Paolo Lorenzi

Paolo Lorenzi
Paolo Lorenzi ve Wimbledonu 2018
StátItálieItálie Itálie
Datum narození15. prosince 1985 (36 let)
Místo narozeníŘím, Itálie
BydlištěSarasota, FL, Spojené státy
Výška183 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Profesionál od2003[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 747 136 USD
Dvouhra
Poměr zápasů110–183
Tituly1 ATP, 21 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění33. místo (15. ledna 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015, 2017)
French Open2. kolo (2017)
Wimbledon2. kolo (2017, 2018)
US Open4. kolo (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů44–108
Tituly1 ATP, 6 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění82. místo (29. ledna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2013)
French Openčtvrtfinále (2017)
Wimbledon1. kolo (2011, 2012, 2013, 2014, 2016, 2017, 2018)
US Open2. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále (2016, 2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190825a25. srpna 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paolo Lorenzi (* 15. prosince 1981 Řím) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do září 2019 dvacet osm titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v lednu 2017 na 33. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2018 roku na 82. místě. Trénují ho Walter Grinovero a Martin Rodriguez. Dříve tuto roli plnil Claudio Galoppini.[1]

V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 čtvrtfinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, v němž vyhrál dvouhru nad Igorem Sijslingem. Italové zvítězili 4:1 na zápasy. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–4 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Itálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V mužské dvouhře jej ve druhém kole vyřadil desátý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut.

Tenisová kariéra

Na grandslamu nezvládl dvacet třikrát kvalifikaci, než v roce 2014 postoupil do hlavní soutěže French Open. Před prvním vítězným utkáním dvouhry, na US Open 2014 proti Jošihitu Nišiokovi, prohrál třináctkrát v úvodním kole grandslamu. Do třetího kola premiérově prošel na US Open 2016 po pětisetové bitvě s Gillesem Simonem, trvající 4.54 hodiny. Ve třiceti pěti letech se pak na US Open 2017 stal nejstarším hráčem otevřené éry, který si poprvé zahrál grandslamové osmifinále. V téže sezóně poprvé, a na sedmý pokus, postoupil z úvodního kola na French Open a ve Wimbledonu. V roce 2017 odehrál z hráčů Top 100 nejvyšší počet 34 turnajů, včetně challengerů, se šňůrou osmi porážek v závěru sezóny.[1][2]

Debutovou trofej na okruhu ATP Tour si odvezl ze čtyřhry únorového VTR Open 2013 ve Viña del Mar. Po boku krajana Potita Staraceho v boji o titul přehráli argentinsko-španělský pár Juan Mónaco a Rafael Nadal. Do premiérového finále dvouhry postoupil ve třicet dvou letech na březnovém Brasil Open 2014 v São Paulu, v němž podlehl Argentinci Federicu Delbonisovi.[1][2] V singlové soutěži triumfoval na červencovém Generali Open Kitzbühel 2016. Ve finálovém duelu zdolal Gruzínce Nikoloze Basilašviliho. Ve věku 34 let a 7 měsíců se stal nejstarším vítězem prvního turnaje na okruhu ATP, čímž překonal věkový rekord Víctora Estrelly z února 2015 a jeho triumfu v Quitu.[4] V srpnu 2016 se stal poprvé italskou jedničkou, když v této pozici vystřídal Fabia Fogniniho.[1]

Po čtvrtfinálové výhře nad Matthewem Ebdenem na Eskişehir Cupu 2015, se 22. května 2015 stal třetím tenistou s více než 300 vítěznými zápasy na ATP Challenger Tour.[5] Postup z druhého kola srpnového Internazionali di Tennis di Manerbio 2019, z něj učinil druhého hráče historie, který na challengerech vyhrál 400 zápasů (po 423 vítězstvích Hidalga Ramiréze).[1]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–3 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 4 (1–3)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.2. března 2014São Paulo, Brazílieantuka (h)Argentina Federico Delbonis6–4, 3–6, 4–6
Vítěz1.24. července 2016Kitzbühel, RakouskoantukaGruzie Nikoloz Basilašvili6–3, 6–4
Finalista2.12. února 2017Quito, EkvádorantukaDominikánská republika Víctor Estrella Burgos7–6(7–2), 5–7, 6–7(6–8)
Finalista3.23. července 2017Umag, ChorvatskoantukaRusko Andrej Rubljov4–6, 2–6

Čtyřhra: 3 (1–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.10. února 2013Viña del Mar, ChileantukaItálie Potito StaraceArgentina Juan Mónaco
Španělsko Rafael Nadal		6–2, 6–4
Finalista1.15. února 2015São Paulo Brazílieantuka (h)Argentina Diego SchwartzmanKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah		4–6, 2–6
Finalista2.14. února 2016Buenos Aires, ArgentinaantukaŠpanělsko Iñigo CervantesKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah		3–6, 0–6

Finále na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (21–15 D; 7–3 Č)
Futures (6–1 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 43 (27–16)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.20020923a23. září 2002Selargius, ItálieantukaFrancie Rodolphe Cadart0–6, 3–6
Vítěz1.20030706a6. července 2003Arezzo, ItálieantukaItálie Gianluca Luppi6–2, 6–7(7-5), 6–2
Vítěz2.20030720a20. července 2003Arezzo, ItálieantukaNěmecko Bastian Grönefeld6–3, 6–2
Vítěz3.20030811a11. srpna 2003Našice, ChorvatskoantukaMaďarsko Sebő Kiss4–6, 6–0, 6–0
Vítěz4.20050325a25. března 2005Frankston, AustrálieantukaŘecko Vasilis Mazarakis6–4, 7–6(7–4)
Finalista2.20060410a10. dubna 2006San Luis Potosí, MexikoantukaRakousko Rainer Eitzinger4–6, 7–6(7–5), 5–7
Vítěz5.20060918a18. září 2006Tarragona, ŠpanělskoantukaMaroko Júnis Al Ajnáví6–4, 7–6(7–4)
Vítěz6.20080218a18. února 2008Trento, Itálietvrdý (h)Rakousko Philipp Oswald7–6(9–7), 7–6(9–7)
Vítěz7.20080526a26. května 2008Alessandria, ItálieantukaItálie Simone Vagnozzi4–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4)
Vítěz8.20090202a2. února 2009Abidžan, Pobřeží slonovinytvrdýPobřeží slonoviny Valentin Sanon6–3, 6–4
Finalista3.20090406a6. dubna 2009San Luis Potosí, MexikoantukaKolumbie Santiago Giraldo2–6, 7–6(7–3), 2–6
Finalista4.20090427a27. dubna 2009Tenerife, ŠpanělskotvrdýŠvýcarsko Marco Chiudinelli3–6, 4–6
Vítěz9.20090622a22. června 2009Reggio Emilia, ItálieantukaMonako Jean-René Lisnard7–5, 1–6, 6–2
Vítěz10.20090629a29. června 2009Rijeka, ChorvatskoantukaSlovinsko Blaž Kavčič6–3, 7–6(7–2)
Vítěz11.20090921a21. září 2009Lublaň, SlovinskoantukaSlovinsko Grega Žemlja1–6, 7–6(7–4), 6–2
Finalista5.20091005a5. října 2009Tarragona, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Daniel Gimeno-Traver4–6, 0–6
Finalista6.20100418a18. dubna 2010Pereira, KolumbietvrdýKolumbie Santiago Giraldo3–6, 3–6
Vítěz12.20100712a12. července 2010Rimini, ItálieantukaArgentina Federico del Bonis6–2, 6–0
Vítěz13.20110410a10. dubna 2011Pereira, KolumbieantukaBrazílie Rogério Dutra da Silva7–5, 6–2
Vítěz14.20110925a25. září 2011Lublaň, SlovinskoantukaSlovinsko Grega Žemlja6–2, 6–4
Finalista7.20120303a3. března 2012Salinas, EkvádorantukaArgentina Guido Pella6–1, 5–7, 3–6
Finalista8.20120318a18. března 2012Guadalajara, MexikotvrdýBrazílie Thiago Alves3–6, 6–7(4–7)
Finalista9.20120407a7. dubna 2012San Luis Potosí, MexikoantukaŠpanělsko Rubén Ramírez Hidalgo6–3, 3–6, 4–6
Finalista10.20120422a22. dubna 2012Sarasota, Spojené státyantukaUSA Sam Querrey1–6, 7–6(7–3), 3–6
Vítěz15.20120812a12. srpna 2012Cordenons, ItálieantukaŠpanělsko Daniel Gimeno-Traver7–6(7–5), 6–3
Finalista11.20120916a16. září 2012Todi, ItálieantukaRusko Andrej Kuzněcov3–6, 0–2skreč
Vítěz16.20121104a4. listopadu 2012Medellín, KolumbieantukaArgentina Leonardo Mayer7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–4
Finalista12.20121110a10. listopadu 2012Guayaquil, EkvádorantukaArgentina Leonardo Mayer2–6, 4–6
Finalista13.20140126a26. ledna 2014Bucaramanga, KolumbieantukaKolumbie Alejandro Falla5–7, 1–6
Vítěz17.20140419a19. dubna 2014San Luis Potosí, MexikoantukaŠpanělsko Adrián Menéndez-Maceiras6–1, 6–3
Vítěz18.20141005a5. října 2014Cali, KolumbieantukaDominikánská republika Víctor Estrella Burgos4–6, 6–3, 6–3
Finalista14.20141115a15. listopadu 2014Guayaquil, EkvádorantukaUruguay Pablo Cuevasbez boje
Vítěz19.20150510a10. května 2015Eskişehir, TureckotvrdýŠpanělsko Iñigo Cervantes7–6(7–4), 7–6(7–5)
Vítěz20.20150809a9. srpna 2015Cortina d'Ampezzo, ItálieantukaArgentina Máximo González6–3, 7–5
Vítěz21.20151004a4. října 2015Pereira, KolumbieantukaKolumbie Alejandro González4–6, 6–2, 6–4
Vítěz22.20151010a10. října 2015Medellin, KolumbieantukaChile Gonzalo Lama7–6(7–3), 2–0skreč
Vítěz23.20160116a16. ledna 2016Canberra, AustrálietvrdýChorvatsko Ivan Dodig6–2, 6–4
Vítěz24.20160612a12. června 2016Caltanissetta, ItálieantukaItálie Matteo Donati6–3, 4–6, 7–6(9–7)
Vítěz25.20170619a19. června 2017Caltanissetta, ItálieantukaItálie Alessandro Giannessi6–4, 6–2
Vítěz26.20180805a5. srpna 2018Sopoty, PolskoantukaŠpanělsko Daniel Gimeno-Traver7–6(7–2), 6–7(5–7), 6–3
Vítěz27.20180819a19. srpna 2018Cordenons, ItálieantukaMaďarsko Máté Valkusz6–3, 3–6, 6-4
Finalista15.20190505a5. května 2019Savannah, Spojené státyantukaArgentina Federico Coria3–6, 6–4, 2–6
Finalista16.20190811a11. srpna 2019Manerbio, ItálieantukaItálie Federico Gaio3–6, 1–6

Čtyřhra: 13 (9–4)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.20080114a14. ledna 2008Šen-čen, ČLRtvrdýItálie Giancarlo PetrazzuoloČína Yu Xin-yuan
Čína Zeng Shao-xuan		6–7(1–7), 6–7(3–7)
Vítěz1.20080121a21. ledna 2008Tung-kuan, ČLRtvrdyItálie Giancarlo PetrazzuoloDánsko Frederik Nielsen
Dánsko Rasmus Norby		6–4, 7–6(7–1)
Vítěz2.20080218a18. února 2008Trento, Itálietvrdý (h)Itálie Giancarlo PetrazzuoloFrancie Xavier Audouy
Francie Ludovic Walter		6–3, 4–6, [10–8]
Finalista2.20080428a28. dubna 2008Řím, ItálieantukaItálie Giancarlo PetrazzuoloItálie Flavio Cipolla
Itálie Simone Vagnozzi		3–6, 3–6
Vítěz3.20080707a7. července 2008San Benedetto del Tronto, ItálieantukaBrazílie Júlio SilvaRumunsko Cătălin Gârd
Rakousko Max Raditschnigg		6–3, 7–5
Vítěz4.20090727a27. července 2009Orbetello, ItálieantukaItálie Giancarlo PetrazzuoloItálie Alessio di Mauro
Itálie Manuel Jorquera		7–6(7–5), 3–6, [10–6]
Vítěz5.20101017a17. října 2010Asunción, ParaguayantukaItálie Fabio FogniniArgentina Carlos Berlocq
Argentina Brian Dabul		6–3, 6–4
Vítěz6.20110403a3. dubna 2011Barranquilla, KolumbietvrdýItálie Flavio CipollaKolumbie Alejandro Falla
Kolumbie Eduardo Struvay		6–3, 6–4
Vítěz7.20110605a5. června 2011Rijeka, ChorvatskoantukaBrazílie Júlio SilvaChorvatsko Lovro Zovko
Chorvatsko Dino Marcan		6–3, 6–2
Finalista3.20120129a29. ledna 2012Bucaramanga, KolumbieantukaŠpanělsko Miguel Ángel López JaénUruguay Ariel Behar
Argentina Horacio Zeballos		4–6, 6–7(5–7)
Vítěz8.20150809a9. srpna 2015Cortina d'Ampezzo, ItálieantukaItálie Matteo ViolaČínská Tchaj-pej Lee Hsin-han
Itálie Alessandro Motti		6–7(5–7), 6–4, [10–3]
Finalista4.20151031a31. října 2015Monterrey, MexikotvrdýBrazílie Fernando RomboliNizozemsko Thiemo de Bakker
Nizozemsko Mark Vervoort		bez boje
Vítěz9.20190821a21. srpna 2019Sarasota, Spojené státyantukaUruguay Martín CuevasSpojené království Luke Bambridge
Spojené království Jonny O'Mara		7–6(7–5), 7–6(7–6)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Lorenzi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Paolo Lorenzi na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20190825a25. srpna 2019
  2. ↑ a b c Paolo Lorenzi na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20190825a25. srpna 2019
  3. ↑ Paolo Lorenzi na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20190825a25. srpna 2019
  4. ↑ ATP Staff. Lorenzi Breaks New Ground In Kitzbuhel [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ MEISELES, Josh. Lorenzi Registers 300th Challenger Win. ATP World Tour. 23-05-2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-11-2015. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Dominican Republic.svg
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Flag of the Dominican Republic.svg
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Flag of Côte d'Ivoire.svg
Flag of the Ivory Coast, written by Jon Harald Søby, modified by Zscout370. The colors match to what is reported at http://fotw.vexillum.com/flags/ci.html.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.