Papežská akademie věd
Papežská akademie věd | |
---|---|
Pontificia Academia Scientiarum | |
Letohrádek Pia IV. - sídlo akademie | |
Založeno | 28. října 1936 |
Adresa | Casina Pio IV 00120 Vatikán |
Prezident | Joachim von Braun (od 2017) |
Kancléř | Peter Turkson (od 2022) |
https://www.pas.va/ | |
Instituce spojené se Svatým Stolcem |
Papežská akademie věd (latinsky Pontificia Academia Scientiarum; italsky Pontificia Accademia delle Scienze; zkratka PAS) je vědecká organizace, založená v roce 1936 papežem Piem XI. (1857–1939).
Akademie sídlí ve Velké aule, přistavěné v roce 1936 k Letohrádku Pia IV. ve Vatikánských zahradách. Prostory sdílí společně s Papežskou akademií společenských věd a Papežskou akademií sv. Tomáše Akvinského.[1] Papežská akademie věd a Papežská akademie společenských věd mají i stejného kancléře.[2]
Patronát nad akademiky drží papež, přesto je výzkum prováděn bez omezení, nezávisle na státu. Probíhá zejména v oboru matematiky, fyziky a jiných přírodních věd a věnuje se studiu příslušných epistemologických problémů. Velmi důležitá je podpora mezioborové spolupráce a zdůrazňovány jsou rovněž etické a environmentální otázky.[3]
Členy akademie jsou nejuznávanější vědci 20. století z různých zemí světa, mnohdy držitelé Nobelovy ceny.[4]
Historie
Současná Papežská akademie věd navazuje na Accademia dei Lincei (Papežskou akademii rysů), založenou v Římě v roce 1603 papežem Klementem VIII. (1536–1605) a Fredericem Cesim (1585–1630).[5] Jedná se o druhou nejstarší vědeckou akademii na světě (po Academia Secretorum Naturae v Neapoli, která však byla nařčena z čarodějnictví a roku 1578 na příkaz papeže Pavla V. zrušena). Název akademie byl odvozen z latinského výrazu pro rysa, který má velmi dobrý zrak. Právě tak dobrou pozornost měli akademici věnovat výzkumu. Členem byl od roku 1610 i Galileo Galilei (1564–1642).[5]
Federico Cesi usiloval o uplatnění pozorování, experimentů a induktivní metody, akademie však svého zakladatele o mnoho nepřežila a zanikla v roce 1651.[6]
V roce 1847 papež Pius IX. (1792–1878) v návaznosti na původní organizaci založil Papežskou akademii nových rysů (Pontificia Accademia dei Nuovi Lincei),[5] která ovšem po zániku papežského státu roku 1870 zůstala mimo hradby Vatikánu a přešla do správy sjednocené Itálie.
Dne 28. října 1936 pak Pius XI. vědeckou akademii znovu obnovil pod názvem Papežská akademie věd.[7][8]
V roce 1996 papež Jan Pavel II. zvýšil počet akademiků ze 70 na 80.[9]
Činnost
Akademie vznikla z iniciativy papeže, její sídlo se nachází v uzavřeném prostoru Vatikánu a většinu výdajů financuje Svatý stolec, přesto podle stanov mají vědecké aktivity probíhat nezávisle na státu, politice a náboženství.[7][9]
Hlavním zájmem akademiků je objektivní vědecké poznání, přístupné nejen pro Vatikán, ale také pro širokou odbornou veřejnost. Mezi studované obory patří fyzika, astronomie, chemie, vědy o Zemi a přírodním prostředí, biologie, matematika, aplikované vědy, filosofie a dějiny vědy.
Výzkum v současnosti zahrnuje šest hlavních oblastí:
- základní vědecké poznání
- věda a technologie celosvětových otázek a problémů
- věda ve prospěch řešení problémů třetího světa
- etika a politika vědy
- bioetika
- epistemologie
Akademie pořádá konference a pracovní setkání na různá témata,[10] podporuje vědecké výzkumy i vzdělávání veřejnosti, mezinárodní spolupráci a interdisciplinární přístup. Cílem je využití vědy k obecnému lidskému rozvoji, k podpoře spravedlnosti, solidarity a k řešení konfliktů, včetně podpory dialogu mezi vědou a duchovními, kulturními, filozofickými a náboženskými hodnotami.[3]
Akademie je členem Mezinárodní vědecké rady (ICSU; International Council of Science).[7][11]
Každé dva roky uděluje akademie mladým vědcům do 45 let medaili Pia XI.[12]
Publikace
Výsledky výzkumu jsou zveřejňovány v několika publikačních řadách:[13]
- Pontificiae Academiae Scientiarum Acta - publikace hlavních příspěvků plenárních zasedání; vychází od roku 1937
- Scripta Varia - publikace pracovních setkání na různá témata; vychází od roku 1942
- Extra Series - vychází od roku 1937
K již nevydávaným publikačním řadám patří Documenta a Commentarii, ukončené v roce 1996.[14][15]
Kromě tištěných sborníků jsou vydávány i elektronické verze, které jsou bezplatně přístupné veřejnosti.[13] Hlavním komunikačním a publikačním jazykem je angličtina.
Členové akademie
Akademie má osmdesát stálých, doživotně jmenovaných členů.[5] Noví členové jsou vybíráni sborem stávajících akademiků na základě vědeckého významu jejich výzkumů a s přihlédnutím k jejich morálním postojům, ale bez ohledu na rasu či náboženské vyznání.[9] Vybrané kandidáty poté oficiálně jmenuje papež.[9] Zcela výjimečně mohou být jmenováni i čestní členové akademie.[9][16]
Kromě řadových akademiků jsou dočasnými členy papežské akademie z titulu svého úřadu i kancléř akademie, ředitel Vatikánské observatoře, ředitel astrofyzikální laboratoře Vatikánské observatoře, prefekt Vatikánské knihovny a prefekt Vatikánského apoštolského archivu.[9]
V čele Papežské akademie věd stojí prezident, kterého z řad akademiků jmenuje na čtyřleté funkční období papež po doporučení sedmičlenné akademické rady a kancléře. Jmenován může být i opakovaně.[9] Prezidentovi v řízení akademie asistuje právě kancléř a členové akademické rady, kteří jsou rovněž pověřeni papežem na čtyři roky s možností opakovaného jmenování.[5][9]
Mezi bývalé akademiky českého původu patří chemik Karel František Wiesner[17] a agronomka Johanna Döbereiner.[18] České kořeny měl též chorvatský chemik Leopold Ružička.[19]
Seznam prezidentů[20]
- Agostino Gemelli (1936–1959)
- Georges Lemaître (1960–1966)
- Daniel Joseph Kelly O'Connell (1968–1972)
- Carlos Chagas (1972–1988)
- Giovanni Battista Marini-Bettòlo (1988–1993)
- Nicola Cabibbo (1993–2010)
- Werner Arber (2010–2017)
- Joachim von Braun (2017–)
Řadoví členové (2023)[21]
|
|
|
Čestní členové
Z titulu úřadu
- Guy Joseph Consolmagno (ředitel Vatikánské observatoře)
- Sergio B. Pagano (prefekt Vatikánského apoštolského archivu)
- Mauro Mantovani (ředitel Vatikánské knihovny)
- Peter Turkson (kancléř Papežské akademie věd)
Ocenění členové
Nositelé Nobelovy ceny [22]
|
|
|
Nositelé Templetonovy ceny
- Charles Hard Townes (2005)
- Michał Heller (2008)
- Francis Collins (2020)
Odkazy
Reference
- ↑ Casina Pio IV. www.pass.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Peter K.A. Turkson. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Goals. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nobel Laureates. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e About. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ History | Accademia Nazionale dei Lincei. www.lincei.it [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c History. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Motu Proprio. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Statutes. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Events. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Membership Online Directory [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pius XI Medal. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Publications. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Documenta. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Commentarii. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Honorary Academicians. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Karel Frantisek Wiesner. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Johanna Döbereiner. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Leopold Ruzicka. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Governance. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ordinary Academicians. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nobel Laureates. www.pas.va [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- COLLINS, P. Michael 2009: Vatikán.
- DENZLER, Georg, JÖCKLE, Clemens 2007: Vatikán – význam, dějiny, umění.
- SOPOUCH, Jaromír, SOPOUCHOVÁ, Hana 1991: Za památkami Říma a Vatikánu.
- Pecold, Lumír 1992: Vatikán.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Papežská akademie věd na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- (anglicky) Historie Papežské akademie věd
- (anglicky) Reportáž o Papežské akademii věd
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka Etiopie
Autor: Sailko, Licence: CC BY 3.0
Casino di Pio IV
Autor: Gambo7 a Echando una mano, Licence: CC0
Emblem of the Holy See and the Papacy
Pope John Paul II on 12 August 1993 in Denver (Colorado)
Autor: User:Mattes, Licence: CC BY-SA
Pontifical Academy of Sciences, Vatican
Autor: xiquinhosilva from Cacau, Licence: CC BY 2.0
11277-Vatican-FromTheDome