Paolo Veneziano

Paolo Veneziano
Pala d´Oro (zlatý byzantský oltář, bazilika San Marco, Benátky) V roce 1345 Paolo Veneziano namaloval dřevěnou desku Pala Feriale zakrývající zlatý oltář ve všední dny.
Narození	před 1300? Benátky
Úmrtí	1362? Benátky
Národnost	Ital
Vzdělání	pravděpodobně vyučen v dílně svého otce Martina
Povolání	malíř deskových obrazů, fresek a mozaik
Hnutí	benátské malířství mezi byzantskou tradicí a mezinárodní gotikou
Významná díla	Nanebevzetí Panny Marie(1333), Pala Feriale (1345), Korunování Panny Marie (1358)
Ovlivněný	byzantskou mozaikou a deskovou malbou, Giottovým realismem a gotikou Západu
Vliv na	benátskou malbu 14. století
Ocenění	titul: malíř Benátské republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paolo Veneziano, zvaný též Maestro Paolo či Paolo da Venezia (před 1300^? Benátky – 1362^? Benátky), byl jedním z hlavních představitelů byzantské malířské tradice v Benátkách. Po roce 1340 v Paolově tvorbě přibývalo gotických prvků, čímž vytvořil svůj osobitý malířský projev založený na barvě, světle a eleganci postav, který dále rozvíjeli jeho četní pokračovatelé

Životopisná data

Paolo byl synem Martina a měl bratra Marca (Marco di Martino da Venezia). Otec i bratr byli rovněž malíři, ale jejich práce neznáme. Historici umění kladou uměleckou činnost Paola Veneziana mezi roky 1333 a 1358. Tato datace byla odvozena na podkladě jeho čtyř datovaných deskových obrazů. Dochované dokumenty dokládají, že Paolova dílna dostávala především církevní objednávky a to nejen z Benátek a okolí, ale i z Istrie a z měst na dalmatském pobřeží. Z období před 1333 bylo Paolovi připsáno několik prací, z nichž vynikají fresky v kostele San Fermo ve Veroně.^[1] Pozdější věhlas dílny zajišťovali i Paolovi synové Giovanni, Lucca a Marco, kteří některé práce signovali spolu s otcem.

Prvním signovaným a datovaným dílem Paola Veneziana je polyptych (1333) s centrální deskou Nanebevzetí Panny Marie a s bočními deskami zobrazujícími sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Centrální deska zobrazuje „spící“ Pannu Marii před přenesením jejího těla do nebe. Polyptych byl původně určen pro františkánskou baziliku San Lorenzo ve Vicenze (dnes Museo Civico, Vicenza).^[2] Existuje také pozdější dokument dokládající Paolovu přítomnost v Benátkách. Je to listina z 25. února 1339 týkající se prodeje pozemku, který dostala věnem Paolova manželka Caterina Baldoino. Je to doklad toho, že Paolo začal svou činnost ve farnosti San Lucy v Benátkách.^[3]

Za první oficiální objednávku od „Nejjasnější republiky benátské“ lze považovat realizaci závěti dóžete Francesca Dandola ze 26. října 1339. Ve velké obrazové lunetě Paolo namaloval Francesca Dandola a jeho manželku Elisabett Contarini, jak klečí před Pannou Marií s Ježíškem společně se sv. Františkem a sv. Alžbětou Uherskou. Koncem roku 1339 byla luneta umístěna nad hrobem dóžete v benátském kostele Santa Maria Gloriosa dei Frari.^[3]

Po zvolení Andrey Dandola novým benátským dóžetem (1343–1354) dostala Paolova dílna další prestižní objednávku od Benátské republiky na desku Pala Feriale, která měla ve všední dny zakrývat zlatý oltář Pala d´Oro v bazilice San Marco. K desce patří i malovaný stůl (1345), který signoval nejen Paolo, ale i jeho dva synové, Lucca a Giovanni. Z uvedeného data (1345) lze usuzovat nejen na Paolovo přibližné datum narození (1290–1300), ale i na možný začátek jeho malířské tvorby, který by tak spadal do konce druhého nebo začátku třetího desetiletí 14. století. Dále je doloženo, že v lednu 1346 (nebo 1347) Paolo obdržel platbu za zakázku určenou do kaple sv. Mikuláše v Dóžecím paláci. Oltář namalovaný asi roku 1345 však shořel v září 1483.^[3] Z oltáře s výjevy ze života sv. Mikuláše z Bari se však dochovaly dvě desky (Narození sv. Mikuláše a Sv. Mikuláš obdarovává tři dívky (dnes Gallerie degli Uffizi, Florencie, Itálie), které odrážejí vliv Giottem ovlivněných malířů z nedalekého Rimini na další vývoj Paolovy tvorby.^[4] Z doby mezi 1347 a 1357 však neznáme žádné dílo, které by Paolo Veneziano signoval. Předpokládá se, že vzhledem k morové epidemii, ale i pro pokles zájmu objednavatelů o jeho práce, Paolo odjel do Dalmácie a nějakou dobu žil v Dubrovníku.^[5] Poslední doloženou prací Paola Veneziana, kterou signoval i jeho syn Giovanni, je Korunovace Panny Marie (1358, dnes Frick Collection, N.Y., USA). Původně byl obraz součástí polyptychu, který byl umístěn na hlavním oltáři kostela v San Severino Marche.^[3]

Umělecká tvorba

Akceptujeme-li datum narození Paola Veneziana před rokem 1300 a z roku 1333 pocházel jeho první datovaný a signovaný polyptych s centrální deskou Nanebevzetí Panny Marie, pak lze předpokládat, že z třetího desetiletí 14. století by mohla pocházet řada oltářních obrazů, které lze považovat za práce Paola Veneziana. Za jednu z prvních Paolových prací historici umění považují Kryt na sarkofág požehnaného Leona Bemba (asi 1321). Deska je rozdělena do pěti polí, přičemž v centrálním poli je blahoslavený Bembo. Zbývající čtyři menší desková pole znázorňují zázraky, které světec provedl. Deska byla původně vystavena v kapli San Sebastiano v benátském kostele San Lorenzo. V roce 1810 však byla přenesena do Vodnjanu (Chorvatsko).^[5] Do tohoto období historici zařadili také obraz Madona s dítětem a dvěma adorujícími postavami (asi 1325, Benátky) a přenosný oltář s centrální deskou mající v horní polovině Ukřižování Krista a v dolní části je Madona s dítětem (asi 1324, Parma, Itálie) .

Srovnání Ukřižování Krista na oltáři z Parmy (asi 1324) s dalším Ukřižováním, které je připisováno Paolovi (asi 1340) dokládá, jak velký posun v zobrazení objemu postav tří Marií (vlevo) a vojáků se sv. Janem (vpravo) v Paolově tvorbě nastal během patnácti let. Dokládá to vliv Giotta na vývoj malby Mistra Paola a jeho dílny. Srovnání jednotlivých postav na pozdějším Ukřižování svědčí pro jejich kopírování. Toto kopírování je ještě zřejmější na obrazech Madon.^[5] Vznikla tak sekvence obrazů, které jsou srovnatelné s deskovými obrazy krásných madon vytvořených přibližně ve stejné době na území Českých zemí a Rakouska.^[2]

K těm nejkrásnějším patří centrální deska oltáře nazvaného Trůnící Madona s dítětem (1354) s menšími deskami zobrazujícími sv. Františka a sv. Jana Křtitele (vlevo) a sv. Jana Evangelistu a sv. Antonína Paduánského (vpravo). Oltář se nyní nachází v pařížském Louvru. Deska zobrazuje na plochém zlatém a červenou zástěnou doplněném pozadí Pannu Marii v bohatě zdobeném oblečení, které dokladá mistrův rukopis. Do ještě zdobnějších látek jsou oblečeni Panna Marie a Kristus na centrální desce polyptychu původně určeném pro kostel S. Chiara v Benátkách s vyobrazením Korunovace Panny Marie. K centrální desce patří ještě osm malých desek s příběhy ze života Krista (dnes Gallerie dell'Accademia, Benátky). Podobné téma je znázorněno i na desce nacházející se dnes ve Frick Collection (New York). Je to poslední doložené dílo, které Paolo namaloval spolu se synem Giovannim v roce 1358.^[2] Tímto deskovým obrazem z uvedeného polyptychu Paolo definitivně uvedl gotickou tradici do benátského malířství.

Umělecko-historický význam díla Paola Veneziana

Paolo Veneziano založil v rodící se benátské malířské škole styl se zřetelnými byzantskými rysy, ale s postupně sílícím gotickým smyslem pro realitu, objem i barvu. Na jím vytvořený styl benátské malby navázal pravděpodobný Paolův žák, Lorenzo Veneziano, v jehož obrazech je již zřetelně patrný vliv západoevropské gotiky.^[6]

Odkazy

Reference

Literatura

• KOLEKTIV AUTORŮ Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Stran 374.
• STEER J. A Concise History of Venetian Painting (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Stran 216. ISBN 0-500-20101-3

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paolo Veneziano na Wikimedia Commons
• https://medievalwall.com/painting/paolo-veneziano/