Paul Blanca

Paul Blanca
Rodné jménoPaul Vlaswinkel
Narození11. listopadu 1958
Amsterdam
Úmrtí16. října 2021 (ve věku 62 let)
Amsterdam
Povolánífotograf
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Paul Blanca (roz. Paul Vlaswinkel, 11. listopadu 1958, Amsterdam – 16. října 2021, Amsterdam)[1] byl nizozemský fotograf. Vytvářel portréty, ve kterých se zabýval silnými emocemi.

Kariéra

Zájem autora o fotografii začal poté, co se setkal se svou současnicí Evou Veldhoen.[2] Byla dcerou malíře Aata Veldhoena. Blanca začal používat malou fotografickou kameru. Poté pořizoval černobílé fotografie pomocí formátu 6 x 6 cm fotoaparátem Hasselblad. V 80. letech se mu dostalo uznání za autoportréty inspirované díly Andrese Serrana a Roberta Mapplethorpa.[3]

V roce 1986 vydal knihu Timing, ve které zaznamenal tehdejší nizozemské umělce 80. let, doplněné básněmi Koose Dalstry.

V 90. letech se stal novinářem týdeníku Amsterdam Weekly; Nieuwe Revu a Het Parool.[4] V roce 1995 napsal článek pro Nieuwe Revu, který pojednával o používání granátů.

Vlivy

Paul Blanca byl ovlivněna choreografem, fotografem a majitelem fotografického studia Hansem van Manenem. V práci Van Manena, Pose, hrál Blanca kickboxera (Blanca byla v pubertě kickboxerem) obklopeného deseti baletkami.

Mapplethorpe Blancu představil newyorské vysoké společnosti, včetně umělců jako Grace Jones, Jasper Johns, Willem de Kooning a Keith Haring.  Mapplethorpe řekl o Paulovi:

„Paul Blanca je můj jediný konkurent.“

V díle "True Colors - The Real Life of the Art World" sběratel umění Anthonyho Hadena, se uvádí:

„Dosahuje druhu poezie, který má jen málo umělců.“

V roce 1991 spolupracovala Blanca s Hansem Gielesem a Francisem Boeskem z galerie „Vous Etes Ici“, aby vytvořili sérii „Sangre de Toro“ zobrazující španělské býčí zápasy. 

Na konci devadesátých let Blanca pořídil sérii s názvem „Mi Mattes“, která zobrazuje členy gangu visící kolem jeho studia. 

Témata

Jeho autoportréty odhalují silné emoce a násilí vyjádřené strachem, agresí, bolestí, smutkem a sexualitou. Citlivější stránka je však zobrazena v aktech „Matka a syn“ a „Otec a syn“. 

Téma silných emocí odhaluje také fotografův seriál „Par la Pluie des Femmes“, ve kterém zachytil ženy v slzách tím, že je nechal přemýšlet o svých nejtraumatičtějších zážitcích.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Blanca na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Přihlásit se k Facebooku. Facebook [online]. [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ E V A V E L D H O E N. E V A V E L D H O E N [online]. [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  3. ↑ Artist - Dutch Photographer - Paul Blanca. www.akantiek.com [online]. [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ Het Parool - Vrij, Onverveerd. Het Parool [online]. [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. (nizozemsky) 

Externí odkazy