Papoušek červenotemenný

Jak číst taxoboxPapoušek červenotemenný
alternativní popis obrázku chybí
Papoušek červenotemenný ve volné přírodě
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Craniata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
ČeleďPsittaculidae
PodčeleďPlatycercinae
TribusPlatycercini
RodPurpureicephalus
Binomické jméno
Purpureicephalus spurius
Heinrich Kuhl, 1820
Mapa rozšíření v západní Austrálii
Mapa rozšíření v západní Austrálii
Mapa rozšíření v západní Austrálii
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Papoušek červenotemenný (Purpureicephalus spurius), taktéž někdy nazývaný papoušek červenočapkový[2], je druh pestře zbarveného australského papouška, jediného druhu z monotypického rodu Purpureicephalus. Řadí se do čeledi Psittaculidae.

Výskyt

Papoušek sedící na větvi

Papoušek červenotemenný se vyskytuje v otevřených lesích a vřesovištích v jihozápadní Austrálii. Vyskytuje se v okolí řeky Moore až k pobřeží u města Esperance. Jejich areál výskytu kolem pobřeží se rozkládá mezi městem Gingin a vesnicí Mooliabeenee.

Popis

Mládě papouška červenotemenného
Papoušek červenotemenný

Papoušek červenotemenný je vysoký 36 cm a váží 100 g[2]. Je pestře zbarven; ocas a hruď jsou fialové, temeno hlavy, stehna a podbřišek červené, křídla a horní část zad tmavě zelená, tváře a dolní část zad světle zelené. U mláďat chybí červená barva na temeni, samci jsou pestřeji zbarveni než samice. Běháky a zobák jsou šedé, oko s nevýraznou tmavě hnědou duhovkou a šedým očním kroužkem kolem něj, nad zobákem lze vidět též šedé ozobí.

Chování

Papoušci červenotemenní se obvykle vyskytují v menších skupinách v rozmezí čtyřech až šesti jedinců, ale někdy i ve velkých skupinách mezi dvaceti a třiceti jedinci. Vzácně se může vyskytnout i skupina o stu jedinců, ta se však obvykle skládá pouze z mláďat. Papoušci červenotemenní se setkávají též s jinými druhy papoušků, jako je například barnard límcový nebo rosela žlutolící. Papoušci červenotemenní jsou obvykle plaší a při vyrušení odlétají do vyšších částí stromů, kvůli čemuž je zkoumání jejich chování složité. Z tohoto důvodu není o jejich chování mnoho známo. V zajetí jsou papoušci nesnášenliví k jakýmkoliv jedincům stejného druhu, lze je tedy chovat pouze v párech.[2]

Rozmnožování

Hnízdní sezóna papouška červenotemenného je mezi srpnem a prosincem. Papoušek hnízdí v dutinách stromů, jako jsou Eucalyptus rudis (druh blahovičníku) nebo myrtovité stromy Melaleuca ve výšce padesáti až sta metrů. Do této dutiny naklade samice pět až devět bílých vajec, přičemž pár hnízdo agresivně brání před jinými ptáky, ale i jinými papoušky červenotemennými. Na vejcích sedí samice a samec jí obstarává potravu. Mláďata se vylíhnou po 20 až 24 dnech. Po první dva týdny je krmí pouze samice, poté se v krmení pár střídá.

Papoušek červenotemenný je za celého svého života monogamní a páry si mezi sebou vytvářejí silný vztah přibližně ve věku dvaceti měsíců. U mladších samic bylo zaznamenáno vytváření párů se staršími samci již ve věku osmi až devíti měsíců, avšak tyto samice nejsou ještě schopny odchovat mláďata.

Potrava

Papoušek červenotemenný se živí semeny z různých druhů blahovičníků a jiných stromů, nebo též akácie, banksie, bodláků, ostropestřece mariánského, přesličníku. Rovněž se živí různými trávami, bylinami, mandlemi, nektarinkami, olivami, broskvemi, švestkami, granátovými jablky a ovocem ze zederachu hladkého.

Chov

Díky svému atraktivnímu zbarvení je papoušek červenotemenný žádaný a i poměrně běžný v chovech, avšak v zajetí papoušek často projevuje úzkost a jeho rozmnožování je složité. Poprvé byl papoušek červenotemenný úspěšně odchován v Anglii v roce 1909. V Česku se poprvé podařilo papoušky odchovat v roce 1973, nechová je zde ale žádná zoologická zahrada.[2]

Ohrožení

Papoušek červenotemenný je podle červeného seznamu IUCN klasifikován jako málo dotčený taxon. Vzhledem k poškozování ovocných sadů byli papoušci považováni za škůdce a odstřelováni, i když bylo v roce 1985 prokázáno, že poškození sadů nebylo závažné. V roce 1943 byl papoušek prohlášen za škůdce v zemědělských distriktech Collie a West Arthur. Navzdory tomuto populace papouška roste. Podle CITES je papoušek červenotemenný uveden v příloze II, díky čemuž je mezinárodní obchod s papoušky omezen a podřízen dozoru.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-capped parrot na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d Ararauna.cz [online]. [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Purpureicephalus spurius (juvenile)-Perth, Western Australia.jpg
Autor: Michael MK Khor, Licence: CC BY 2.0
A juvenile Red-capped Parrot at Araluen Golf Club, Perth, Western Australia, Australia.
Red-Capped-Parrot 0004 flat web.jpg
Autor: Splurben (Bradford G. Jones), Licence: CC BY-SA 2.5
Photo taken by Bradford Jones, WikiCommon with his explicit permission.
Red-capped Parrot - James Mustafa.jpg
Autor: James Mustafa, Licence: CC BY-SA 4.0
Red-capped Parrot, foraging in woollybush (Adenanthos sp.) - photographed in Albany, Western Australia Image by James Mustafa
Redcappedparrotrge.png
Autor: Casliber, Licence: CC BY-SA 4.0
red-capped parrot range map, map template is from File:Australia Western Australia location map blank.svg, and information is from Higgins, P.J. (1999) Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Volume 4: Parrots to Dollarbird, Melbourne, Victoria: Oxford University Press, p. 393 ISBN: 0-19-553071-3.
Red-capped Parrot, Blackadder Wetland 1b.jpg
Autor: Jean and Fred from Perth, Australia, Licence: CC BY 2.0
Red-capped Parrot Purpureicephalus spurius, perched high in the Eucalyptus trees. Blackadder Wetland, Swan River, Woodbridge, Western Australia. Most likely a female due to the green spotting of the red rear underparts.