Parkour

Parkour (někdy též parkour a také jako zkratka PK) neboli l’art du déplacement^[1] (umění pohybu/umění přemístění) je druh sportu francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B co nejefektivněji, s co nejmenší spotřebou energie, hezky a účinně za použití vlastního těla, a to prostřednictvím výšky, výskoků, přeskoků a lezení.^[2]. K pohybu je možné použít i akrobatických prvků, salt tzv. flipů. ^[3] Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí – od větví přes kameny a skály až po zábradlí a betonové zdi, taky však traceur může navštěvovat tělocvičny (gymy) ve kterých si může nebezpečnější triky vyzkoušet a naučit se je – a může být provozován jak ve městě, tak na venkově. Muž provozující parkour je traceur, žena pak traceuse (někdy je možno se setkat s počeštěným výrazem traceurka).^[4] Za zakladatele parkouru je považován David Belle, parkour se zaměřuje na trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích (a především kritických) uměl pohybovat klidně a sebejistě.

Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii. Není to extrémní sport,^[5] ale spíše umění nebo disciplína. Podle Davida Bella je fyzická část parkouru založená na překonávání všech překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení – chcete se pohybovat takovým způsobem, za použití jakéhokoliv pohybu, který vám pomůže dostat se od/k někomu/něčemu^[6]. Při střetu s protivníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok, parkour je formou tréninku pro útěk. Kvůli této složitosti určení a zařazení se často poznamenává, že parkour má svou vlastní kategorii – parkour je parkour.

Důležitou charakteristikou parkouru je efektivita (účinnost). Traceur se nesnaží pohybovat jen nejrychleji jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je être et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje předcházení zraněním krátko i dlouhodobým.

Je známo, že parkour ovlivňuje i traceurův proces myšlení. Traceuři a traceurky zaznamenávají změnu v myšlení, které jim pomáhá v běžném životě, ať už jde o překážky fyzické či psychické. Základem je motto être et durer, případně être fort pour être utile, (česky být silným, abych byl užitečným podle Hébertovy Přirozené metody) a snaha umět se dostat z bodu A do bodu B rychle a plynule. Zároveň s tréninkem traceur/ka začíná přemýšlet o svých pohnutkách, důvodech k tréninku, parkourové filosofii atd.

• L'art du déplacement a le parcours byly prvními pojmy použitými k popsání metody tréninku pohybů.^[7]
• Termín parkour IPA: [paʁ.'kuʁ] definovali David Belle a jeho přítel Hubert Koundé. Vychází ze spojení parcours du combatant (česky poeticky přeloženo cesta bojovníka), což je tradiční vojenská výcviková trať, navržená Georgesem Hébertem. Koundé, který sám ovšem není traceurem, nahradil c písmenem k, aby zdůraznil větší tvrdost a odstranil s, které se ve francouzštině nevyslovuje a proto je nadbytečné a odporuje filosofii efektivity. Spojení du combatant bylo úplně odstraněno, protože už nešlo o vojenský nebo bojový výcvik.^[2][8][9]
• Traceur IPA: [tʁa.'sœʁ] je substantivum odvozené od francouzského slovesa tracer, které obvykle znamená načrtnout, vyznačit, vytyčit; ve francouzském slangu může však znamenat také běžet; v angličtině je pak tracer někdo, kdo následuje svoji cestu.

(c) Eleazar Castillo, CC BY-SA 3.0

Parkour se inspiroval mnohými zdroji, především Přirozenou metodou Georgese Héberta, která vznikla na počátku dvacátého století^[7]. Francouzští vojáci ve Vietnamu se inspirovali Hébertovou prací a vytvořili to, co je dnes známo pod pojmem parcours du combattant. David Belle se k této překážkové trati a Hébertově Přirozené metodě dostal díky otci, Raymondu Bellovi, francouzskému hasiči, který se těmto disciplínám věnoval. David Belle trénoval mnohé disciplíny, například bojová umění či gymnastiku, a hledal možnost jejich využití v životě.

Po přestěhování do Lisses v roce 1987 (předměstí Paříže) David Belle pokračoval ve své cestě. Zde se k němu přidala skupina lidí (např. Sébastien Foucan), která s ním trénovala, rozvíjela schopnosti a definice. V roce 1997 tak vznikla skupina Yamakasi (název pochází z jazyka Lingala a znamená silné tělo, silná duše, silný člověk). Někdy v roce 1998 pak vznikl samotný název disciplíny – parkour.

Skupina Yamakasi se rozdělila v roce 1998 kvůli neshodám ohledně show Notre Dame de Paris^[3]. David Belle odchází ze skupiny a když Yamakasi v roce 2001 natočí film Yamakasi, David ho označuje za prostituci umění.

V září 2003 byl ve Velké Británii odvysílán pořad Jump London se Sébastienem Foucanem, který odstartoval rychlé šíření parkouru po celé zemi. Zároveň však vzniká nový proud a posléze oddělující se disciplína zvaná Free running.

21. července 2004 založil Jerome Lebret se souhlasem Davida Bella portál Parkour.net (známý mezi traceury jako .NET), jehož fórum se brzy stalo virtuálním domovem nejzkušenějších a nejrespektovanějších traceurů a traceurek světa.

V roce 2005 založil David Belle asociaci PAWA (PArkour Worldwide Association – Světová parkourová asociace), která mu měla pomoci šířit správnou myšlenku parkouru dále. Organizace brzy přestala plnit svoji funkci a David ji v roce 2006 opustil s tímto vyjádřením: Aby se vyhnul dalšímu komerčnímu a filosofickému zneužití parkouru, David Belle oznamuje, že neručí za žádnou stránku, asociaci nebo společnost, která předstírá, že je oficiální tam, kde je oficiální jen název, který si dala.^[10]

Následoval vznik skupiny Team Parkour by D. Belle a Bellových osobních stránek.

Většinou se příliš neví, že toto je jedna z důležitých částí parkouru. Podle Yamakasi jde o nedílnou součást umění. Slovy Williamse Bella^[12]:

Dalším aspektem filosofie je svoboda. Často je opakováno, že parkouru se může věnovat kdokoliv, kdykoliv, kdekoliv na světě. Svoboda je chápána jako možnost dostat se tam, kam jiní nemohou, způsobem vyjádřeným výše (bezpečně, rychle, plynule). Châu Belle-Dinh uvádí víc než jen pouhou jednoduchou definici:

Je to stejně tak učení se fyzickému umění a ovládnutí pohybu, jako schopnost překonat obavy a bolesti a aplikovat to v životě, protože k zvládnutí parkouru je třeba i ovládání mysli.

Andreas Kalteis, rakouský traceur, řekl v dokumentu Parkour Journeys:

Akce odstartovala 1. května 2007 na portále Parkour.net^[13] a jejím cílem bylo zachovat filosofii parkouru – proti soutěžím a rivalitě^[14].

V parkouru je méně předtvořených technik, než například v gymnastice, navíc parkour není složen jen ze seznamu přesně daných pohybů. Každá překážka, se kterou se traceur setká, představuje unikátní výzvu k překonání efektivním způsobem, v závislosti na stavbě těla, rychlosti, úhlu náběhu, tvaru překážky apod. Parkour se zabývá tréninkem těla a mysli za účelem zlepšení schopnosti reagovat na překážku technikou, která funguje; mnohdy technikou nepopsanou, která ani popsat nepotřebuje. V mnoha případech závisí efektivita na rychlém přesouvání těžiště a využití pohybové energie k rychlému provedení „nemožných“ nebo velmi náročných tělesných pohybů. Absorpce a přesouvání energie je důležitým faktorem – provedení parakotoulu snižuje náraz na nohy a páteř a dovoluje traceurovi skoky z výšek, které jsou například gymnastikou či akrobacií považovány za příliš velké. Podle Davida Bella jde o pohyb, který vám pomůže dosáhnout nejlepšího výsledku při útěku či běhu od/k někomu/něčemu. Když se traceur někam dostane, musí být schopen dostat se zpět, když se pohybuje z A do B, pak musí být schopen dostat se z B do A^[6], ovšem ne nutně za použití stejných technik.

Navzdory tomu existuje několik základních technik, které jsou oblíbené pro jejich všestrannost a účinnost.

Nejdůležitější je ovládnout skok a dopad. Parakotoul, používaný pro zmírnění dopadu a přenos pohybové energie vpřed, je často zdůrazňován jako naprosto nejdůležitější technika. Především nezkušení traceuři se potýkají s kloubními problémy kvůli skokům z velkých výšek a špatným dopadům a parakotoulům.

Parkour užívá francouzského názvosloví (včetně anglicky mluvících zemí), pro jednodušší používání v Británii byly zavedeny i anglické názvy. České názvosloví neexistuje (snad s výjimkou výrazů dopad namísto landing a parakotoul namísto roulade či roll) Základní techniky známé v parkouru:^[3][15]

Lidé věnující se parkouru obvykle utratí za parkour jen málo peněz a obvykle trénují v jednoduchém, lehkém, sportovním oblečení.^[16]

Vybavení se v podstatě skládá jen z:

• Pohodlné sportovní (nejčastěji běžecké) obuvi, která je lehká, s dobrou přilnavostí, oporou nohy a tlumením dopadů. Občas se využívají gelové vložky

Protože je parkour spřízněn s Přirozenou metodou, traceuři někdy trénují bosí, aby se uměli pohybovat efektivně nezávisle na vybavení. David Belle k tomu dodal: „holé nohy jsou nejlepšími botami!“^[17]

Parkour se do Česka dostal snad ještě před britským vysíláním Jump London, přesto se začal výrazněji projevovat až v letech poté. Zhruba v roce 2003 vznikly tři skupiny, brněnské eTo parkour team, pražská Lezz Kref a zlínská Streaks. Především kvůli své osamocenosti a neexistenci dostatečné základny ve světě tyto skupiny postupně zanikly.

Mezi léty 2004 a 2005 přišla velká vlna zájmu o parkour, největší podíl na tom měla videa Davida Bella, šířící se po internetu. V té době vznikly dnes známé skupiny Real Motion či 1Bcrew, většina skupin ovšem brzy zanikla. Přesto právě lidé, kteří začali parkour praktikovat v této době, dnes tvoří základnu českého parkouru.

V roce 2005 se konal 1. český parkourový jam, vlastně šlo o setkání českých traceurů a freerunnerů (tehdy se v Česku ještě příliš neoddělovaly pojmy free running a parkour). Dohromady se sešlo asi 30 lidí z celé republiky.

V květnu 2006 se české komunitě představuje portál Parkour.cz, který od zanikajících Streaks přebírá Toshiro. Portál se postupně snaží sdružovat a informovat parkourovou komunitu v Česku a zároveň ji rozvíjet.

Davida Bella měla komunita přivítat v červnu 2007 v Ostravě, na prvním velkém, českém, vedeném tréninku Parkour Meeting Ostrava ale i přesto, že z osobních důvodů na poslední chvíli nakonec nepřijel, předznamenalo ostravské setkání pod vedením parkouristy s přezdívkou God3D(Jan Rušaj) mnoho velkých a pozitivních změn v dalším vývoji české parkourové scény.

V lednu 2015 proběhla ustanovující schůze České asociace parkouru - asociace zastřešující příznivce a parkourové kluby. Členové ČAPk spolupracují na tvorbě licencí pro instruktory parkouru.

V červnu 2019 bylo zvoleno nové vedení České asociace parkouru - pod tlakem světových událostí v parkouru přidává do činnosti asociace organizování vlastních parkourových soutěží, včetně celosvětově známého turnaje World Chase Tag.

Od svého znovuzaložení a oficiálního představení 24. května 2006 se snažil portál Parkour.cz informovat českou parkourovou komunitu o myšlenkách, tréninku a filosofii parkouru a také o celosvětovém dění. V současnosti slouží ale portál pro komerční subjekt.

Jeho roli převzal portál Parkourblog.cz, kde lze nalézt techniky a užitečné tipy. Na tvorbě obsahu se podílí zkušení čeští traceuři. Další z komunitních stránek je #projectfreemove.

Výrazy parkour a free running (freerun) měly původně identický význam, ale později se od sebe oddělily, a rozdíl je často opomíjen. Poté, co se David Belle a Sébastien Foucan rozdělili, free running se rozvinul v umění, které se zaměřuje mnohem víc na estetičnost pohybu než na efektivitu^[18]. Foucan definuje free running jako disciplínu seberozvíjení a následování své vlastní cesty^[19]. Zatímco traceuři a traceurky trénují, aby uměli překonávat překážky rychleji a efektivněji, freerunneři (runneři, anglicky freerunners, resp. runners) trénují a aplikují pohyby, které jsou estetické a někdy nemají s překonáním překážky ani nic společného. Dva odlišné filosofické přístupy jsou shrnuty následujícími citáty: zkušený free runner Jerome Bon Aoues vysvětluje v dokumentu Jump London:

David Belle, PAWA team, případně společně, se vyjádřili k rozdělení parkouru a free runningu oznámením:

Parkour se objevil v různých televizních reklamách, novinových zprávách a různých zábavných pořadech, často v kombinaci s různými formami akrobacie, free runningem, street stunts či trickingem.

Objevil se ve filmech:

• Yamakasi (2001)
• District 13 (2004)
• The Great Challenge (2004)
• The Bourne Supremacy (2004)
• Yamakasi 2 – Velká výzva (2004)
• Casino Royale (2006)
• Breaking and Entering (2006)
• Live Free or Die Hard (Die Hard 4.0) (2007)
• The Bourne Ultimatum (2007)
• District 13 Ultimatum (2009)
• Freerunner (2011)
• Brick Mansions (2014)
• Tracers (2015)

Ve videoklipech:

• Urban Sense

• Jan Hanko
• Taras Povorznyk
• Vladimir Koldaev
• Jump / Confessions on a Dance Floor, Madonna (2005)

Ve videohrách:

• Mirror's Edge od Electronic Arts, (2008)
• Prototype od Ubisoft, (2009)
• Assassin's Creed od Ubisoft, (2007)
• Assassin's Creed 2 od Ubisoft, (2009)
• Assassin's Creed Brotherhood od Ubisoft, (2011)
• Assassin's Creed Revelations od Ubisoft, (2011)
• Assassin's Creed 3 od Ubisoft, (2012)
• Dying Light od Techland, (2015)

V reklamách:

• na K-swiss

Známými parkourovými (free runningovými) dokumenty jsou:

• Jump London (2003)
• Jump Britain (2005)
• Generation Yamakasi^[12]
• Parkour Project: Pilgrimage (2008)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Parkour na Wikimedia Commons

• Parkour.net Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine. – světový parkourový portál
• Parkour.cz – český parkourový portál
• Sportmediaconcept.com/parkour/ – osobní stránky D. Bella
• Parkourpedia of Australian Parkour Association
• Salto Mortale – web o parkouru, free runningu a lezení
• AdrenalineZone.eu – vše o Parkour/Freerunning
• AdrenalineZone.eu – jak trénovat Parkour/Freerunning
• Parkourista vidí cesty i tam, kde zdánlivě nejsou na Český rozhlas Plzeň
• Česká asociace parkouru, z. s. - oficiální web národní sportovní asociace
• Zohir.cz - parkour & freerunning návody
• Entuzio.cz - vše o parkouru na jednom místě