Panna Maria Ustavičné pomoci

Matka Ustavičné pomoci, ikona krétské školy (54 × 41,5 cm) uctívaná v Římě v kostele sv. Alfonse na Esquilinu (Sant'Alfonso all'Esquilino)
Kostel San Matteo in Merulana na rytině Giovanniho Maggiho z roku 1625
Mozaika s vyobrazením Matky Ustavičné pomoci na fasádě kostela Sant'Alfonso all'Esquilino

Panna Maria Ustavičné pomoci či Matka Ustavičné pomoci (lat. Mater a Perpetuo Succursu) je jedním z titulů, pod kterými je vzývána Maria, matka Ježíšova, především v katolickém prostředí, ve východním křesťanství je obdobným titulem zejména Odigitria.

Původ tohoto titulu je spojen s řeckou ikonou krétské školy, která se již dochovala v augustiniánském kostele sv. Matouše na Via Merulana v Římě (Chiesa di San Matteo in Merulana). Obraz byl později přenesen do kostela Sant'Alfonso all'Esquilino v Římě, který spravují řeholníci redemptoristé, jimž papež bl. Pius IX. uložil úkol podporovat tento kult.

Historie

Počátky kultu Panny Marie jako Matky Ustavičné pomoci v San Matteo in Merulana se datují od přenesení mariánské ikony Amòlyntos do kostela na konci 15. století a shodují se se svěřením posvátné stavby poustevníkům svatého Augustina.

Tato Madona, zpočátku nazývaná „Svatého Matouše“ (podle názvu kostela), byla brzy nazvána „Věčného následnictví“, jak o tom svědčí latinský epigraf na vnějším frontonu portálu kostela z roku 1579: Deiparae Virgini Mariae succursus perpetui.[1] Tato invokace připomínala úctu k Panně Marii Pomocné, která byla živá zejména mezi augustiniány a jejíž hlavní centrum bylo v kostele kláštera poustevníků v Palermu.[2]

Obraz byl umístěn na hlavním oltáři kostela a těšil se velké úctě a vážnosti: svátek Matky ustavičné pomoci se slavil slavnostně v den výročí přenesení ikony do kostela svatého Matouše (tradičně 27. března 1499).

Lidová zbožnost, jíž byla Madona předmětem, je doložena ve spisech Johanna Besickena (1502), Ottavia Panciroliho (1600) a Carla Bartolomea Piazzy (1703). Jezuita Concezio Carocci, autor série populárních kázání vydaných v roce 1729 a věnovaných „nejvýznačnějším obrazům Panny Marie v Římě“, věnoval jednu ze svých promluv Matce Ustavičné pomoci.[3]

San Matteo in Merulana byl v roce 1799 zničen Napoleonovými vojsky a irští augustiniáni, kteří v té době v kostele sloužili, se přestěhovali do Santa Maria in Posterula a uctívaný obraz si vzali s sebou. Ikona byla umístěna ve vnitřní kapli kláštera připojeného k chrámu a zapomenuta.

V polovině 19. století shromáždil redemptorista Valerio Marchi svědectví staršího řeholníka Agostina Orsettiho, který litoval, že ikona je opuštěná,[4] a v roce 1863 našel potvrzení slávy obrazu v kázání, které v kostele Il Gesù pronesl jezuita Francesco Blosi, který citoval řeč svého spolubratra Concezia Carocciho.[5]

Protože redemptoristé v té době stavěli svůj generální dům na Via Merulana, na místě zaniklého kostela svatého Matouše, rozhodli se požádat, aby jim byl obraz svěřen a mohl být čestným způsobem umístěn ve vystavěném kostele zasvěceném jejich zakladateli svatému Alfonsi. Na žádost generálního představeného redemptoristů Nicholase Maurona přidělil papež Pius IX. 11. prosince 1865 ikonu kongregaci[6] a 26. dubna 1866 Valerio Marchi a Ernesto Bresciani odvezli podobiznu Matky ustavičné pomoci z kláštera Santa Maria in Posterula a přenesli ji na provizorní oltář zřízený uvnitř kostela sv. Alfonse na Esquilinu.[7]

Legenda o původu

Legendu o vzniku kultu Matky Ustavičné pomoci v San Matteo in Merulana rekonstruoval na počátku 18. století jezuita Concezio Carocci na základě několika listinných svědectví a především starého pergamenu uchovávaného v sakristii.[8]

Podle pohádkového příběhu otce Carocciho ikonu ukradl na Krétě kupec,[9] který se pak na přímluvu Panny Marie zachránil před jistým ztroskotáním, dorazil do Říma a našel pohostinství u svého přítele. Na prahu smrti kupec požádal svého přítele, aby nechal ikonu vystavit v kostele, ale ten na naléhání své ženy jeho poslední přání nesplnil. Když jeho přítel zemřel, zjevila se jeho mladé dceři Panna Maria pod titulem Matka Ustavičné pomoci a požádala ji, aby ikonu vystavila v kostele mezi bazilikami svatého Jana na Lateránu a Panny Marie Sněžné. Vdova po kupcově příteli po vyprávění o vidění své dcery souhlasila s navrácením Madony k veřejnému uctívání.[10]

Dne 27. března 1499 pak rodina přivezla obraz do kostela San Matteo v Merulaně, který měl výhled na cestu mezi oběma bazilikami, a po vstupu do kostela Madona okamžitě projevila svou zázračnou moc tím, že uzdravila „omrzlou ruku“ jednoho z věřících.[11]

Popis

Ikona Matky Ustavičné pomoci je namalována na dřevěné desce o rozměrech 54 x 41,5 cm. Přesné autorství desky není známo, ale připisuje se krétskému ikonopisci jménem Andreas Ritzos da Candia, autorovi podobných obrazů dochovaných ve Fiesole, Bari, Parmě, Patmu a Rethymnu.[1] Podle některých textů pochází ikona ze svatyně Kardiotissas v Lasithi nedaleko Candie.[2]

Ikona je typu Matky Boží Utrpení (Amolyntos): tento ikonografický námět lze v řecko-krétské oblasti sledovat od 12. století a v Srbsku a Rusku od 14. století. Ikonografický námět zdůrazňuje účast Panny Marie na Ježíšově utrpení.[3]

Marie je zobrazena v polopostoji na zlatém pozadí, nese Dítě v levé ruce a pravou ruku k němu vztahuje. Panna Maria má hlavu zvenčí zahalenou modrým závojem, zevnitř zeleným, na čele má hvězdu a její šaty jsou červené. Po obou stranách její hlavy jsou řecká písmena MP-ΘΥ (Μήτηρ Θεοῦ, Matka Boží).[12]

Napravo od Mariiny hlavy je v polovině délky vyobrazen archanděl Michael (identifikovatelný podle iniciál ὉἈρΜ nebo Ὁ Ἀρχάγγελος Μιχαήλ), který drží vázu, z níž vystupuje kopí a rákos s houbou; Podobně je vlevo od hlavy Panny Marie vyobrazen archanděl Gabriel (ὉἈρΓ nebo Ὁ Ἀρχάγγελος Γαβριήλ), který ukazuje Dítěti kříž a hřeby.[13]

Dítě Ježíš, identifikovatelné podle řeckých písmen na rameni IC-XC (Ἰησοῦς Χριστός), se dívá na kříž, který mu předkládá Gabriel, a oběma rukama svírá pravou ruku své matky, jako by ji prosil o pomoc. Má na sobě zelené šaty a tmavě žlutý plášť. Pro zdůraznění zděšení dítěte je jeho pravý sandál zobrazen rozvázaný, jak mu visí z nohy.[13]

Kult

Slavnostní korunovaci obrazu nařídila kapitula patriarchální baziliky svatého Petra ve Vatikánu a slavila ji v neděli 23. června 1867. Na památku kanonické korunovace obrazu směli redemptoristé slavit svátek Matky Ustavičné pomoci ritem duplex v neděli před svátkem Narození svatého Jana Křtitele (24. června).

Redemptoristé šíří kult Panny Marie pod názvem Matka ustavičné pomoci také mimo Evropu: slouží v bazilikách zasvěcených Panně Marii ustavičné pomoci v Bostonu, která byla v roce 1954 povýšena na národní svatyni,[14] ve filipínském Parañaque, které bylo v roce 1958 prohlášeno za národní svatyni,[15] a v národní svatyni Panny Marie ustavičné pomoci ve farnosti svatého Patrika v Torontu.[16]

Panně Marii Ustavičné pomoci jsou zasvěceny diecézní katedrály v Asmaře v Eritreji, v Astaně v Kazachstánu, v Makurdi v Nigérii, v Oklahoma City a Rapid City v USA a v Udon Thani v Thajsku. Stejné zasvěcení měla i bývalá katedrála v Labradoru (později prohlášená za baziliku minor).

Další svatyně Matky Ustavičné pomoci se nacházejí v Liguori ve státě Missouri a v Uniontownu v Pensylvánii.

Po Panně Marii Neustálé pomoci jsou pojmenovány kongregace kanadských sester učitelek, kongregace korejských sester založená v Pchjongjangu americkými misionáři z Maryknoll, kongregace františkánských sester založená v Missouri na pomoc polským přistěhovalcům ve Spojených státech, mexická misionářská kongregace, založená v roce 1921 na pomoc redemptoristům v lidových misiích, a kongregace Milosrdných sester Panny Marie Pomocnice, kterou na Mauriciu založila Caroline Lenferna de Laresle.

Svátek Matky Ustavičné pomoci je 27. června.

Novéna

Novéna k Panně Marii Neustálé pomoci byla poprvé vydána v Jaénu v roce 1899. Následně byl americkými redemptoristy v roce 1927 pořízen první dotisk, po němž následovalo 23. června 1948 konečné, revidované vydání australskými a irskými redemptoristy. Řeholní kněz Leo James English C.S.R. (1907–1997) a řeholní bratr Gerard O'Donnell byli hlavními autory posledně jmenované modlitební knihy, která se každý týden přednáší v kostele svatého Alfonse Maria de' Liguori v Římě, v němž je vystaven originál posvátné ikony Panny Marie Ustavičné pomoci.[17][18]

17. května 1866 udělil papež Pius IX. prostřednictvím Kongregace pro obřady imprimatur třem konkrétním modlitbám k mariánskému titulu Panny Marie Neposkvrněné a udělil plnomocné odpustky na 100 dní.[19]

Ve filipínské katolické církvi se novéna koná v kostele Baclaran, národní svatyni nacházející se na předměstí Parañaque, kde je vystavena kopie ikony. Kult Panny Marie Ustavičné pomoci byl vrcholem dvou apoštolských cest Jana Pavla II. Setkání s řeholnicemi z filipínských kongregací a institutů zasvěceného života 17. února 1981 v Manile[20] a apoštolská cesta v březnu 1983, která byla zakončena promluvou před kostelem v Port-au-Prince na Haiti.[21]

Ve Spojených státech vysílá devět dní modliteb televize CatholicTV z baziliky Panny Marie Ustavičné pomoci v Mission Hill na předměstí Bostonu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madre del Perpetuo Soccorso na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b La Mendola-Silvestri, op.cit., p. 17.
  2. ↑ a b La Mendola-Silvestri, op.cit., p. 18.
  3. ↑ a b La Mendola-Silvestri, op.cit., p. 16.
  4. ↑ Bresciani, op.cit., pp. 34-35.
  5. ↑ Bresciani, op.cit., p. 36.
  6. ↑ Bresciani, op.cit., pp. 37-38.
  7. ↑ Bresciani, op.cit., p. 38.
  8. ↑ Bresciani, op.cit., pp. 15-16.
  9. ↑ La Mendola-Silvestri, op.cit., p. 19.
  10. ↑ Bresciani, op.cit., pp. 16-20.
  11. ↑ Bresciani, op.cit., pp. 20-21.
  12. ↑ Bresciani, op.cit., p. 14.
  13. ↑ a b Bresciani, op.cit., p. 15.
  14. ↑ Basilica and Shrine of Our Lady of Perpetual Help, Boston, Massachusetts, USA [online]. gcatholic.org, 2022-05-05 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  15. ↑ National Shrine of Our Lady of Perpetual Help, Baclaran Redemptorist Church, Parañaque, National Capital Region, Philippines [online]. gcatholic.org, 2022-05-05 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  16. ↑ National Shrine of Our Mother of Perpetual Help, St. Patrick’s Parish, Toronto, Ontario, Canada [online]. gcatholic.org, 2022-05-05 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  17. ↑ Novena To Our Lady Of Perpetual Help [online]. maryourhelp.org [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  18. ↑ Novena service to Our Mother of Perpetual Help, the original icon [online]. YouTube.com, 2011-06-22 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (angličtina) 
  19. ↑ The Raccolta: Or, Collection of Prayers and Good Works, to which the Sovereign Pontiffs Have Attached Holy Indulgences. Woodstock College: Catholic Church Congregatio Indulgentiarum et Sacrarum Reliquiarum, 28. 6. 1878. Dostupné online. (angličtina) 
  20. ↑ JAN PAVEL II. Discorso di Giovanni Paolo II durante l'incontro con le religiose nel Santuario di Nostra Signiora del Perpetuo Soccorso a Baclaran [online]. Libreria Editrice Vaticana, 1981-02-17 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (italština) 
  21. ↑ JAN PAVEL II. Chiusura del Congresso Eucaristico - omelia di Giovanni Paolo II [online]. Libreria Editrice Vaticana, 1983-03-09 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (italština) 

Literatura

  • BRESCIANI, Ernesto. Cenni storici sull'antica e prodigiosa imagine della Madonna del Perpetuo Soccorso. Řím: Tipografia della S.C. de Propaganda Fide, 1866. (italština) 
  • LA MENDOLA, Vincenzo; SILVESTRI, Gilberto. Icona della Madre del Perpetuo Soccorso, storia e meditazioni. Camerata Picena: Editrice Shalom, 2016. (italština) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Our Mother of Perpetual Help.jpg
Our Mother of Perpetual Help, a 15th Century Marian Byzantine Icon
Sant'Alfonso all'Esquilino -Roma fc05.jpg
Autor: Fczarnowski, Licence: CC BY-SA 4.0
Church of Holy Redeemer and St. Alphonsus Liguori, Rome