Paramyxovirové infekce ptáků

Paramyxovirové infekce jsou u ptáků značně rozšířené; byly prokázány u zdravých i nemocných ptáků z mnoha druhů i řádů. Čeleď Paramyxoviridae z řádu Mononegavirales se dělí na 2 podčeledě – Paramyxovirinae (s rody Rubulavirus a Morbillivirus), a Pneumovirinae (rod Pneumovirus).[1] U ptáků se vyskytují paramyxovirusy z rodů Rubulavirus a Pneumovirus. Ptačí paramyxoviry z rodu Rubulavirus se rozdělují do devíti sérologicky odlišných skupin, označovaných APMV-1 až APMV-9.

Klasifikace ptačích paramyxovirů z rodu Rubulavirus
SérotypPrototypové kmenyCharakterizace
APMV-1Virus Newcastleské nemociInaparentní až akutní smrtelné infekce hrabavé drůbeže, holubů, pštrosů, exotů i volně žijících ptáků
APMV-2Chicken/California/Yucaipa/56Inaparentní infekce až náhlé úhyny exotů i volně žijících ptáků; u domácí drůbeže mírné respirační příznaky; krůty a slepice také pokles snášky
APMV-3Turkey/Wisconsin/68; Parakeet/Netherlands/449/75Inaparentní infekce až respirační onemocnění domácí drůbeže, holubů, exotů a volně žijících ptáků. U krůt pokles snášky, mortalita až 20 %. Částečné křížové reakce v HIT mezi NDV a APMV-3
APMV-4Duck/Hong Kong/D3/75
APMV-5Budgerigar/Japan/Kunitachi/75
APMV-6Duck/Hong Kong/199/77APMV-4 až APMV-9: Izolace většinou od zdravých ptáků; hospodářský význam u domácí drůbeže není znám
APMV-7Dove/Tennessee/4/75
APMV-8Goose/Delaware/1053/76
APMV-9Duck/New York/22/78

Zástupci rodu Pneumovirus mají obecné vlastnosti příslušníků čeledě Paramyxoviridae; ptačí pneumoviry ale nemají hemaglutinační ani neuraminidázovou aktivitu. Dále se liší morfologií, složením a organizací genomu.

K nejzávažnějším nemocem vyvolávaných zástupci čeledi Paramyxoviridae u domácích ptáků patří Newcastleská nemoc (rod Rubulavirus z podčeledě Paramyxovirinae), rhinotracheitida krůt a syndrom oteklé hlavy u kura domácího (rod Pneumovirus z podčeledě Pneumovirinae).

Literatura

  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – virové infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2002. 184 s. ISBN 80-7305-436-1. 

Reference

  1. ↑ Francki, R.I.B. President’s Report 1987-1990, ICTV, Berlin. pp.325