Paraceratherium

Paraceratherium; Stratigrafický výskyt: Oligocén až spodní Miocén
	Kostra paraceratéria
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla);
Čeleď	Hyracodontidae;
Rod	Paraceratherium;
Druhy
	P. bugtiense (Pilgrim, 1908); P. transouralicum (Pavlova, 1922); P. prohorovi Borissiak, 1939; P. orgosensis (Chiu, 1973);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paraceratherium (dříve známé spíše jako Indricotherium) byl obrovský bezrohý příbuzný nosorožců, který žil ve svrchním oligocénu až spodním miocénu, tedy asi před 34 až 23 miliony let.^[1] V roce 2021 byl publikován objev fosilií zástupců tohoto nebo blízce příbuzného rodu na Tibetské plošině v sedimentech o stáří kolem 26,5 milionu let.^[2]

Popis

Paraceratérium bylo vysoké až 5 metrů, nepočítaje krk a hlavu. Byl to býložravec, který vážil okolo 12 tun^[3], ale největší dochovaní jedinci mohli vážit až kolem 16,4 tuny^[4]. Tělo bylo dlouhé až kolem 8 metrů. Jeho lebka měřila na délku 1,3 metru a měla dva kuželovité horní špičáky připomínající malé kly. Zesílené spodní špičáky a čtvercový nosní otvor naznačují přítomnost masitého chobotu. Stehenní kost paraceratheria měří 1,5 metru. Gigantické rozměry a dlouhý krk umožňovaly paraceratériím získávat potravu z vrcholků stromů, jak to dnes dělají žirafy. Paraceratherium je největší známý suchozemský savec, který kdy žil. Paraceratherium žilo v Eurasii. Je řazeno do čeledi Hyracodontidae, což je skupina lichokopytníků přibuzná nosorožcovitým.

Objev a název

Paraceratherium bylo objeveno roku 1910. Bylo již nalezeno na území Číny, Mongolska, Indie, Pákistánu, Kazachstánu, Gruzie, Turecka, Rumunska, Bulharska a bývalé Jugoslávie. Paraceratherium má další dva dnes již neplatné názvy – Baluchitherium a Indricotherium.

V populární kultuře

Paraceratherium bylo vyobrazeno i v některých dokumentárních filmech. Objevilo se například v dokumentu Svět po dinosaurech a záběr na jeho kostru byl v pořadu televize BBC od Davida Attenborougha s názvem Triumf obratlovců. Kromě dokumentů je také v některých fiktivně-dokumentárních seriálech, například v Putování s pravěkými zvířaty, kde však byla s jistotou vykládána fakta, které často nebyla založena na výzkumech paleontologů, ale na fantazii tvůrců.

Právě pod názvem Indricotherium se objevuje v mnoha pořadech (Svět po dinosaurech, Putování s pravěkými zvířaty) a v mnoha knihách (Úžasný svět dinosaurů, Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat). V druhé zmíněné knize bylo napsáno, že paraceratérium vážilo 30 tun, což je možné maximálně u těch úplně největších jedinců tohoto rodu. V některých dokumentech (Triumf obratlovců) nebo knihách (Prehistorie) je již jmenováno pod svým oficiálním vědeckým jménem.

Galerie

Paraceratherium
Zastaralé představy o vzhledu rodu Paraceratherium
Lebka paraceratéria

Odkazy

Reference

↑ Informace na webu Atlas Obscura (anglicky)
↑ Tao Deng, Xiaokang Lu, Shiqi Wang, Lawrence J. Flynn, Danhui Sun, Wen He & Shanqin Chen (2021). An Oligocene giant rhino provides insights into Paraceratherium evolution. Communications Biology. 4: 639. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-021-02170-6
↑ SOCHA, Vladimír. Kolik vážil největší známý dinosaurus?. OSEL.cz [online]. 16. ledna 2020. Dostupné online. (česky)
↑ Gayford, J. H.; et al. (2024). Cautionary tales on theuse of proxies to estimate body size and form of extinct animals. Ecology and Evolution. 14 (9): e70218.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Paraceratherium na Wikimedia Commons
SOCHA, Vladimír. Největší nosorožec všech dob. OSEL.cz [online]. 6. březen 2017. Dostupné online. (česky)

[1] Informace na webu Atlas Obscura (anglicky)

[2] Tao Deng, Xiaokang Lu, Shiqi Wang, Lawrence J. Flynn, Danhui Sun, Wen He & Shanqin Chen (2021). An Oligocene giant rhino provides insights into Paraceratherium evolution. Communications Biology. 4: 639. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-021-02170-6

[3] SOCHA, Vladimír. Kolik vážil největší známý dinosaurus?. OSEL.cz [online]. 16. ledna 2020. Dostupné online. (česky)

[4] Gayford, J. H.; et al. (2024). Cautionary tales on theuse of proxies to estimate body size and form of extinct animals. Ecology and Evolution. 14 (9): e70218.

[1]

[2]

[3]

[4]

Navigation

Navigace

Tématické portály