Paraceratherium

Jak číst taxoboxParaceratherium
Stratigrafický výskyt: Oligocén až spodní Miocén
alternativní popis obrázku chybí
Kostra paraceratéria
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádlichokopytníci (Perissodactyla)
ČeleďHyracodontidae
RodParaceratherium
Areál rozšíření
Druhy
  • P. bugtiense (Pilgrim, 1908)
  • P. transouralicum (Pavlova, 1922)
  • P. prohorovi Borissiak, 1939
  • P. orgosensis (Chiu, 1973)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paraceratherium (dříve známé spíše jako Indricotherium) byl obrovský bezrohý příbuzný nosorožců, který žil ve svrchním oligocénu až spodním miocénu, tedy asi před 34 až 23 miliony let.[1] V roce 2021 byl publikován objev fosilií zástupců tohoto nebo blízce příbuzného rodu na Tibetské plošině v sedimentech o stáří kolem 26,5 milionu let.[2]

Popis

Paraceratérium bylo vysoké až 5 metrů, nepočítaje krk a hlavu. Byl to býložravec, který vážil okolo 12 tun[3], ale největší dochovaní jedinci mohli vážit až kolem 16,4 tuny[4]. Tělo bylo dlouhé až kolem 8 metrů. Jeho lebka měřila na délku 1,3 metru a měla dva kuželovité horní špičáky připomínající malé kly. Zesílené spodní špičáky a čtvercový nosní otvor naznačují přítomnost masitého chobotu. Stehenní kost paraceratheria měří 1,5 metru. Gigantické rozměry a dlouhý krk umožňovaly paraceratériím získávat potravu z vrcholků stromů, jak to dnes dělají žirafy. Paraceratherium je největší známý suchozemský savec, který kdy žil. Paraceratherium žilo v Eurasii. Je řazeno do čeledi Hyracodontidae, což je skupina lichokopytníků přibuzná nosorožcovitým.

Objev a název

Paraceratherium bylo objeveno roku 1910. Bylo již nalezeno na území Číny, Mongolska, Indie, Pákistánu, Kazachstánu, Gruzie, Turecka, Rumunska, Bulharska a bývalé Jugoslávie. Paraceratherium má další dva dnes již neplatné názvy – Baluchitherium a Indricotherium.

V populární kultuře

Paraceratherium bylo vyobrazeno i v některých dokumentárních filmech. Objevilo se například v dokumentu Svět po dinosaurech a záběr na jeho kostru byl v pořadu televize BBC od Davida Attenborougha s názvem Triumf obratlovců. Kromě dokumentů je také v některých fiktivně-dokumentárních seriálech, například v Putování s pravěkými zvířaty, kde však byla s jistotou vykládána fakta, které často nebyla založena na výzkumech paleontologů, ale na fantazii tvůrců.

Právě pod názvem Indricotherium se objevuje v mnoha pořadech (Svět po dinosaurech, Putování s pravěkými zvířaty) a v mnoha knihách (Úžasný svět dinosaurů, Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat). V druhé zmíněné knize bylo napsáno, že paraceratérium vážilo 30 tun, což je možné maximálně u těch úplně největších jedinců tohoto rodu. V některých dokumentech (Triumf obratlovců) nebo knihách (Prehistorie) je již jmenováno pod svým oficiálním vědeckým jménem.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Informace na webu Atlas Obscura (anglicky)
  2. Tao Deng, Xiaokang Lu, Shiqi Wang, Lawrence J. Flynn, Danhui Sun, Wen He & Shanqin Chen (2021). An Oligocene giant rhino provides insights into Paraceratherium evolution. Communications Biology. 4: 639. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-021-02170-6
  3. SOCHA, Vladimír. Kolik vážil největší známý dinosaurus?. OSEL.cz [online]. 16. ledna 2020. Dostupné online.  (česky)
  4. Gayford, J. H.; et al. (2024). Cautionary tales on theuse of proxies to estimate body size and form of extinct animals. Ecology and Evolution. 14 (9): e70218.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Indricotherium11.jpg
Autor: Dmitry Bogdanov , Licence: CC BY 3.0
Paraceratherium transouralicum (formerly Indricotherium), based on new skeletal reconstruction.
Paraceratherium transouralicum skull.jpg
Preparator Otto Falkenbach with skull of Paraceratherium transouralicum (specimen AMNH 18650), formerly assigned to Baluchitherium grangeri).
Paraceratherium herd.jpg
Foraging herd of Paraceratherium transouralicum.
Indricotherium skeleton.jpg
Autor: CooZone, Licence: CC BY-SA 3.0
Skeleton of Paraceratherium transouralicum in
National Science Museum, Tokyo.
Paraceratherium distrbution.png
Autor: DagdaMor, Licence: CC BY 3.0
Distribution of Paraceratherium, drawn after Donald R. Prothero: Rhino giants: The palaeobiology of Indricotheres. Indiana University Press, 2013, pp. 1–141 ISBN 978-0-253-00819-0 and Sevket Sen, Pierre-Olivier Antoine, Bakit Varol, Turban Ayyiidiz und Koray Sozeri: Giant rhinoceros Paraceratherium and other vertebrates from Oligocene and middle Miocene deposits of the Kazman-Tuzluca Basin, Eastern Turkey. Naturwissenschaften 98 (5), 2011, pp. 407–423