Francouzská komunistická strana

Francouzská
komunistická strana
Parti communiste français
Logo
ZkratkaPCF
Datum založení30. prosince 1920
Generální tajemníkFabien Roussel
Sídlo2, Place du Colonel Fabien
75019 Paříž
Rozkol odFrancouzská sekce dělnické internacionály
Ideologiekomunismus
euroskepticismus
Politická pozicelevicekrajní levice
Mezinárodní org.Mezinárodní zasedání komunistických a dělnických stran
Evropská stranaStrana evropské levice
Politická skupina EPLevice v Evropském parlamentu – GUE/NGL
Mládežnická org.Hnutí mladých komunistů Francie
Stranické novinyL´Humanité
Počet členů42 000
Barvyčervená
Oficiální webwww.pcf.fr
Zisk mandátů ve volbách
Národní shromáždění
8/577
Senát
14/348
Evropský parlament
0/74
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francouzská komunistická strana (francouzsky Parti communiste français, PCF) je francouzská parlamentní politická strana, v minulosti jedna z nejsilnějších západoevropských komunistických stran. Podílela se na levicových vládách vedených Socialistickou stranou, v současné době je v opozici. PCF je členka Strany evropské levice, zastává pozice blízké eurokomunismu.

Historie

Komunistická strana byla ve Francii založena v roce 1920 (sjezdu v Tours se účastnil i mladý Ho Či Min, tehdy známý jako Nguyen Ai Quoc) dosavadními členy socialistické SFIO, kteří požadovali vstup do III. internacionály a provedení proletářské revoluce po vzoru ruských bolševiků. Nově vzniklá strana však v parlamentních volbách v roce 1924 propadla, když získala necelých 5% hlasů. Kvůli radikální bolševizaci (zhruba od roku 1930 uplatňování čistek po vzoru stalinismu) strany se nedařilo PCF získat většího vlivu a zůstávala v izolaci. Vše se změnilo po pádu světové ekonomiky. Komunisté získávali stále větší vliv (počet jejich hlasů se zdvojnásobil). Po 7. kongresu Kominterny, který nařídil komunistickým stranám vytváření spojenectví proti fašismu s demokratickými stranami, došlo k podpisu dohody o vytvoření Lidové fronty (Front populaire) se socialisty (SFIO), radikály, malými stranami a zástupci odborů. I když Lidová fronta ve legislativních volbách 1936 drtivě zvítězila, PCF nakonec do vlády nevstoupila, podporovala však vládní „sociální zákony“ (lois sociales). Během španělské občanské války posílala republikánům dobrovolníky do Interbrigád, požadovala i vstup Francie do konfliktu. Podpis německo-sovětské smlouvy o neútočení rozdělil francouzské komunisty (stejně jako české) na dvě skupiny: část strany, reprezentovaná hlavně vedením, označili válku za imperialistickou; druhá (většinová) část tento pakt neuznala a vstoupila do národního odboje. 26. září 1939 byla PCF zakázána, část členů přešla do Francouzské lidové strany (Parti populaire français), která víceméně kolaborovala s okupanty. Od roku 1942 lze hovořit o kompletním zapojením komunistů do odboje, nejvýrazněji v bojovém hnutí Francs-tireurs et partisans (FTP). Po pádu nacismu ve Francii vyhrála PCF první poválečné volby (1945) s 26 % hlasů v prvním kole a poprvé vstoupila do vlády (se socialisty a křesťanskými demokraty). Ovšem už roku 1947 (začátek „Studené války“) byli z vlády vytlačeni. Jedním z programových pilířů bylo osamostatnění francouzských kolonií, proto se militanti strany často dostávali do střetu s policií a úřady (např. nezákonné vylepování plakátů během války v Alžírsku a Indočíně).

Setkání Parti communiste français v březnu 2012 v Paříži ku příležitosti prezidentských voleb

V roce 1964 zemřel „stalinista“ Maurice Thorez a ve vedení strany ho nahradil reformní Waldeck Rochet. Opravdovou reformu však přineslo až zvolení George Marchaise roku 1972. Strana pod jeho vedením odmítla diktaturu proletariátu a kritizovala některé kroky SSSR, k eurokomunistickým proudům se však zatím oficiálně nepřihlásila. Tehdy také vstoupila PCF do volební koalice s Francouzskou socialistickou stranou, kterou ale již roku 1974 opustili. Ve volbách 1981 získali francouzští komunisté 16,1 % a podruhé v historii vstoupili do vlády (s účastí čtyř svých ministrů), tentokrát vedené socialistou Lionelem Jospinem. Z historického hlediska by se dalo říci, že to byl zlomový krok v historii PCF. Komunisté se sice s konečnou platností stali součástí demokratické politické scény, ale zaznamenali velký pád preferencí (1978: 21 %, 2002: 4,8 %).

Pád Sovětského svazu přinesl otázku zda změnit jméno a orientaci (viz Italská komunistická strana), nebo zůstat na pozicích eurokomunismu a historického názvu. V roce 1994 se stal předsedou strany Robert Hue. Ve volebním období 19972002 byli opět součástí středo levicové vlády. Kvůli katastrofálnímu výsledku v prezidentských volbách (3,8 %) rezignoval Hue na post předsedy. První předsedkyní v historii PCF se stala Georg-Marie Buffetová. Roku 2005 vedla strana úspěšnou kampaň proti euroústavě, na jaře 2006 podporovala studentské nepokoje. Do prezidentských volbách 2007 vůdkyně strany Buffetová jako kandidátka Lidové a antiliberální levice (gauche populaire et antilibérale), výsledek byl ale opět katastrofální: jen 1,93% (707 tisíc voličských hlasů). V následujících parlamentních volbách obdržela PCF v prvním kole 4,29% (žádný mandát), v druhém pak s podporou socialistů získala 15 poslaneckých mandátů. Jelikož výsledek strany nestačil na sestavení vlastního poslaneckého klubu, spojili se komunisté se Zelenými a nezávislými levicovými poslanci do klubu Demokratické a republikánské levice (Gauche démocrate et républicaine).

Ke komunistické straně se v minulosti v určitém období hlásilo mnoho intelektuálů a umělců: Pablo Picasso, Michel Foucault, André Breton a další, z nositelů Nobelovy ceny lze jmenovat například Romaina Rollanda, A. France, Alberta Camuse a J.-P. Sartra.

Strana vydává svůj tradiční tisk L´Humanité, největší voličskou podporu vlastní v okrajových částech Paříže, Lille a Marseille. Komunisté úzce spolupracují s odbory (CGT) a sociálními hnutími (např. KOPERNIK či ATTAC).

Volební výsledky

Volby do Národního shromáždění

VolbyI. koloII. koloPočet
mandátů
Počet hlasůHlasy v %Počet hlasůHlasy v %
19583 882 20418,90%3 833 41820,60%10
19624 003 55321,84%3 195 76320,94%41
19675 039 03222,51%3 998 79021,37%73
19684 434 83220,02%2 935 77520,14%34
19735 085 10821,39%4 893 87620,86%73
19785 870 40220,55%4 744 86818,62%86
19814 065 54016,17%1 303 5876,98%44
19862 739 2259,78%  35
19882 765á76111,32%695 5693,43%27
19932 331 3399,3%951 2134,8%24
19972 523 4059,92%921 7163,62%35
20021 216 1784,82%690 8073,26%21
20071 115 6634,29%464 7392,28%15

Prezidentské volby (5. republika)

VolbyKandidátI. koloII. kolo
Počet hlasůHlasy v %Počet hlasůHlasy v %
1965François Mitterrand[1]7 694 00331,72%10 619 73544,8%
1969Jacques Duclos4 808 28521,27%  
1974François Mitterrand[2]11 044 37343,25%12 971 60449,19%
1981Georges Marchais4 456 92215,35%  
1988André Lajoinie2 056 2616,76%  
1995Robert Hue2 638 9368,66%  
2002Robert Hue960 4803,37%  
2007Marie-George Buffet707 2681,93%  

Volby do Evropského parlamentu

VolbyPočet hlasůHlasy v %Počet mandátů
19794 153 71020,43%19
19842 261 31211,21%10
19891 401 1717,72%7
19941 342 2226,89%7
19991 196 3106,78%6
20041 009 9765,88%3
2009[3]1 115 0216,48%5

Graf

Volebních výsledků do Národního shromáždění

Galerie

Odkazy

Reference

  1. V prezidentských volbách, které se konaly v roce 1965 PCF podporovala F. Mitterranda
  2. V prezidentských volbách, které se konaly v roce 1974 PCF podporovala F. Mitterranda
  3. Levicová fronta byla koalice Francouzské komunistické strany a Levicové strany

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Fete Huma 2006 p1140162.jpg
Autor: David Monniaux, Licence: CC BY-SA 3.0
Le chanteur Bénabar, sur la grande scène
Manif Paris 2005-11-19 dsc06238.jpg
Autor: David Monniaux, Licence: CC BY-SA 3.0
Demonstration in favour of public services, Paris, France, November 19, 2005
P1010165.JPG
(c) I, IlRosso, CC BY 2.5
Bal Populaire organisé par une Section d'arrondissement de Paris, le 13 Juillet 2007
Hue lanvin libouban.jpg
Autor: Community of the Ark of Lanza del Vasto, Licence: CC BY-SA 3.0
Demonstration against French nuclear tests, Paris, France. Robert Hue, leader of the Communist Party, Jean-Pierre Lanvin and Jean-Baptiste Libouban are in the front.
Logo – Parti communiste français (2018).svg
Logo du Parti communiste français (2018)
French Communist Party meeting in Paris 2012 (35).JPG
Autor: Chmee2, Licence: CC BY-SA 3.0
Setkání členů Francouzské komunistické strany na podporu kandidáta v rámci prezidentských voleb ve Francii v roce 2012, Paříž, Francie.