Panzerkampfwagen E

Názvem Panzerkampfwagen E s číselným označením byly během druhé světové války (resp. od roku 1943) označovány experimentální obrněná vozidla, tanky a vývojové vzory určené pro Wehrmacht. Písmeno E znamenalo Entwicklungsfahrzeug – vývojové vozidlo. Poté následovalo označení hmotnostní kategorie daného typu.

Šlo o jeden z posledních pokusů Třetí říše vytvořit celou sérii nových tanků. Jednalo se o standardizovanou sérii pásových podvozků v šesti váhových kategoriích schopných nahradit všechny typy pásových vozidel ve stavech obrněných jednotek Wehrmachtu při značné úrovni sjednocení komponent napříč řadami.

E-5

E-5 měl podle plánu vážit 5 až 10 tun a tvořit tak základ pro lehké tanky, fungující jako průzkumné, přepravní a lehká stíhací vozidla, podobného typu jako britský Universal carrier. Informace o této třídě jsou k dispozici jen velmi málo a z neoficiálních zdrojů, takže je možné, že třída E-5 je pouze poválečnou fabrikací.

E-10

Projekt stíhače tanků E-10 byl podobný stíhači tanků Jagdpanzer 38(t). Bylo mu přiřazeno jméno Hetzer, které se nakonec začalo používat právě pro stíhače Jagdpanzer 38(t). Hmotnost vozidla E-10 měla být v rozmezí 10 až 25 tun, Jagdpanzer 38(t) vážil 15,8 tun. Nebyl vyroben jediný prototyp stíhače tanků E-10.

E-25

Stíhač tanků E-25 měl být v hmotností třídě 25–50 tun. Stejně jako stíhač tanků E-10 měl být postaven na podvozku tanku Panzerkampfwagen 38(t). Mělo se jednat o těžší variantu stíhače E-10, avšak taktéž nebyl vyroben jediný prototyp.

E-50 Standardpanzer

E-50 Standardpanzer měl operovat jako standardní střední tank, který by nahradil střední tanky Panzerkampfwagen IV a Panzerkampfwagen V Panther. Hmotnost by se u E-50 pohybovala od 50 do 75 tun. Stroj měl sdílet maximální možné množství komponent se sesterským projektem E-75 – podvozek například měl využívat totožné sestavy náprav a pojezdů, ale pouze v počtu šesti párů pojezdových kol oproti osmi u E-75. Nebyl vyroben jediný prototyp.

E-75 Standardpanzer

E-75 Standardpanzer měl být standardním těžkým tankem, který by nahradil těžké tanky Panzerkampfwagen VI Tiger a Panzerkampfwagen VI Tiger II. Jeho design se měl podobat E-50, měl však mít hmotnost v rozmezí od 75 do 100 tun. Měl být vybaven vylepšeným motorem Maybach HL 234 o síle 900 koní. Předpokládalo se použití stejného dlouhého děla ráže 8,8 cm jako u tanku Tiger II.

E-100

Jednalo se o prototyp těžkého tanku alternativní k Porsheho tanku Maus. E-100 měl být supertěžký průlomový tank, levnější alternativa k supertěžkému tanku Maus. Byl označován taktéž jako Tiger-Maus. Oba projekty byly velmi oblíbené Adolfem Hitlerem, který neustále zasahoval do vývoje a vymýšlel si parametry tanků. Vývoj tanku vymyslela firma Krupp, ale vedení vývojem pověřilo automobilku Adler (Adlerwerke), která však s vývojem tanků neměla zkušenosti.

V březnu 1944 předložila společnost Adler ve Frankfurtu plán pro supertěžký tank nazvaný E-100 poté, co byl vývoj projektu schválen v dubnu 1943. Konstrukční řešení v mnohém vycházelo koncepčně z tanku Tiger II.

Pro pohon byl uvažováno o motoru Maybach HL230 o výkonu 720 koní, s převodovkou a řízením z Tiger II, nebo později silnější motor Maybach o výkonu až 1200 koní. Hmotnost neumožnovala použít torzních tyčí jako u Tiger II a pojezdová kola na závěsných ramenech byla odpružena vinutou pružinou. Hmotnost tanku měla být asi 150 tun, přičemž vyrobený Maus měl 188 tun.

Měl být osazen věží z plánovaného tanku Maus, nebo věží jí podobnou. Věž měla vážit asi 57 tun, později měla být hmotnost snížena na 43 tun. Uvažovalo se o hlavní výzbroji ráže 10,5 cm, 12,8 cm nebo 15 cm a koaxiálním krátkém kanónu ráže 7,5 cm. Jako hlavní výzbroj pro tank Maus byl nakonec zvolen kanón ráže 12,8 cm a věž měla hmotnost 50 až 55 tun, avšak pro tank E-100 nebyla žádná věž vyrobena.

V červenci 1944 Hitler nařídil zastavit vývoj supertěžkých tanků. Ale práce na E-100 pokračovaly dál ve firmě Adler s nízkou prioritou. První prototyp nebyl do konce války dokončen a byl nalezen 751st praporem polního dělostřelectva Americké armády v dubnu 1945. Podvozek částečně dokončeného vozidla bylo přebrán britskou armádou k testům osazený pásy a poté sešrotováno v 50. letech 20. století.^[1]

Na internetu uváděné protiletadlové, samohybné děla, případně stíhače tanků založené na tanku E-100 jsou pouze fantazie, či rovnou podvod. Pro taková vozidla neexistují výrobní plány.^[2]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Panzerkampfwagen E na Wikimedia Commons
• Informace o E-100 na www.panzerworld.net
• German Tanks of World War II: The Complete Illustrated history of German Armoured Fighting Vehicles 1926–1945, F. M. von Senger und Etterlin, překlad J. Lucas, Galahad Books, New York, 1969, ISBN 0-88365-051-7