Papírová příze

Papírová příze (angl.: paper yarn, něm.: Papiergarn) je

• délková textilie z jednoho nebo více papírových (celulózových) pásků nebo
• směsová příze s hlavní komponentou z papírového pásku ^[1]

Způsob výroby a vlastnosti příze

Technologie výroby papírové příze byla známá již před více než 100 lety. ^[2]

Papír (40–70 g/m²) se stříhá na pásky v šířce 2–15 mm. Před zpracováním se pásky zpravidla navlhčují, klíží (sodný, sirnatý nebo siřičitý papír) a impregnují hydrofobními a protiplísňovými prostředky.

Princip výroby spočívá v zakrucování resp. zaoblování papíru a navíjení příze do tvaru potáče, vytáče nebo křížové cívky. Koncem 20. století se papírové příze vyráběly na upravených (bez průtahového ústrojí) křídlových, prstencových nebo krabicových dopřádacích strojích v běžných jemnostech 33 – 1000 tex ^[3]

Nejjemnější příze se vyrábějí s průřezem 0,20 mm z papíru s plošnou hmotností 13 g/m². ^[4] K výši zákrutu příze se udává cca 1/6 hodnoty používané např. pro bavlněnou přízi stejné jemnosti. Pevnost běžných výrobků má dosáhnout 5–7 cN/tex (asi tolik jako příze z mykané vlny), u přízí ze speciálně připravené celulózy se dá údajně počítat až s dvojnásobkem pevnosti.

Použití papírových přízí

Papírové příze se dají tkát, plést, háčkovat i zpracovávat na netkané textilie. ^[5]

(Rozlišení mezi papírem a netkanou textilii z papíru není jednoznačně definováno).

Plošné textilie impregnované nebo povrstvené umělou pryskyřicí se dají prát.

Z hotových výrobků se nejčastěji uvádějí:

Šňůry, ^[6] sáčky, pytle, kabelky, tapety, podkladové tkaniny na koberce, izolační materiál ^[7]

Z historie papírových textilií

Papírové oděvy byly známé v Japonsku už asi před 1000 lety. Pravděpodobně v 16. století se začaly vyrábět tkaniny Shifu (shi=papír, fu=tkanina) a od 19. století se zhotovují na ručních stavech exkluzivní brokáty Saga Nishiki (ukázka je na dolejším snímku) s osnovní přízí z japonského papíru povrstveného zlatem nebo stříbrem. ^[8]

V Evropě a v USA se vyrábějí papírové textilie od konce 19. století od samého počátku průmyslovým způsobem. K rozsáhlejšímu použití došlo během obou světových válek, zejména z důvodu nedostatku hodnotnějších surovin. Údaje o vyráběném množství nejsou ani lokálně ani celosvětově zveřejňovány.

Literatura

• Christina Leitner: Papiertextilien, Geschichte – Materialien – Experimente, Haupt Verlag, Bern, Stuttgart, Wien 2005, ISBN 3-258-06767-8
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 520

Reference