Papežský stát

Církevní stát Stato Pontificio/Stato della Chiesa (it) Status Ecclesiasticus (la) ↓ 754–1870 (interregna 1798–1799[↓ 1], 1809–1814, 1849[↓ 2]) ↓ vlajka znak
Hymna: Noi vogliam Dio, Vergine Maria (1815–1857), Marcia trionfale (1857–1870)
geografie Papežský stát na mapě Evropy roku 1789 Papežský stát roku 1815 po Napoleonských válkách
hlavní město:	Řím
obyvatelstvo
jazyky:	latina, italština, okcitánština
náboženství:	římskokatolické
státní útvar
státní zřízení:	unitární teokratická absolutní volená monarchie – papežství
vznik:	754 – založení 1177 – nezávislost na Svaté říši římské 1929 – Městský stát Vatikán
zánik:	1798–1799 – Římská republika 1849 – Římská republika
státní útvary a území
předcházející: Byzantská říše Ravennský exarchát Langobardské království Spoletské vévodství Vévodství Castro Panství Rimini Urbinské vévodství Anconská republika Ferrarské vévodství Římská republika (18. stol.) První Francouzské císařství Římská republika (19. stol.) Republika Cospaia Knížectví Pontecorvo Italské království následující: Římská komuna Avignonské papežství Republika Cospaia Parmské vévodství Vévodství Castro Anconská republika (18. stol.) Římská republika (18. stol.) První Francouzské císařství Římská republika (19. stol.) Knížectví Pontecorvo Italské království Městský stát Vatikán

Papežský stát (italsky Stato Pontificio, latinsky Status Pontificus, neboli také Dicio Pontificia), resp. Církevní stát (italsky Stato della Chiesa, latinsky Status Ecclesiasticus, případně Patrimonium Sancti Petri), je název státního útvaru, který existoval ve střední části Apeninského poloostrova zhruba od 8. století do roku 1870. Jeho hlavou byl papež, hlavním městem Řím a do 19. století představoval jeden z největších italských států.

V současné době se pojem „papežský stát“ může používat (v češtině spíše raritně) pro označení státu Vatikán, který je jeho nástupcem.

Historie

Středověk

Dějiny papežského státu jsou těsně spjaty s dějinami papežství a katolické církve. První římští biskupové neměli prakticky žádnou světskou moc ani rozsáhlejší vlastnictví. Prvním majetkem papeže měl být Lateránský palác, darovaný císařem Konstantinem I.^[1] Základy světské moci papežů vybudoval především Řehoř I. Veliký, který se všemožně staral o zlepšení situace katolické církve i Římanů, decimovaných válkami, hladomorem i nemocemi.

Zásadní význam pro dějiny církevního státu měla tzv. Pipinova donace z roku 755, kdy Pipin III., který potřeboval papežovu podporu pro svržení merovejské dynastie, po porážce langobardského království daroval Štěpánu II. Řím, Ravennu a Pentapolis.^[2]. Tato oblast tvořila hlavní oporu světské papežské moci a po dlouhá staletí, až do roku 1870, zůstávala pod svrchovanou vládou papežů.

Novověk

V letech 1796–1797 byl církevní stát ohrožován francouzskými výboji a 15. února 1798 došlo k obsazení samotného Říma. Papež byl deportován do Sieny a Napoleon Bonaparte vyhlásil Věčné město za součást své říše jako tzv. „sesterskou římskou republiku“. Papežský stát byl tímto aktem vlastně zrušen. Obnoven byl ve stejném rozsahu Vídeňským kongresem roku 1815.

Revoluční rok 1848 se projevil i v církevním státě. Papež musel tajně uprchnout a v Římě byla 9. února 1849 vyhlášena republika. Papež však požádal o vojenskou pomoc zahraniční mocnosti – Francii, Rakousko, Španělsko a Neapol. Až 12. dubna 1850 se mohl vrátit do Říma.

Sjednocování Itálie (Risorgimento) však pokračovalo a papež Pius IX. přišel postupně o velkou část území svého státu. Jeho državy, z nichž nakonec zbyl pouze Řím a nejbližší okolí, odolávaly jen díky spojeneckým armádám. Když se po zahájení prusko-francouzské války Francouzi stáhli z Říma, Italové 20. září 1870 město dobyli a vyhlásili jej za hlavní město sjednocené Itálie. Papežové, jimž byl ponechán jen pahorek Vatikán, ještě dlouho doufali v obnovení církevního státu. K ukončení sporu s italským státem došlo až v roce 1929 podepsáním Lateránských smluv. Ty potvrzovaly suverenitu Vatikánu a malých exteritoriálních území (několika bazilik a paláce v Castel Gandolfu). Papež se však definitivně vzdal nároků na původní území a uznal Řím za hlavní město Italského království. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984. Ztrátu území, patřících původně k papežskému státu, se Itálie zavázala odškodnit částkou 1,75 miliard lir.^{[pozn. 1]}

Symbolika

Po vlajkách papežského státu a praporech (korouhvích) papežů je od dob renesance znám typ církevního gonfalonu (italsky Gonfalone di Santa Romana Chiesa), který plnil spíše funkci vojenské standarty (latinsky vexillum, příležitostně Vessilio di San Pietro neboli „prapor svatého Petra“) a náležel úřadu papežského gonfaloniéra.

• znak papežského státu:
• 

  15.–19. století

• 

  sede vacante
  (alternativní)

• vlajky státu nebo papeže:
• 

  754–1803 přerušovaně

• 

  11. století
  gonfalon se sv. Petrem a Pavlem

• 

  gonfalon Inocence III.
  (1198–1216)

• 

  gonfalon Bonifáce VIII.
  (1294–1303)

• 

  prapor Alexandra VI.
  (1492–1503)

• 

  gonfalon Lva X. (1513–1521) se znakem Medicejů

• 

  gonfalon kolem roku 1520

• 

  1523–1534
  vlajka Klementa VII.

• 

  kolem roku 1540
  gonfalon Pavla III.

• 

  1669–1771

• 

  papežská vlajka od roku 1771

• 

  1803–1825

• 

  1825–1870

• vlajky námořnictva a obchodních lodí:
• 

  do 19. století

• 

  1803–1825
  obchodní lodě

• 

  1825–1870
  obchodní lodě

• vojenské vlajky:
• 

  středověk

• 

  1523–1534
  vojsko Klementa VII.

• 

  vlajka papežských zuávů (1870)

• 

  1862–1870
  vlajka pěchoty

Odkazy

Odkazy k infoboxu

Poznámky

Reference

Literatura

• Gelmi, J. 1994: Papežové. Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha.
• LOZINSKIJ, Samuil Goracijevič. Dějiny papežství. Překlad Jaroslav Vančura. 1. vyd. Praha: Horizont, 1989. 327 s. ISBN 80-7012-000-2.
• Mawxell - Stuart, P. G. 1998: Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha.
• Rendina, C. 2005: Příběhy papežů, dějiny a tajemství. Praha.

Související články

• Vatikán
• Terra Sancti Benedicti
• Comtat Venaissin
• Lateránské smlouvy
• Konstantinova donace

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Papežský stát na Wikimedia Commons