Parovina

Letecký pohled na téměř plochou a utopenou parovinu na Belcherových ostrovech, Hudsonův záliv, Kanada. Všimněte si, že parovina protíná mnoho vrás.

V geomorfologii a geologii je parovina (také peneplén) nízká reliéfní planina vytvořená dlouhodobou erozí. Toto je definice v nejširších pojmech, i když se často parovina míní tak, že implikuje reprezentaci téměř konečného (nebo předposledního) stupně fluviální eroze v době prodloužené tektonické stability.[1] Paroviny jsou někdy spojeny s teorií cyklů erozí Williama Morrise Davise,[1] ale Davis a jiní pracovníci také používali termín čistě popisným způsobem, aniž by s ním byla spojena nějaká teorie nebo konkrétní geneze.[2]

Existence některých parovin a peneplanace jako proces v přírodě může být sporná kvůli nedostatku současných příkladů a nejisté identifikaci jejich pozůstatků jako příkladů.[1][3] Některé definice znamenají, že paroviny dosahují základní úrovně reprezentované hladinou moře, avšak v jiných definicích je tato podmínka ignorována.[3] Geomorfoložka Karna Lidmar-Bergströmová a její spolupracovníci považují kritérium základní úrovně za rozhodující a nad přesným mechanismem tvorby parovin, zahrnující druhy pediplénu mezi paroviny.[4][5]

Zatímco u parovin se obvykle předpokládá, že se tvoří v blízkosti hladiny moře, tak se také předpokládá, že paroviny se mohou tvořit ve vyšší nadmořské výšce, pokud by rozsáhlé sedimentace dostatečně zvýšila lokální základní úroveň[6] nebo pokud je síť řek blokována tektonickou deformací.[7] Paroviny Pyrenejí a Tibetské plošiny lze brát jako tyto příklady.[6][7]

Obvyklá mylná představa o parovinách je, že by měly být tak ploché, až jsou beztvaré.[3] Ve skutečnosti, některé paroviny mohou být kopcovité, protože odrážejí nepravidelné hluboké zvětrávání, tvoří prostý odstupňování na základní úrovni pouze na velkém měřítku.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peneplain na anglické Wikipedii.

  1. a b c Phillips, Jonathan D. (2002), "Erosion, isostatic response, and the missing peneplains", Geomorphology, Vol. 45, No. 3-4. Elsevier, 15 June 2002, pp. 225-241.
  2. FAIRBRIDGE, Rhodes W.; FINKL JR., Charles W. Cratonic erosion unconformities and peneplains. The Journal of Geology. 1980, s. 69–86. DOI 10.1086/628474. Bibcode 1980JG.....88...69F. (anglicky) 
  3. a b c MIGOŃ, Piotr. Encyclopedia of Geomorphology. Peneplain. Redakce Goudie A.S.. [s.l.]: Routledge, 2004. S. 771–772. (anglicky) 
  4. a b GREEN, Paul F.; LIDMAR-BERGSTRÖM, Karna; JAPSEN, Peter; BONOW, Johan M.; CHALMERS, James A. Stratigraphic landscape analysis, thermochronology and the episodic development of elevated, passive continental margins. Geological Survey of Denmark and Greenland Bulletin. 2013, s. 18. Dostupné online [cit. 2018-08-06]. (anglicky) 
  5. LIDMAR-BERGSTRÖM, Karna; BONOW, Johan M.; JAPSEN, Peter. Stratigraphic Landscape Analysis and geomorphological paradigms: Scandinavia as an example of Phanerozoic uplift and subsidence. Global and Planetary Change. 2013, s. 153–171. DOI 10.1016/j.gloplacha.2012.10.015. Bibcode 2013GPC...100..153L. (anglicky) 
  6. a b BABAULT, Julien; VAN DEN DRIESSCHE, Jean; BONNET, Stephanie; CASTELLTORT, Sébastien; CRAVE, Alain. Origin of the highly elevated Pyrenean peneplain. Tectonics. 2005. DOI 10.1029/2004TC001697. Bibcode 2005Tecto..24.2010B. (anglicky) 
  7. a b YANG, Rong; WILLETT, Sean D.; GOREN, Liran. In situ low-relief landscape formation as a result of river network disruption. Nature. 2015, s. 526–530. DOI 10.1038/nature14354. Bibcode 2015Natur.520..526Y. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Sanikiluaq peneplain.JPG
Autor: Mike Beauregard, Licence: CC BY 2.0
Aerial View of a planation surface/peneplain in Belcher Islands near Sanikiluaq, Hudson Bay, Canada.