Papežská akademie věd

Papežská akademie věd
Pontificia Academia Scientiarum
Letohrádek Pia IV. - sídlo akademie
Založeno	28. října 1936
Adresa	Casina Pio IV 00120 Vatikán
Prezident	Joachim von Braun (od 2017)
Kancléř	Peter Turkson (od 2022)
https://www.pas.va/
Svatý stolec Římskokatolická církev Instituce spojené se Svatým Stolcem

Papežská akademie věd (latinsky Pontificia Academia Scientiarum; italsky Pontificia Accademia delle Scienze; zkratka PAS) je vědecká organizace, založená v roce 1936 papežem Piem XI. (1857–1939).

Akademie sídlí ve Velké aule, přistavěné v roce 1936 k Letohrádku Pia IV. ve Vatikánských zahradách. Prostory sdílí společně s Papežskou akademií společenských věd a Papežskou akademií sv. Tomáše Akvinského.^[1] Papežská akademie věd a Papežská akademie společenských věd mají i stejného kancléře.^[2]

Patronát nad akademiky drží papež, přesto je výzkum prováděn bez omezení, nezávisle na státu. Probíhá zejména v oboru matematiky, fyziky a jiných přírodních věd a věnuje se studiu příslušných epistemologických problémů. Velmi důležitá je podpora mezioborové spolupráce a zdůrazňovány jsou rovněž etické a environmentální otázky.^[3]

Členy akademie jsou nejuznávanější vědci 20. století z různých zemí světa, mnohdy držitelé Nobelovy ceny.^[4]

Historie

Současná Papežská akademie věd navazuje na Accademia dei Lincei (Papežskou akademii rysů), založenou v Římě v roce 1603 papežem Klementem VIII. (1536–1605) a Fredericem Cesim (1585–1630).^[5] Jedná se o druhou nejstarší vědeckou akademii na světě (po Academia Secretorum Naturae v Neapoli, která však byla nařčena z čarodějnictví a roku 1578 na příkaz papeže Pavla V. zrušena). Název akademie byl odvozen z latinského výrazu pro rysa, který má velmi dobrý zrak. Právě tak dobrou pozornost měli akademici věnovat výzkumu. Členem byl od roku 1610 i Galileo Galilei (1564–1642).^[5]

Federico Cesi usiloval o uplatnění pozorování, experimentů a induktivní metody, akademie však svého zakladatele o mnoho nepřežila a zanikla v roce 1651.^[6]

V roce 1847 papež Pius IX. (1792–1878) v návaznosti na původní organizaci založil Papežskou akademii nových rysů (Pontificia Accademia dei Nuovi Lincei),^[5] která ovšem po zániku papežského státu roku 1870 zůstala mimo hradby Vatikánu a přešla do správy sjednocené Itálie.

Dne 28. října 1936 pak Pius XI. vědeckou akademii znovu obnovil pod názvem Papežská akademie věd.^[7][8]

V roce 1996 papež Jan Pavel II. zvýšil počet akademiků ze 70 na 80.^[9]

Činnost

Akademie vznikla z iniciativy papeže, její sídlo se nachází v uzavřeném prostoru Vatikánu a většinu výdajů financuje Svatý stolec, přesto podle stanov mají vědecké aktivity probíhat nezávisle na státu, politice a náboženství.^[7][9]

Hlavním zájmem akademiků je objektivní vědecké poznání, přístupné nejen pro Vatikán, ale také pro širokou odbornou veřejnost. Mezi studované obory patří fyzika, astronomie, chemie, vědy o Zemi a přírodním prostředí, biologie, matematika, aplikované vědy, filosofie a dějiny vědy.

Výzkum v současnosti zahrnuje šest hlavních oblastí:

• základní vědecké poznání
• věda a technologie celosvětových otázek a problémů
• věda ve prospěch řešení problémů třetího světa
• etika a politika vědy
• bioetika
• epistemologie

Akademie pořádá konference a pracovní setkání na různá témata,^[10] podporuje vědecké výzkumy i vzdělávání veřejnosti, mezinárodní spolupráci a interdisciplinární přístup. Cílem je využití vědy k obecnému lidskému rozvoji, k podpoře spravedlnosti, solidarity a k řešení konfliktů, včetně podpory dialogu mezi vědou a duchovními, kulturními, filozofickými a náboženskými hodnotami.^[3]

Akademie je členem Mezinárodní vědecké rady (ICSU; International Council of Science).^[7][11]

Každé dva roky uděluje akademie mladým vědcům do 45 let medaili Pia XI.^[12]

Publikace

Výsledky výzkumu jsou zveřejňovány v několika publikačních řadách:^[13]

• Pontificiae Academiae Scientiarum Acta - publikace hlavních příspěvků plenárních zasedání; vychází od roku 1937
• Scripta Varia - publikace pracovních setkání na různá témata; vychází od roku 1942
• Extra Series - vychází od roku 1937

K již nevydávaným publikačním řadám patří Documenta a Commentarii, ukončené v roce 1996.^[14][15]

Kromě tištěných sborníků jsou vydávány i elektronické verze, které jsou bezplatně přístupné veřejnosti.^[13] Hlavním komunikačním a publikačním jazykem je angličtina.

Členové akademie

Akademie má osmdesát stálých, doživotně jmenovaných členů.^[5] Noví členové jsou vybíráni sborem stávajících akademiků na základě vědeckého významu jejich výzkumů a s přihlédnutím k jejich morálním postojům, ale bez ohledu na rasu či náboženské vyznání.^[9] Vybrané kandidáty poté oficiálně jmenuje papež.^[9] Zcela výjimečně mohou být jmenováni i čestní členové akademie.^[9][16]

Kromě řadových akademiků jsou dočasnými členy papežské akademie z titulu svého úřadu i kancléř akademie, ředitel Vatikánské observatoře, ředitel astrofyzikální laboratoře Vatikánské observatoře, prefekt Vatikánské knihovny a prefekt Vatikánského apoštolského archivu.^[9]

V čele Papežské akademie věd stojí prezident, kterého z řad akademiků jmenuje na čtyřleté funkční období papež po doporučení sedmičlenné akademické rady a kancléře. Jmenován může být i opakovaně.^[9] Prezidentovi v řízení akademie asistuje právě kancléř a členové akademické rady, kteří jsou rovněž pověřeni papežem na čtyři roky s možností opakovaného jmenování.^[5][9]

Mezi bývalé akademiky českého původu patří chemik Karel František Wiesner^[17] a agronomka Johanna Döbereiner.^[18] České kořeny měl též chorvatský chemik Leopold Ružička.^[19]

Seznam prezidentů^[20]

• Agostino Gemelli (1936–1959)
• Georges Lemaître (1960–1966)
• Daniel Joseph Kelly O'Connell (1968–1972)
• Carlos Chagas (1972–1988)
• Giovanni Battista Marini-Bettòlo (1988–1993)
• Nicola Cabibbo (1993–2010)
• Werner Arber (2010–2017)
• Joachim von Braun (2017–)

Řadoví členové (2023)^[21]

Čestní členové

• Jean-Michel Maldamé

Z titulu úřadu

• Guy Joseph Consolmagno (ředitel Vatikánské observatoře)
• Sergio B. Pagano (prefekt Vatikánského apoštolského archivu)
• Mauro Mantovani (ředitel Vatikánské knihovny)
• Peter Turkson (kancléř Papežské akademie věd)

Ocenění členové

Nositelé Nobelovy ceny ^[22]

Nositelé Templetonovy ceny

• Charles Hard Townes (2005)
• Michał Heller (2008)
• Francis Collins (2020)

Odkazy

Reference

Literatura

• COLLINS, P. Michael 2009: Vatikán.
• DENZLER, Georg, JÖCKLE, Clemens 2007: Vatikán – význam, dějiny, umění.
• SOPOUCH, Jaromír, SOPOUCHOVÁ, Hana 1991: Za památkami Říma a Vatikánu.
• Pecold, Lumír 1992: Vatikán.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Papežská akademie věd na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• (anglicky) Historie Papežské akademie věd
• (anglicky) Reportáž o Papežské akademii věd