Papája obecná

Papája obecná
Papája obecná (Carica papaya)
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď	papájovité ( Caricaceae)
Rod	papája (Carica)
Binomické jméno
Carica papaya L., 1753
Synonyma
papája melounová [2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Genet at de.wikipedia, CC BY-SA 3.0

Papája obecná (Carica papaya) je teplomilná rostlina z čeledě papájovitých, vyznačující se velkými jedlými plody. Je to jediný druh rodu papája.^[3][4][5]

Rozšíření

Pochází pravděpodobně ze Střední Ameriky, v plané podobě nebyla nikde nalezena. Postupně je naturalizována téměř ve všech paleotropických oblastech, na kvalitu půdy není náročná.^[6]

Popis

Jsou to mohutné byliny s dřevnatějícími lodyhami, mají tvar stromu a dosahující výšky až 10 m, byly však vyšlechtěny i kultivary vyrůstající jen do 2 m. Skořicově zbarvený nepravý kmen neobsahuje dřevo, ale je to dutá lodyha. Mívá průměr až 30 cm, směrem nahoru se konicky zužuje, nevětví se a je posetý trojúhelníkovitými jizvami po odpadlých listech. Lodyha má povrchová pletiva vyztužena hustou sítí zpevňujících vláken, které umožňují rostlině dobře vzdorovat náporům větrů i se zátěží plodů. Na vrcholku rostlin vyrůstá růžice opadavých žlutozelených listů dlouhých až 75 cm s řapíky měřícími 40 až 60 cm, což dodává papáji vzhled palmy. Čepel listů je hluboce dlanitosečná, mívá 7 až 11 podlouhlých celokrajných nebo hrubě zubatých laloků. Celá rostlina je prostoupena kanálky tzv. mléčnicemi, z kterých po poranění roní latex.

Květy jsou jednopohlavní i oboupohlavní a rostliny jednodomé, dvoudomé (většinou) nebo polygamní. Samičí květy vyrůstají v úžlabí postupně opadávajících listů, takže následné plody vypadají jako zavěšené přímo na dužnaté lodyze, která na vrcholku stále přirůstá. Drobné samčí květy bývají uspořádány v latách 30 až 100 cm dlouhých, jsou pětičetné, narůžovělé s nasládlou vůni. Jejich kalich bývá 1 až 1,5 mm dlouhý, koruna má trubku 25 až 60 mm s rozloženými cípy, nitky i prašníky jsou dlouhé po 1,5 mm. Samičí květy s krátkými stopkami mají kalich dlouhý 5 až 10 mm se zkroucenými kopinatými lístky.

Plodem papáji jsou bobule. Podle kultivaru mívají rozmanitý tvar a velikost, na prvý pohled připomínají tykev. Mohou dosáhnout hmotnosti od 0,5 do 10 kg. Plody dvoudomých rostlin bývají kulovité, jednodomých kultivarů podlouhlé, hruškovité, kónické a mohou být až 50 cm dlouhé. Sladká, šťavnatá dužnina bobule je 3 až 4 cm silná a bývá žlutá, oranžová až karmínově červená. Ve středové dutině je množství drobných kulatých šedočerných semen o průměru asi 5 mm, která jsou obalena průsvitným rosolovitým míškem (arilem) sladkokyselé chuti. Semen může být 1000 až 1500, mají palčivou, pepřovitou chuť. Na rostlině se nachází současně i 100 kg plodů. V tropických podmínkách jsou květy a následně plody vytvářeny průběžně, v subtropech v chladnějších obdobích rostlina odpočívá.

Papája obecná se pěstuje ze semen. Roste velice rychle a za půl roku po vzklíčení dosahuje výšky asi 2 m. Plodit začíná již třetím rokem a vyprodukuje ročně 30 až 150 plodů, dožívá se průměrně 25 let. Pokud se pěstuje na plantážích, likvidují se rostliny již po 6 až 7 létech a zakládají se nové.^{[7][8][9][10]}

Význam

Papája obecná se od pradávna pěstuje pro své plody, které se konzumují syrové nebo kompotované, připravují se z nich džemy i ovocné nápoje, přidávají se do ovocných salátů, vaří se z nich „zelí“. Využívá se také jejich semen, která se pro svou palčivou chuť používají jako náhražky pepře. Mladé listy se konzumují jako špenát. Export celých plodů je, s ohledem na náchylnost na otlačení a houbovitá onemocnění, omezený.

Latex, který obsahuje proteolytické enzymy rozkládající bílkoviny, např. papain a chymopapain, je obsažený v pletivu téměř celé rostliny. Ve velkém se získává nařezáváním nedozralých plodů, zachycená tekutina se usuší. Enzym papain podporuje trávení a má i protizánětlivé účinky. Používá se v lékařství, při výrobě žvýkaček i v kosmetice. Semena jsou známým lékem (i preventivním) vyhánějící hlísty a abortivem (prostředkem vyvolávající potrat). Papája se nedoporučuje v těhotenství a době kojení.^[9][11]

Průměrný obsah látek a minerálů

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v plodech papáji.^[12]

Taxonomie

Donedávna měl rod papája asi 20 druhů, které však po podrobnějším prostudování byly shledány natolik odlišné, že byly přeřazeny do nových rodů Jacaratia a Vasconcellea. Rodu papája zůstal přiřazen jediný druh, papája obecná, někdy nazývána melounová (převzato z anglického pojmenování „melounový strom“).^[3]

Ekonomický význam

V roce 2016 bylo na světě vypěstováno 13,1 milionů tun plodů papáji. Zemí s nejvyšší produkcí byla Indie (43,7 % světové produkce). Deset největších pěstitelů vyprodukovalo asi 87,9 % celosvětové produkce.

Deset největších producentů papáji v roce 2016:^[13]

Stát	množství v tunách
Indie	5 699 000
Brazílie	1 424 650
Mexiko	951 922
Indonésie	904 284
Dominikánská republika	863 201
Nigérie	836 702
Konžská demokratická republika	215 263
Kuba	212 579
Kolumbie	188 305
Thajsko	169 942
zbylé státy	1 584 901
Svět	13 050 749

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu papája melounová na Wikimedia Commons
• Galerie papája melounová na Wikimedia Commons
• www.naturland.de
• abc.blesk.cz
• flora.huh.harvard.edu