Paolo Pellegrin

Paolo Pellegrin
Narození11. března 1964 (59 let)
Řím
Alma materUniverzita La Sapienza
Povolánífotograf
OceněníZlatá medaile Roberta Capy (2006)
Cena Ericha Salomona (2013)
Webová stránkawww.magnumphotos.com/PaoloPellegrin
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paolo Pellegrin (* 11. března 1964, Řím) je italský fotožurnalista.[1] Je členem agentury Magnum Photos a držitelem deseti cen World Press Photo.[2]

Životopis

Pellegrin v roce 2019

Pellegrin se narodil v Římě[2] do rodiny architektů. Vystudoval architekturu na Univerzitě la Sapienza v Římě a po třech letech se rozhodl změnit profesní směr a v letech 1986 až 1987 odešel studovat fotografii na Istituto Italiano di Fotografia v Římě. Během těchto let se seznámil s italským fotografem Enzem Ragazzinim, který se stal jeho mentorem.

V roce 1992 začal Pellegrin pracovat na osobních projektech, na tématech jako Romové v Itálii a Bosně a podnikl několik cest na Balkán poté, co Albánie otevřela své hranice. Prostřednictvím Christiana Caujolla se seznámil s Graziou Neri, která ho v Itálii zastupovala. V letech 1994 až 1995 začal pracovat na projektu o dětech v poválečné Bosně a v rámci projektu o onemocnění HIV / AIDS cestoval po Itálii, Rumunsku, Mexiku, Ugandě, Zimbabwe a Keni. V roce 1995 získal svou první cenu World Press Photo za svou práci o AIDS v Ugandě.[3]

V roce 1997 Pellegrin vydal svou první knihu Bambini o své práci o dětech v Bosně, Ugandě a Rumunsku a za práci o dětech v poválečné Bosně získal Mezinárodní cenu fotožurnalistiky města Gijòn. V roce 1998 pracoval na projektu pro Lékaře bez hranic, ze kterého vznikla kniha Kambodža a putovní výstava. Za svou práci v Kambodži získal cenu World Press Photo.[3]

V letech 1999 až 2000 Pellegrin během války často cestoval mezi Kosovem, Albánií, Makedonií a Srbskem a vytvořil hloubkovou reportáž o konfliktu a jeho následcích. Za reportáž o konfliktu v Kosovu vyhrál World Press Photo.[3]

V roce 2001 získal Pellegrin nominaci na člena v Magnum Photos a získal cenu World Press Photo za svou práci v oblasti boje proti terorismu v Alžírsku.[3] Během téhož roku získal medaili Leica Medal of Excellence za svou práci na Balkáně. Začal hodně cestovat, pokrýval zpravodajské události hlavně na Blízkém východě a v Africe. V roce 2002 vydal knihu Kosovo 1999-2000: The Flight of Reason a získal německou cenu Hansely Miethové za příběh v Bosně. V roce 2003 cestoval, aby informoval o invazi do Iráku pod vedením USA. V roce 2004 začal cestovat do Dárfúru, aby informoval o humanitární krizi, a za své zpravodajství o Dárfúru získal cenu Oliviera Rebbota od Overseas Press Clubu v USA. Získal také cenu World Press Photo za reportáž o pohřbu Jásira Arafata.[3] S Thomasem Dworzakem, Alexem Majolim a Ilkkou Uimonen vytvořili putovní multimediální projekt Off Broadway. V roce 2005 se stal řádným členem Magnum Photos[2] Ve stejném roce popsal následky tsunami a hurikánu Katrina a získal dvě ceny World Press Photo, jednu za práci na pohřbu papeže Jana Pavla II. a druhou za reportáž ze zákulisí módních přehlídek v New Yorku.[3]

V roce 2006 Pellegrin odcestoval do Libanonu, aby dokumentoval válku, kde byl zraněn v Tyru. Za svou práci v Libanonu[3] získal cenu World Press Photo a za dlouhodobý projekt o islámu W. Eugene Smith Grant v oblasti humanistické fotografie. V roce 2007 mu Overseas Press Club za práci o válce v Libanonu udělil zlatou medaili Roberta Capy a získal cenu Leica European Publishers Award for Photography[4], v důsledku čehož jeho As I Was Dying vyšlo v sedmi jazycích.

V roce 2013 Pellegrin vyhrál svou desátou cenu World Press Photo.[3] V troce 2022 dokumentoval ruskou invazi na Ukrajinu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Pellegrin na anglické Wikipedii.

  1. PULVER, Andrew. www.theguardian.com. Photographer Paolo Pellegrin's best shot. The Guardian. 2. 9. 2009. Dostupné online [cit. 2019-01-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  2. a b c POVOLEDO, Elisabetta. NYTimes.com. A Look Back on a Life’s Work Capturing Conflict. The New York Times. 16. 11. 2018. Dostupné online [cit. 2019-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h Paolo Pellegrin [online]. [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. "Exhibitions: Paolo Pellegrin: As I was dying Archivováno 24. 11. 2015 na Wayback Machine.", Les Rencontres d'Arles. cit. 8. května 2014.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Paolo-Pellegrin-ritratto BASSA.jpg
Autor: Paolo Pellegrin, Licence: CC BY-SA 4.0
Paolo Pellegrin
Paolo Pellegrin 2019-10-31 Hamburg Deichtorhalle.jpg
Autor: Bahnmoeller, Licence: CC BY-SA 4.0
Paolo Pellegrin 2019-10-31 Hamburg Deichtorhalle