Pannotypie
Pannotypie (z latinského pannus = plátno) je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Za vynálezce je považována pařížská firma Wulff & Co., která ji zveřejnila v roce 1853.[1] Metoda se používala v období 1854–1868.[2]
Princip
Kolódiový negativ na skle byl slabě exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna v obrazu.[2] Jedná se o unikát. Tento postup měl tu výhodu, že se obraz na rozdíl od ambrotypie nemohl rozbít. Nevýhodou ale bylo, že po vysušení substrátu obraz popraskal nebo se rozpadl. S rozšířením ferrotypie a albuminového procesu se tato metoda vytratila. Vzhledem k velké citlivosti se dochovalo velmi málo originálů.
Galerie
Pannotypie po roce 1860
Portrét ženy na černém voskovaném plátně
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. www.photographicnegatives.net [online]. [cit. 2010-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-17.
- ↑ a b SCHEUFLER, Pavel. Historické fotografické techniky. [s.l.]: Artama Praha, 1993. ISBN 80-7068-075-X. (česky)
Literatura
- (německy) Josef Maria Eder: Geschichte der Photographie, svazek 1, 1. díl, první polovina, Wilhelm Knapp, Halle/Saale 1932, str. 513
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pannotypie na Wikimedia Commons - Pannotypie v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Média použitá na této stránce
Pannotypie (z latinského pannus = plátno) je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Za vynálezce je považována pařížská firma Wulff & Co., která ji zvěřejnila v roce 1853.[1] Metoda se používala v období 1854–1868.[2]
Princip
Kolódiový negativ na skle byl slabě exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna v obrazu.[2] Jedná se o unikát. Tento postup měl tu výhodu, že se obraz na rozdíl od ambrotypie nemohl rozbít. Nevýhodou ale bylo, že po vysušení substrátu obraz popraskal nebo se rozpadl. S rozšířením ferrotypie a albuminového procesu se tato metoda vytratila. Vzhledem k velké citlivosti se dochovalo velmi málo originálů.Familienbildnis eines Vaters mit seinen beiden Töchtern. Pannotypie um 1860, vermutlich Österreich oder Deutschland. Man sieht deutlich die Risse der Wachsleinwand, der "Schwachstelle" des Verfahrens. (Sammlung Kralik, Wien )