Papua Nová Guinea

Nezávislý stát Papua Nová Guinea Independent State of Papua New Guinea Independen Stet bilong Papua Niugini Gau Hedinarai ai Papua-Matamata Guinea
vlajka znak
Hymna O Arise, All You Sons
Geografie
Poloha Papuy Nové Guineje
Hlavní město	Port Moresby
Rozloha	462 840 km² (54. na světě) z toho 2 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Mount Wilhelm (4509 m n. m.)
Časové pásmo	UTC + 10, UTC + 11
Poloha	6°18′ j. š., 147° v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	7 059 653 (106. na světě, 2011)
Hustota zalidnění	15 ob. / km² (207. na světě)
HDI	▲ 0,516 (střední) (149. na světě, 2007)
Jazyk	angličtina, tok pisin, hiri motu, papuánské jazyky
Náboženství	římští katolíci 22%, luteráni 16%, presbyteriáni/metodisté/London Missionary Society 8%, anglikáni 5%, Evangelical Alliance 4%, adventisté sedmého dne 1%, jiní protestanti 10%, domorodá náboženství 34%
Státní útvar
Státní zřízení	konstituční monarchie
Vznik	16. září 1975 (nezávislost na mandátu OSN spravovaném Austrálií)
Král	Karel III.
Generální guvernér	Bob Dadae[1]
Předseda vlády	James Marape
Měna	papuánská kina (PGK)
HDP/obyv. (PPP)	2 869[2] USD (153. na světě, 2014)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	598 PNG PG
MPZ	PNG
Telefonní předvolba	+675
Národní TLD	.pg
multimediální obsah na Commons

Papua Nová Guinea či Papua-Nová Guinea (anglicky Papua New Guinea, tok pisin Papua Niugini, hiri motu Papua-Matamata Guinea), plným názvem Nezávislý stát Papua Nová Guinea, je stát na východě ostrova Nová Guinea a na ostrovech v Melanésii.^[3][4] Na západě sousedí pozemní hranicí s Indonésií, na východě přes mořský průliv u ostrova Bougainville se Šalomounovými ostrovy a na jihu přes Torresův průliv s Austrálií. Žije zde přibližně 7 milionů obyvatel.

Jako první Evropané se do oblasti kolem ostrova Nová Guinea dostali v roce 1512 španělští a portugalští mořeplavci. V roce 1545 přistál u ostrova španělský objevitel Inigo Ortiz de Retez, který ostrov pojmenoval Nová Guinea, protože mu tropický prales a domorodé obyvatelstvo, hlavně Papuánci a Melanésané, připomínalo krajinu i obyvatele Guineji v západní Africe.^[5]

Východní část ostrova si v roce 1884 rozdělily Velká Británie (jihovýchodní část) a Německé císařství (severovýchodní část). Britská část, zvaná teritorium Papua, se roku 1901 stala součástí Australského svazu. Německá kolonie Země císaře Viléma byla součástí Německé Nové Guineje, která zahrnovala i další ostrovy v Oceánii. V roce 1914, po vypuknutí první světové války, Zemi císaře Viléma obsadili Australané prakticky bez odporu. V roce 1920 byla mandátem Společnosti národů svěřena do australské správy jako mandátní území typu C pod názvem teritorium Nová Guinea.

Během druhé světové války v Pacifiku byla většina australského teritoria Nová Guinea okupována Japonci.

V roce 1949 Austrálie spojila obě teritoria (Papua a Nová Guinea) v jeden celek, zvaný teritorium Papua Nová Guinea. V roce 1972 zde proběhly první všeobecné volby a v prosinci 1973 jí Austrálie poskytla vnitřní samosprávu. 16. září 1975 byla vyhlášena nezávislost země. V letech 1989–1998 probíhaly krvavé boje mezi vládou a secesionistickým hnutím na ostrově Bougainville.

Vlajka Papuy Nové Guineje je rozdělena šikmým dělením seshora dolů na dvě trojúhelníková pole, černé (u žerdi) a červené (ve vlající části). V černém poli je umístěno pět bílých pěticípých hvězd (čtyři větší a jedna menší), seřazených do podoby souhvězdí Jižního kříže. V červeném poli je stylizována letící žlutá rajka.

Státní znak Papuy Nové Guineje je tvořen stylizovanou rajkou s červeno-hnědými křídly a zelenou hrudí, sedící na černobílém domorodém bubnu kundu, za kterým leží černobílé obřadní kopí.

Osmdesát procent rozlohy země leží na ostrově Nová Guinea. Zbylých 20 % zaujímá asi 600 dalších ostrovů (Bismarckovo souostroví, D’Entrecasteauxovy ostrovy, Louisiady, Bougainville).

Území je hornaté, na jihozápadě a zčásti na severu hlavního ostrova se rozkládají nížiny. Jeho střední částí se táhne Centrální pohoří. Toto pásmo je tvořeno několika částmi: Pobřežními horami, Sněžnými horami, Müllerovými horami, Bismarckovými horami (s nejvyšší horou Mount Wilhelm 4509 m n. m.) a pohořím Owena Stanleye. Na hlavním ostrově i na přilehlých ostrovech (například Birara nebo Bougainville) se tyčí vyhaslé i činné vulkány.

Horské hřbety jsou odděleny hlubokými ostře zaříznutými údolími řek s četnými peřejemi. Největší řeky jsou na severu Sepik a na jihu Fly. Největším jezerem je sladkovodní Lake Murray.

Papua Nová Guinea leží v oblasti vyznačující se teplým rovníkovým podnebím, část země se ovšem vyznačuje tropickým monzunovým podnebím. Průměrné teploty jsou v lednu 27,5 °C, v červenci 26 °C. Srážky dosahují průměrně okolo 3000 mm, na horách i 6000 mm. V hlavním městě Port Moresby je průměrná teplota vzduchu celoročně okolo 27 °C, roční úhrn srážek je 1040 mm.

Zdejší flóra je velmi rozmanitá. V tropických deštných lesích roste spousta druhů palem, eukalyptů, stromových kapradin a rostlin z čeledi myrtovitých. Porost pobřežních oblastí tvoří mangrovy a bažiny. Ve vyšších nadmořských výškách roste hodně jehličnanů, např. cedry a araukárie.

Na Nové Guineji žije mnoho zajímavých živočichů. Domovinou je pro ježury, krokodýly, želvy, hady, asi deset druhů stromových klokanů a spatřit zde můžeme také několik druhů ptáků (např. rajky a kasuáry).

Papua Nová Guinea je rozvojový zemědělský stát s významnou těžbou nerostných surovin. V roce 1999 těžba minerálů tvořila 26,3 % HDP. Největší doly na zlato a na měď se nachází v údolí Porgera (zlato), při horním toku řeky Ok Tedi (měď), na ostrově Simberi (zlato a stříbro) a na ostrově Lihir (zlato).

V zemi se také nachází ložiska niklu. Konsorcium vedené společností Chevron také v provincii Southern Highlands těží zemní plyn. K širšímu využití plynových zásob dojde po vystavění plynovodu z Papuy do Queenslandu v Austrálii.

Nejdůležitější součástí průmyslu je hutnictví a zpracování barevných kovů. Velkého významu dosahuje i potravinářský průmysl, v jeho rámci se vyrábí cukr, palmový olej a zpracovává se kopra. Národními aeroliniemi jsou Air Niugini

Navzdory rozsáhlému nerostnému bohatství se více než 80 % obyvatelstva živí zemědělstvím. Pěstují se banány, kakao, káva, kokosové ořechy, kopra, ovoce, zelenina, batáty (sladké brambory), maniok, taro, jamy, palmová jádra (na olej), cukrová třtina a ananasy. Chovají se prasata, skot a drůbež.

Pro většinu obyvatel země představují zemědělství, těžba dřeva a lov (zejména rybolov, loví se tuňáci) významné zdroje obživy.

Obyvatelstvo Papuy Nové Guineje tvoří melanéští Papuánci, Polynésané a Mikronésané. Negramotnost obyvatelstva přesahuje 35 %. Téměř 1000 kmenů původních obyvatel hovoří více než 740 jazyky. Střední délka života mužů je 62,9 let, žen 67,2 let. Obyvatelé Papuy Nové Guineje nemají právo na placenou rodičovskou dovolenou (jako jedna ze tří zemí na světě – vedle Ománu a USA).

Země se vyznačuje značnou mírou kriminality, a to včetně hlavního města Port Moresby, v němž dochází k vysokému počtu vražd, loupeží a znásilnění, kvůli čemu se řadí mezi nejnebezpečnější místa pro život vůbec. Zločiny často páchají zločinecké gangy, přičemž například ke vstupu do jednoho z nejznámějších místních gangů Raskol je potřeba kromě jiného znásilnit alespoň jednu ženu. K dalším více nebo méně rozšířeným formám kriminality v zemi patří ozbrojené soupeření místních kmenů a gangů, mrzačení a jiné domácí násilí páchané na ženách a sexuální násilí na ženách a dětech.^[6][7]

U některých domorodých papuánských kmenů se podle některých zdrojů stále může objevovat praktikování rituálního kanibalismu.^[7][8] Dalším problémem země je rozšířená víra zdejšího obyvatelstva v čarodějnictví a černou magii, která v některých případech vyúsťuje až k svépomocnému vyslýchání, brutálnímu mučení a případné popravě (upálení nebo stětí) údajné čarodějnice.^[6][9]

• Port Moresby – 250 000 obyvatel (hlavní město)
• Lae – 76 000 obyvatel
• Arawa – 40 000 obyvatel
• Mount Hagen – 35 000 obyvatel
• Popondetta – 30 000 obyvatel

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Papua Nová Guinea na Wikimedia Commons
• Průvodce Papua Nová Guinea ve Wikicestách
• Slovníkové heslo Papua Nová Guinea ve Wikislovníku
• Článek „Válečníci z Vysočiny“ z časopisu Koktejl (1998)
• Článek „V Nagadě“ – O práci výzkumné stanice v džungli; náhled do života domorodců – časopis Reflex (2003) Archivováno 12. 7. 2020 na Wayback Machine.
• Papua New Guinea - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-03. (anglicky) 
• Papua New Guinea (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Papua New Guinea Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky) 
• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Papua New Guinea [online]. U.S. Department of State, 2011-08-10 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Papua New Guinea [online]. Rev. 2011-08-03 [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-16. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Kuala Lumpur. Souhrnná teritoriální informace: Papua Nová Guinea [online]. Businessinfo.cz, 2010-11-29 [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-12. 
• JACKSON, Richard T; STANDISH, William. Papua New Guniea [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• Papua New Guinea (PNG) [online]. pacificwrecks.com, rev. 2023-09-16 [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. (anglicky)