Papežská římská archeologická akademie

Papežská římská archeologická akademie Pontificia Accademia Romana di Archeologia
„podpora studia archeologie a dějin umění starověku a středověku se zvláštním důrazem na církevní památky“
Sídlo akademie na Via della Conciliazione
Založeno	1816
Adresa	Via della Conciliazione 5 00193 Řím
Prezident	Maurizio Sannibale (od 2021)
http://www.pont-ara.org/
Svatý stolec Římskokatolická církev Instituce spojené se Svatým Stolcem

Papežská římská archeologická akademie (italsky Pontificia Accademia Romana di Archeologia) je jednou z papežských akademií, jejichž provoz je řízen Svatým stolcem. Účelem akademie je podpora studia archeologie a dějin starověkého a středověkého umění se zvláštním zřetelem k církevním památkám.^[1]

Akademie sídlí v Římě, na Via della Conciliazione, tedy již mimo vlastní území Vatikánu.^[2]

Papežská archeologická akademie navazuje na starší Akademii římských starožitností (Accademia delle Romane Antichità), kterou založil Benedikt XIV. již v roce 1740, tedy v době, kdy se teprve probouzel zájem o vědecké studium archeologických pozůstatků.^[2] Po smrti Benedikta XIV. v roce 1758 však akademie svou činnost ukončila.^[3] Obnovena byla již jako Římská archeologická akademie roku 1810, během francouzské okupace Říma, a to z iniciativy lyonského filozofa a politika, barona Josepha-Marie de Gérando.^[3] Hlavním zájmem bylo odhalování reliktů z počátků křesťanství. Akademii v roce 1810 oficiálně uznal i papež Pius VII. a instituce se brzy stala mezinárodně uznávaným centrem archeologie. Mezi její členy a přispěvatele patřili Carlo Fea, Antonio Nibby nebo Barthold Georg Niebuhr.^[4]

Papež Pius VIII. roku 1829 udělil akademii titul „papežská“.^[2]

V červenci 2010 oslavila akademie 200 let od svého založení.^[5]

Prvním sídlem akademiků byl Palazzo Corsini, později Kapitol, Palazzo di Sant'Apollinare a Palazzo Pio al Teatro di Pompeo a Archiginnasio. Po roce 1870, kdy došlo při sjednocení Itálie k zániku Papežského státu se akademie scházela nejprve v Palazzo di Propaganda Fide a poté v Palazzo Sinibaldi. V roce 1943 papež Pius XII. vyčlenil pro akademiky prostor v Palazzo della Cancelleria, kde se scházeli až do roku 2008. Poté se akademie přesunula do současného sídla na Via della Conciliazione.^[3]

Hlavním zájmovým oborem akademiků je klasická (tj. antická) archeologie, výzkumy však často přesahují i do období pravěku nebo renesance.^[6]

Akademie se věnuje především publikaci vědeckých prací svých členů, ale i terénním průzkumům a archeologickým odkryvům.^[1] Pracuje pod vedením Papežské komise pro posvátnou archeologii,^[1][7] ale dne 5. června 2022, kdy vstoupila v platnost konstituce papeže Františka Praedicate evangelium, převzalo zodopvědnost za činnost akademie Dikasterium pro kulturu a vzdělávání.^[8]

Patronem akademie je kardinál státní sekretář.^[1]

Současný znak akademie se používá od roku 1813, kdy vznikly první stanovy této instituce.^[3] Je na něm vyobrazen antický Chrám Herkula Vítězného (dříve přisuzovaný bohyni Vestě), první z památek, kterou akademie prozkoumala a zpřístupnila. Nad kresbou chrámu je umístěno heslo „In apricum proferet“ (vynášet na slunce).^[9]

Každé tři roky akademie vyhlašuje soutěž o grant pro mladé vědce, který jim umožní dokončit a připravit k tisku vědeckou práci na téma archeologie nebo dějiny starověkého a středověkého umění, zejména se zaměřením na archeologické a umělecké památky, patřící Svatému stolci.^[1]

V letech 1823 - 1921 vycházely vědecké práce akademiků ve sborníku Dissertazioni della Pontificia Accademia Romana di Archeologia.^[10] Současné publikace se pod hlavičkou Atti della Pontificia Accademia Romana di Archeologia dělí do tří řad:^[11]

• Rendiconti – pravidelně každoročně vydávaný sborník, obsahující zápisy ze schůzí a úplné texty přednášek (od 1923)^[12]
• Memorie in 4° – nepravidelně vydávaný sborník, obsahující obsáhlejší odborné studie členů akademie (od 1923)^[1]
• Memorie in 8° – nepravidelně vydávaný sborník, určený pro monografické práce menšího rozsahu (od 1975)^[12]

Podle stanov z roku 1996 má akademie 140 členů, z toho 40 řádných, 20 čestných a 80 korespondentů.^[2][13]

V čele akademie stojí prezident, kterého podle návrhu akademiků jmenuje papež na pětileté funknčí období.^[1] Prezidentovi v řízení instituce asistuje akademická rada, složená z devíti členů, volených rovněž na dobu pěti let (minulý prezident, viceprezident, tajemník, pokladník, redaktor tisků, knihovník-archivář a tři cenzoři).^[1] Prezident je členem Koordinační rady Papežských akademií.^[2] Čestným prezidentem akademie je papež.^[6]

Řádným členem se může stát archeolog nebo historik umění s dostatečnou odbornou kvalifikací, který bydlí nebo často pobývá v Římě.^[1] Pokud nemá bydliště v Římě, může se stát členem korespondenčním. Členové jsou vybíráni bez ohledu na rasu, národnost či náboženské vyznání, ale s ohledem na jejich morální postoje, respektující křesťanské hodnoty.^[1]

Čestnými členy se mohou stát významné osobnosti z oblasti kultury a památkové péče nebo osoby, které se zásadně zasloužily o rozvoj akademie či památek Svatého stolce. Mohou se účastnit akademických zasedání, ale nemají hlasovací právo.^[1]

Akademie se schází nejméně jednou měsíčně, v období od listopadu do června, na veřejných zasedáních, během nichž bývají uvedeny nejméně dvě odborné přednášky.^[14] Oficiálními jazyky jsou italština a latina.^[1] Každý člen je povinen na zasedáních předkládat odborné příspěvky.^[1]

• Joseph-Marie de Gérando (1810)

• Antonio Canova (1811–1817)
• Nicola Maria Nicolai (1817–1832)
• Luigi Biondi (1832–1839)
• Pietro Odescalchi (1839–1846)
• Marco Antonio Borghese (1846–1847)
• Pietro Odescalchi (1851–1856)
• Gian Pietro Campana (1856–1857)
• Salvatore Betti (1857–1870)
• Giovanni Battista de Rossi (1871–1894)
• Giuseppe Cozza-Luzi (1894–1900)
• Giuseppe Gatti (1900–1914)
• Bartolomeo Nogara (1914–1921)
• Pio Franchi de' Cavalieri (1921–1925)
• Giovanni Mercati (1925–1927)
• Pio Franchi de' Cavalieri (1927–1930)
• Gaetano De Sanctis (1930–1957)
• Pietro Romanelli (1957–1966)
• Antonio Maria Colini (1966–1974)
• Carlo Pietrangeli (1974–1983)
• Silvio Accame (1983–1991)
• Carlo Pietrangeli (1991–1995)
• Victor Saxer (1995–2003)
• Letizia Pani Ermini (2003–2011)
• Marco Buonocore (2011–2021)
• Maurizio Sannibale (od 2021)^[15]

• Oficiální stránky