Patrick Deville

Patrick Deville
Patrick Deville 001.jpg
Narození14. prosince 1957 (64 let)
Saint-Brévin-les-Pins
Povoláníspisovatel
Alma materUniversité de Nantes
Žánrpróza
Významná dílaPeste et Choléra
OceněníCena Feminy (2012)
rytíř Řádu umění a literatury
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Patrick Delville (2014)

Patrick Deville (* 14. prosince 1957) je francouzský spisovatel.

Životopis

Po studiu srovnávací literatury a filozofie na nantské univerzitě, Patrick Deville pracoval na Středním východu a v Africe. V 90. letech navštívil Kubu, a Uruguay.

V roce 1996 založil « prix de la jeune littérature latino-américaine » a revue Meet (Maison des écrivains étrangers et des traducteurs, česky Dům zahraničních spisovatelů a překladatelů) v Saint-Nazaire, kde působí jako redaktor.[1].

V roce 2011 vyhlásila redakce magazínu Lire jeho román Kampuchéa nejlepším francouzským románem roku.

V roce 2012 byl jeho román Peste et Choléra (podle života bakteriologa Alexandra Yersina) oceněn prix du roman Fnac a prix Femina[2]

Jeho knihy vycházejí i mimo Francii.

Dílo

  • 1987 : Cordon-bleu, éditions de Minuit
  • 1988 : Longue Vue, éditions de Minuit
  • 1992 : Le Feu d'artifice, éditions de Minuit
  • 1995 : La Femme parfaite, éditions de Minuit
  • 2000 : Ces deux-là, éditions de Minuit
  • 2004 : Pura vida, éditions du Seuil
  • 2006 : La Tentation des armes à feu, éditions du Seuil
  • 2009 : Equatoria, éditions du Seuil
  • 2011 : Kampuchéa, éditions du Seuil
  • 2011 : Vie et mort sainte Tina l'exilée, éditions publie.net
  • 2012 : Peste et Choléra, éditions du Seuil - Prix du roman Fnac - Prix Femina 2012 a Prix des prix littéraires

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patrick Deville na francouzské Wikipedii.

  1. « Patrick Deville » Archivováno 22. 1. 2020 na Wayback Machine. na maisonecrivainsetrangers.com
  2. Patrick Deville reçoit le prix Femina, Thierry Clermont v Le Figaro 5. listopadu 2012.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce