Panoptikum

Panoptikum (ze starořeckého pānoptikón, tj. παν = pān, vše + οπτικό = k vidění) je sbírka zajímavých předmětů či rarit (např. voskové figuríny, anomálie lidského těla apod.). Nejtypičtějším příkladem panoptik jsou tzv. freak shows rozšířené v 16. až 19. století v Anglii a Spojených státech. Z hlediska lidských anomálií byly v panoptikách vystavovány například osoby s různým druhem tělesného postižení (např. Joseph Merrick, známý jako „Sloní muž“),^[1] siamská dvojčata a tak dále. Často se jednalo o putovní vystoupení (v 17. století takto po Evropě vystupovala italská siamská dvojčata Lazarus a Joannes Baptista Colloredovi). Vystavování osob s různým druhem tělesné anomálie se rozmohlo v Anglii za viktoriánského období, byť do jisté míry existovalo i dříve.^[2]

Historie

Rozvoj panoptik se řadí do poloviny 16. století na území Anglie. Lidské anomálie a deformace se v tomto období dostávají do povědomí a začínají být aktivně vystavovány. Příkladem raného výstavního kousku jsou bratři Lazarus a Joannes Baptista Colloredovi, siamská dvojčata narozená v Janově v Itálii. Lazarus byl pohledný a plně funkční člověk, zatímco jeho parasitický bratr byl silně zdeformován. Když bratři nevystupovali, Lazarus své siamské dvojče běžně zakrýval kusem látky ve snaze vyhnout se nechtěné pozornosti.^[3]

Později bylo běžné spojit výstavu tělesné anomálie s ukázkou talentu daného člověka. Matthias Buchinger, narozen bez rukou a nohou, bavil publikum v Anglii a později v Irsku kouzelnickými vystoupeními, či hrou na hudební nástroje.

V 19. století dosahovala panoptika vrcholu svého úspěchu a stávala se rozšířeným zdrojem zábavy v Anglii i ve Spojených státech. V tomto období se panoptické výstavy šířily do zábavních parků, které byly v USA na vrcholu popularity mezi členy střední třídy. Tento jev lze odůvodnit rozšířením myšlenky, že odpočinek a zábava je nezbytnou součástí života, přičemž lidé stále častěji viděli zdroj pobavení právě v panoptikách.^[4]

Panoptika měla zásadní vliv v otázce nahlížení na osoby lišící se od standardu. Ve Spojených státech byly běžně vystavovány i osoby černé barvy kůže nebo váleční veteráni, kteří přišli v boji o končetiny. Společnost navštěvováním výstav těchto jevů postupně ztrácela distanc od odlišností, což vedlo ke snížení diskriminace mířené na osoby s postižením.^[4]

Popularita panoptik začala ustupovat s příchodem 20. století.^[5] Rozvoj vědy a medicíny přinesl snahu o léčbu fyzických abnormalit, čímž se jejich veřejné předvádění dostalo na naprostý ústup a v dnešní době se s panoptiky prakticky nesetkáme.^[5]

The American Museum

Jedním z nejvýznamnějších a nejslavnějších manažerů v panoptiku byl P. T. Barnum.^[5] V popularizaci panoptika v Americe hrál zásadní roli. Ovšem v jeho práci často najdeme podvody a lhaní publiku. Během čtyřicátých let 19. století otevřel muzeum, které zahrnovalo různé exponáty, jako byla například „Tlustá dáma“ (The Fat Lady), obři a liliputi označováni jako trpaslíci. Muzeum ročně navštívilo okolo 400 000 lidi.^[6]

P. T. Barnumovo americké muzeum se stalo jedním z nejoblíbenějších muzeí freak show v New Yorku. V roce 1841 Barnum koupil The American Museum, ve kterém byly osoby s fyzickými anomáliemi hlavní atrakci. Barnum byl znám pro svou agresivní reklamu a vytváření bizarních příběhu o jeho exponatech. Fasáda muzea bylo vyzdobena barevnými billboardy zobrazujícími exponáty a před budovou hrála hudebni skupina.^[5] Barnumovo muzeum obsahovalo atrakce, které nejen šokovaly, ale též vzdělávaly návštěvníky dělnické třídy.

V roce 1842 Barnum začal oklamávat publikum novým podvodem, stvořením s hlavou opice a rybím ocasem, kterému říkal „Feejee mermaid“. Ve snaze vydělat co nejvíc peněz, se snažil návštěvníky přesvědčit, že se jedná o pravou mořskou pannu.

Dalším slavným stvořením byl trpaslík „General Tom Thumb“, měřil 64 cm a vážil 6,8 kg. Publikum bavil imitacemi Herkula a Napoleona, pitím vína a kouřením cigaret. V té době mu bylo 7 let. V letech 1844–1845 jel Barnum s Tomem do Evropy, kde se setkali s královnou Viktorií, které se Tom velice líbil.^[7]

Dalšími atrakcemi v muzeu byli například tři trpaslíci, rodina albínů, černoška s albánskými dětmi, vousatá žena, potetovaný muž s piercingy. Na rozdíl od Barnuma ovšem vystavovaní lidé nevydělávali tolik jako on, proto jim ve své závěti odkázal polovinu jeho celkového výdělku.^[6] To ovšem nebyl jediný veliký obnos, který Barnum svým umělcům vyplatil. Když v roce 1865 jeho muzeum shořelo,^[5] některým dal částku, která byla podobně vysoká jako příjem některých sportovců v dnešní době.

Panoptikum a veřejnost

Panoptika byla v druhé polovině 19. století vnímána jako nedílná součást kulturního vyžití v Americe. Nahlíželo se na ně jako na cennou formu zábavy pro střední vrstvu obyvatelstva a byla dobrým zdrojem příjmů pro baviče, kteří zaměstnávali lidi s postižením. Dávali jim tak práci a formu stálého příjmu, jelikož pro ně kvůli jejich postižením bylo často velice obtížné najít si profesi, kterou by mohli vykonávat. Na druhou stranu část populace zastávala názor, že jsou lidé v panoptikách využíváni pro zisk a je s nimi zacházeno jako s věcmi.^[4]

Koncem 19. století docházelo ke změnám postojů k této formě zábavy. Dříve záhadné anomálie se začaly vědecky vysvětlovat jako genetické mutace a nemoci. To vedlo k úpadku zájmu o panoptika a široká veřejnost s účastníky začala spíše soucítit a litovat je, než cítit strach a pohrdání. Docházelo k tvoření zákonů, jež měly zakazovat tyto výstavy. Například ve státě Michigan zakazoval zákon výstavy jakýchkoli zdeformovaných lidských bytostí nebo monstrozit. Výjimkou byla výzkumná činnost.^[8] Rozvoj práv pro lidi s postižením byl posledním hřebíčkem do rakve panoptik a způsob generování zisku na cizím neštěstí začal být vnímán jako nepřípustný.^[6]

Galerie

• 

  Isaac Sprague vystupoval jako „Živoucí kostra“

• 

  Myrtle Corbin vystupovala jako „Čtyřnohá dívka z Texasu“

• Sarah Baartman byla vystavovaná jako „Hotentotská Venuše“

• Aloisia Wagner, narozená bez rukou a nohou, vystupovala pod jménem Violetta

• 

  The Fat Lady

• 

  „Feejee“, mořská pana

Odkazy

Reference

Literatura

• BOGDAN, Robert. Freak Show: Presenting Human Oddities for Amusement and Profit. Chicago: University of Chicago Press, 1990. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-0226063126. (anglicky) 
• DURBACH, Nadja. The Spectacle of Deformity: Freak Shows and Modern British Culture. Berkeley: University of California Press, 2009. 288 s. ISBN 0-520-25768-5. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Panoptikum na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Panoptikum v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích