Parlamentní volby v Itálii 1948

Parlamentní volby v Itálii 1948
Stát	Itálie Itálie
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	18. dubna 1948
Předchozí volby	1946
Následující volby	1953
Volební účast	92,2 %
Výsledky
Celkem 574 poslanců v Poslanecké sněmovně a 237 v Senátu Alcide De Gasperi Palmiro Togliatti Giuseppe Saragat volební lídr volební lídr volební lídr Křesťanská demokracie Lidová demokratická fronta Socialistická jednota předchozí volby 207 mandátů (35,2%) předchozí volby 219 mandátů (39,6%) předchozí volby nová strana 12 740 042 hlasů 8 136 637 hlasů 1 858 116 hlasů 48,5 % 31,0 % 7,1 % 305  mandátů 183  mandátů 33  mandátů ▲98 ▼36 ▲33
Premiér
Před volbami	Alcide De Gasperi, Křesťanská demokrace
Po volbách	Alcide De Gasperi, Křesťanská demokrace

Parlamentní volby v Itálii roku 1948 byly historickým mezníkem moderních italských dějin. Konaly se 18. dubna 1948 a volilo se souběžně do Poslanecké sněmovny i do Senátu. Navzdory očekávání mnoha pozorovatelů nasměrovaly volby Itálii do Západního bloku začínající Studené války, když zvítězili prozápadní křesťanští demokraté, a to poměrně drtivě (48,5 % hlasů). Volby byly zejména v USA a Sovětském svazu sledovány s velkým napětím a nervozitou a obě velmoci do italské kampaně prokazatelně zasahovaly. Americký časopis Time v předvečer voleb prorokoval vítězství komunistů, zatažení Itálie do sovětské sféry vlivu a začátek katastrofy - zrudnutí celé Evropy. Nestalo se však ani jedno.

Historie

Komunistům se podařilo před volbami dosáhnout "polovičního vítězství" tím, že utvořili (na přání Moskvy) strategickou koalici se sociálními demokraty (Italskou socialistickou stranou), nazvanou Lidová demokratická fronta (Fronte Democratico Popolare per la libertà, la pace, il lavoro). Tato koalice však nezískala takový výsledek, v jaký věřila (31 %). Lidové frontě ubrala důležité hlasy sociálnědemokratická antikomunistická volební koalice zvaná Socialistická jednota (Unità Socialista), tvořená menšími levicovými subjekty, jako byla Italská demokratická socialistická strana Giuseppe Saragata (budoucího italského prezidenta) či novou stranou bývalého předsedy Italské socialistické strany Ivana Mattea Lombarda, který socialisty opustil právě kvůli jejich volební spolupráci s komunisty. Levicová antikomunistická koalice skončila v hlasování třetí, se 7,1 % hlasů.

Pro Italskou socialistickou stranu to byla důležitá lekce, která jí ukázala, že část levicového voličstva si spolupráci s komunisty nepřeje (součet hlasů socialistů a komunistů ve volbách 1946 atakoval 49 procent), že poptávka po čistě sociálnědemokratickém programu je značná, a že spolupráce sociálních demokratů a komunistů nahání hlasy křesťanským demokratů. Již nikdy poté do koalice s komunisty nešla, čelila tak ovšem dilematu, jak při rozštěpení levicového spektra na komunistickou a demokratickou část (navíc v Itálii byli komunisté až do 80. let silnější než sociální demokraté) křesťanské demokraty porazit. To vedlo k dlouhé sérii křesťansko-demokratických premiérů a vlád.

Pravice tradičně zvítězila na severu a na jihu Itálie, levice ve svých baštách ve střední Itálii.

Ostatní strany ve volbách roku 1948, většinou stojící napravo od křesťanských demokratů, dostaly zanedbatelná množství hlasů. Nejúspěšnější z nich byla volební koalice Národní blok (Blocco Nazionale), dominovaná kdysi vlivnou Italskou liberální stranou, která získala 3,82 procent hlasů, ovšem jejích 19 mandátů znamenalo ztrátu 53 parlamentních křesel oproti minulému období. Také všechny ostatní strany, včetně tradiční Italské republikánské strany, oslabily či propadly.

Výsledky

Poslanecká sněmovna

Strana		Hlasy	%	Mandáty	±
	Křesťanská demokracie	12 740 042	48.5	305	+98
	Lidová demokratická fronta (PCI–PSI)	8 136 637	31.0	183	−36
	Socialistická jednota (PSDI–UdS)	1 858 116	7.1	33	Nová
	Národní blok (PLI–UQ)	1 003 727	3.8	19	−52
	Monarchistická národní strana	729 078	2.8	14	−2
	Italská republikánská strana	651 875	2.5	9	−14
	Italské sociální hnutí	526 882	2.0	6	Nová
	Jihotyrolská lidová strana	124 243	0.5	3	Nová
	Rolnická strana Itálie	95 914	0.4	1	±0
	Sociálně křesťanská strana	72 854	0.3	0	±0
	Sardinská strana akce	61 928	0.2	1	−1
	Národní hnutí pro sociální demokracii	56 096	0.2	0	Nová
	Unie federalistických hnutí	52 655	0.2	0	Nová
	Unionistický lidový blok	35 899	0.1	0	Nová
	Ostatní	118 512	0.4	0	±0
Neplatné hlasy		591 283	–	–	–
Celkem		26 855 741	100	574	+18
Voličů v seznamu/účast		29 117 270	92.2	–	–
Zdroj: Ministerstvo vnitra

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1948 Italian general election na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Parlamentní volby v Itálii 1948 na Wikimedia Commons