Ustavičné pomoci je namalována na dřevěné desce o rozměrech 54 x 41,5 cm. Přesné autorství desky není známo, ale připisuje se krétskému ikonopisci jménem Andreas Ritzos da Candia, autorovi podobných obrazů dochovaných ve Fiesole, Bari, Parmě, Patmu a Rethymnu.[1] Podle některých textů pochází ikona ze svatyně Kardiotissas v Lasithi nedaleko Candie.[2]

Ikona je typu Matky Boží Utrpení (Amolyntos): tento ikonografický námět lze v řecko-krétské oblasti sledovat od 12. století a v Srbsku a Rusku od 14. století. Ikonografický námět zdůrazňuje účast Panny Marie na Ježíšově utrpení.[3]

Marie je zobrazena v polopostoji na zlatém pozadí, nese Dítě v levé ruce a pravou ruku k němu vztahuje. Panna Maria má hlavu zvenčí zahalenou modrým závojem, zevnitř zeleným, na čele má hvězdu a její šaty jsou červené. Po obou stranách její hlavy jsou řecká písmena MP-ΘΥ (Μήτηρ Θεοῦ, Matka Boží).[12]

Napravo od Mariiny hlavy je v polovině délky vyobrazen archanděl Michael (identifikovatelný podle iniciál ὉἈρΜ nebo Ὁ Ἀρχάγγελος Μιχαήλ), který drží vázu, z níž vystupuje kopí a rákos s houbou; Podobně je vlevo od hlavy Panny Marie vyobrazen archanděl Gabriel (ὉἈρΓ nebo Ὁ Ἀρχάγγελος Γαβριήλ), který ukazuje Dítěti kříž a hřeby.[13]

Dítě Ježíš, identifikovatelné podle řeckých písmen na rameni IC-XC (Ἰησοῦς Χριστός), se dívá na kříž, který mu předkládá Gabriel, a oběma rukama svírá pravou ruku své matky, jako by ji prosil o pomoc. Má na sobě zelené šaty a tmavě žlutý plášť. Pro zdůraznění zděšení dítěte je jeho pravý sandál zobrazen rozvázaný, jak mu visí z nohy.[13]

Kult

Slavnostní korunovaci obrazu nařídila kapitula patriarchální baziliky svatého Petra ve Vatikánu a slavila ji v neděli 23. června 1867. Na památku kanonické korunovace obrazu směli redemptoristé slavit svátek Matky Ustavičné pomoci ritem duplex v neděli před svátkem Narození svatého Jana Křtitele (24. června).

Redemptoristé šíří kult Panny Marie pod názvem Matka ustavičné pomoci také mimo Evropu: slouží v bazilikách zasvěcených Panně Marii ustavičné pomoci v Bostonu, která byla v roce 1954 povýšena na národní svatyni,[14] ve filipínském Parañaque, které bylo v roce 1958 prohlášeno za národní svatyni,[15] a v národní svatyni Panny Marie ustavičné pomoci ve farnosti svatého Patrika v Torontu.[16]

Panně Marii Ustavičné pomoci jsou zasvěceny diecézní katedrály v Asmaře v Eritreji, v Astaně v Kazachstánu, v Makurdi v Nigérii, v Oklahoma City a Rapid City v USA a v Udon Thani v Thajsku. Stejné zasvěcení měla i bývalá katedrála v Labradoru (později prohlášená za baziliku minor).

Další svatyně Matky Ustavičné pomoci se nacházejí v Liguori ve státě Missouri a v Uniontownu v Pensylvánii.

Po Panně Marii Neustálé pomoci jsou pojmenovány kongregace kanadských sester učitelek, kongregace korejských sester založená v Pchjongjangu americkými misionáři z Maryknoll, kongregace františkánských sester založená v Missouri na pomoc polským přistěhovalcům ve Spojených státech, mexická misionářská kongregace, založená v roce 1921 na pomoc redemptoristům v lidových misiích, a kongregace Milosrdných sester Panny Marie Pomocnice, kterou na Mauriciu založila Caroline Lenferna de Laresle.

Svátek Matky Ustavičné pomoci je 27. června.

Novéna

Novéna k Panně Marii Neustálé pomoci byla poprvé vydána v Jaénu v roce 1899. Následně byl americkými redemptoristy v roce 1927 pořízen první dotisk, po němž následovalo 23. června 1948 konečné, revidované vydání australskými a irskými redemptoristy. Řeholní kněz Leo James English C.S.R. (1907–1997) a řeholní bratr Gerard O'Donnell byli hlavními autory posledně jmenované modlitební knihy, která se každý týden přednáší v kostele svatého Alfonse Maria de' Liguori v Římě, v němž je vystaven originál posvátné ikony Panny Marie Ustavičné pomoci.[17][18]

17. května 1866 udělil papež Pius IX. prostřednictvím Kongregace pro obřady imprimatur třem konkrétním modlitbám k mariánskému titulu Panny Marie Neposkvrněné a udělil plnomocné odpustky na 100 dní.[19]

Ve filipínské katolické církvi se novéna koná v kostele Baclaran, národní svatyni nacházející se na předměstí Parañaque, kde je vystavena kopie ikony. Kult Panny Marie Ustavičné pomoci byl vrcholem dvou apoštolských cest Jana Pavla II. Setkání s řeholnicemi z filipínských kongregací a institutů zasvěceného života 17. února 1981 v Manile[20] a apoštolská cesta v březnu 1983, která byla zakončena promluvou před kostelem v Port-au-Prince na Haiti.[21]

Ve Spojených státech vysílá devět dní modliteb televize CatholicTV z baziliky Panny Marie Ustavičné pomoci v Mission Hill na předměstí Bostonu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madre del Perpetuo Soccorso na italské Wikipedii.

  1. a b La Mendola-Silvestri, op.cit., p. 17.
  2. a b La Mendola-Silvestri, op.cit., p. 18.
  3. a b La Mendola-Silvestri, op.cit., p. 16.
  4. Bresciani, op.cit., pp. 34-35.
  5. Bresciani, op.cit., p. 36.
  6. Bresciani, op.cit., pp. 37-38.
  7. Bresciani, op.cit., p. 38.
  8. Bresciani, op.cit., pp. 15-16.
  9. La Mendola-Silvestri, op.cit., p. 19.
  10. Bresciani, op.cit., pp. 16-20.
  11. Bresciani, op.cit., pp. 20-21.
  12. Bresciani, op.cit., p. 14.
  13. a b Bresciani, op.cit., p. 15.
  14. Basilica and Shrine of Our Lady of Perpetual Help, Boston, Massachusetts, USA [online]. gcatholic.org, 2022-05-05 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  15. National Shrine of Our Lady of Perpetual Help, Baclaran Redemptorist Church, Parañaque, National Capital Region, Philippines [online]. gcatholic.org, 2022-05-05 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  16. National Shrine of Our Mother of Perpetual Help, St. Patrick’s Parish, Toronto, Ontario, Canada [online]. gcatholic.org, 2022-05-05 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  17. Novena To Our Lady Of Perpetual Help [online]. maryourhelp.org [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  18. Novena service to Our Mother of Perpetual Help, the original icon [online]. YouTube.com, 2011-06-22 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  19. The Raccolta: Or, Collection of Prayers and Good Works, to which the Sovereign Pontiffs Have Attached Holy Indulgences. Woodstock College: Catholic Church Congregatio Indulgentiarum et Sacrarum Reliquiarum, 28. 6. 1878. Dostupné online. (angličtina) 
  20. JAN PAVEL II. Discorso di Giovanni Paolo II durante l'incontro con le religiose nel Santuario di Nostra Signiora del Perpetuo Soccorso a Baclaran [online]. Libreria Editrice Vaticana, 1981-02-17 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (italština) 
  21. JAN PAVEL II. Chiusura del Congresso Eucaristico - omelia di Giovanni Paolo II [online]. Libreria Editrice Vaticana, 1983-03-09 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (italština) 

Literatura

  • BRESCIANI, Ernesto. Cenni storici sull'antica e prodigiosa imagine della Madonna del Perpetuo Soccorso. Řím: Tipografia della S.C. de Propaganda Fide, 1866. (italština) 
  • LA MENDOLA, Vincenzo; SILVESTRI, Gilberto. Icona della Madre del Perpetuo Soccorso, storia e meditazioni. Camerata Picena: Editrice Shalom, 2016. (italština) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Our Mother of Perpetual Help.jpg
Our Mother of Perpetual Help, a 15th Century Marian Byzantine Icon
Sant'Alfonso all'Esquilino -Roma fc05.jpg
Autor: Fczarnowski, Licence: CC BY-SA 4.0
Church of Holy Redeemer and St. Alphonsus Liguori, Rome