Pasionál abatyše Kunhuty

Pasionál abatyše Kunhuty
Národní knihovna České republiky v Praze
(XIV A 17)
Dedikační obraz s vyobrazením abatyše Kunhuty
Dedikační obraz s vyobrazením abatyše Kunhuty
Doba vzniku1313–1321
Místo vznikuPraha
České království
Jazyklatina
PísařBeneš, kanovník svatojiřský
AutorKolda z Koldic OP a jiní neznámí
ObjednavatelKunhuta Přemyslovna
Psací látkapergamen
Rozsah37 fol.
Formát30 x 25 cm
Obsahněkolik obsahově souvisejících traktátů
Bývalý majitelklášter svatého Jiří v Praze
Faksimile

Pasionál abatyše Kunhuty je rukopis obsahující soubor pěti duchovních textů z počátku 14. století vzniklý z popudu Kunhuty Přemyslovny. Kvalita jeho iluminací z něj činí dílo svým významem překračující horizont střední Evropy.[1] Roku 2005 byl prohlášen za národní kulturní památku.

Popis

První text byl sepsán již okolo roku 1312 a celé dílo bylo dokončeno někdy okolo roku 1321, v době Kunhutiny smrti. Na tvorbě Pasionálu se podílel kanovník Beneš a také významný dominikán a později inkvizitor Kolda z Koldic. Beneš rukopis iluminoval (vymaloval), přičemž jeho práce po umělecké stránce dosahuje kvalit francouzského královského dvora. Ilustrací je celkem šestadvacet, jsou na nich zobrazeny divadelní scény, které se hrály v klášteře sv. Jiří na Velikonoce. Svůj výtvarný doprovod doplnil Beneš i vlastními verši, z nichž čiší nevšední nadání.

Pasionál tvoří soubor pěti duchovních textů a je metaforou o utrpení církve. První text je Podobenství o nepřemoženém rytíři z roku 1312 (autorem je Kolda) a o rok později byl iluminován. Rytířem je zde Ježíš Kristus a Panna či nevěsta Kristova symbolizuje lidskou duši. Nevěsta a Kristus splynou v jedno, což Beneš ztvárnil splynutím jejich svatozáří.

Následují dvě středověké velikonoční básně o Panně Marii a skladba O nebeských příbytcích (jistým autorem je opět Kolda, který ji napsal roku 1314). Poslední dva texty jsou Pašijové kázání papeže Lva a Pláč Máří Magdaleny a vznikly zřejmě až po roce 1321, tedy po Kunhutině smrti.

Pasionál lze brát i jako jakýsi středověký orloj. Kristus je pojat jako Slunce a jeho nevěsta jako Venuše. Andělé jsou hvězdy, ďábel – had je démon tmy a zimy nebo souhvězdí podzimního hada a Kristův kříž je pojat jako křížení nebeského rovníku a ekliptiky.

V knize je vložen dvoulist, kde je abatyše Kunhuta zobrazena jako princezna (korunována dvěma anděly) a jako nevěsta Kristova. Její podobizna je ovšem rozmazaná, snad byla slíbána coby vzácná relikvie.

Další osudy rukopisu

Rukopis byl v klášteře přinejmenším již v době baroka považován za mimořádnou památku, takže nebyl uchováván spolu s běžnými knihami, ale s klášterními privilegii. V klášteře sv. Jiří zůstal až do jeho zrušení v roce 1782, kdy byl přesunut do pražského Klementina, kde se jako součást rukopisných sbírek Národní knihovny nachází dodnes.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ KUBÍK, Viktor. K proměnám významu benediktinských skriptorií v latinské Evropě a u nás (600-1300). In: Ora et labora: vybrané kapitoly z dějin a kultury benediktinského řádu. Praha: Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013. ISBN 978-80-7422-246-7. S. 117.
  2. ↑ PACOVSKÝ, Karel. Svatojiřský klášter v Praze očima pisatelů doby předhusitské. Praha: NLN, 2023. ISBN 978-80-7422-864-3. S. 53 a 57. 

Literatura

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 787. 
  • TOUSSAINT, Gia. Das Passional der Kunigunde von Böhmen. Bildrhetorik und Spiritualität. Paderborn: Schöningh, 2003. 230 s. ISBN 9783506791627. 
  • URBÁNKOVÁ, Emma; STEJSKAL, Karel. Pasionál Přemyslovny Kunhuty: Passionale Abbatissae Cunegundis. Praha: Odeon, 1975. 238 s. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce