Paul Bourget

Paul Bourget
Narození	2. září 1852 Amiens
Úmrtí	25. prosince 1935 (ve věku 83 let) Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Pseudonym	Junius
Povolání	dramatik, spisovatel, esejista, romanopisec, literární kritik, básník a novinář
Alma mater	Lyceum Ludvíka Velikého Pařížská univerzita Vysoká škola praktických studií Collège Sainte-Barbe Lyceum Blaise Pascala
Žánr	psychologický román a thesis novel
Významná díla	Cruelle énigme Au bord de la mer Les Aveux / Donner pour donner Q3058695 Q3548500 … více na Wikidatech
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1885) důstojník Řádu čestné legie (1895) komandér Řádu čestné legie (1923) velkodůstojník Řádu čestné legie (1931) velkokříž Řádu čestné legie (1935) … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Action française
Rodiče	Justin Bourget
Příbuzní	Albert Feuillerat (švagr)
Vlivy	Hippolyte Taine
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Charles Joseph Bourget (2. září 1852 Amiens – 25. prosince 1935 Paříž) byl francouzský spisovatel, který působil především jako romanopisec.

Život a dílo

Vyrostl v Clermont-Ferrand, kde jeho otec získal univerzitní profesuru a později se stal rektorem Paul Bourget ztratil svou matku ve věku 6 let. Jeho otec se po pěti měsících vdovství znovu oženil. V 15 letech Paul Bourget přišel do Paříže a dokončil poslední ročníky střední školy na proslulém Lycée Louis-le-Grand. V roce 1870 zažil na vlastní kůži povstání Pařížské komuny, které po prvotním projevu sympatií k revolucionářům posílilo jeho konzervativní postoj. Během následujících studií literatury navázal kontakty se skupinou básníků zvaných Parnasové, psal poezii, kterou v roce 1875 poprvé vydal knižně, a působil jako literární publicista, zejména jako divadelní kritik. Během této doby se setkal s Léonem Bloyem.

Kolem roku 1880 napsal sérii portrétů významných moderních autorů, včetně Charlese Baudelaira, Ernesta Renana, Stendhala, Hippolyta Tainea, které publikoval v roce 1883 ve velmi uznávaném svazku Essais de psychologie contemporaine. Poté se vypracoval v romanopisce, který se soustředil i na psychologii svých postav a vědomě se tak distancoval od naturalismu à la Goncourt nebo Zola. Nejznámějšími tituly těchto prvních romanopiseckých let byly Cruelle énigme (Krutá hádanka, 1885), Un Crime d'amour (Zločin lásky, 1886), André Cornélis (1887), Mensonges (Lži, 1887).

Poté se Bourget začal orientovat na morálněji zaměřené romány. Některá z jeho děl jsou prodchnuta morální atmosférou Auvergne, jako je Le Disciple (Učedník, 1889), jehož děj se odehrává v módním pařížském prostředí a točí se kolem kompulzivního mladého analytika sebe sama a sebevraždy mladé ženy, která ho miluje a kterou svede a dožene k smrti; Un drama dans le monde (Drama ve světě) a Le Démon de midi (Půlnoční démon), částečně napsaný v Clermontu v roce 1912.

V roce 1894 byl přijat do Académie française. V roce 1898, v době Dreyfusovy aféry, byl sympatizantem nacionalistické Action française.

V roce 1901 se vrátil ke zbožnosti svého dětství a odpovídajícími tématy se zabýval ve svých románech. Sociální historici považují jeho romány za pokladnici informací o životním stylu a představivosti pařížské buržoazie Belle Époque.

V češtině

• Žák: román – překlad a doslov Emanuel rytíř z Čenkova. Praha: Časopis českého studentstva, 1890^[1]
• Z velkého světa: román – př. Jiří Guth. Praha: Josef Richard Vilímek, 1893
• Steeple-chase: (Maurice Olivier) – př. Em. ryt. z Čenkova. Praha: František Šimáček, 1895^[2]
• Idyla tragická: (Mravy kosmopolitické) – př. Stanislav Mašek. Praha: Národní listy, 1899
• Studie ze současné psychologie – př. Jan Mauer. Praha: Josef Pelcl, 1903^[3]
• Milosrdenství ženy a jiné povídky – př. Jiří Guth. Praha: Máj, 1906
• Rozvod – př. Rudolf Linhart. Brno: Papežská knihtiskárna benediktů rajhradských, 1906^[4]
• Poutnice – př. Karel Kolman. Praha: Jan Otto, 1908^[5]
• Podoba – př. Václav Jiřina; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 37. Praha: J. R. Vilímek, 1912
• Modrá vévodkyně – př. Bedřich Spurný. Rokycany: Krameriova knihovna, 1913?
• Smysl smrti – př. Lothar Suchý. Praha: František Topič, 1919
• Lazarina – př. Boh. Kyselý. Olomouc: Eva, 1919
• Žák – př. Karel Koschin. Praha: Alois Srdce, 1921
• André Cornélis: román – př. Franta Štěpánek. Praha: Máj, 1921
• Etapa: román – př. František Odvalil. Praha: Čsl. akciová tiskárna, 1923
• V poutech: román – př. V. Hladký. Kroměříž: Globus, 1924
• Tři malé dívky – z knihy Pastels př. Milan Fučík. Praha: J. Otto, 1925^[6]
• Laborantka – př. František Stuchlý; il. Václav Boštík. Praha: Lidová demokracie, 1959

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Paul Bourget na německé Wikipedii a Paul Bourget na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Bourget na Wikimedia Commons
• Autor Paul Bourget ve Wikizdrojích

Literatura

• Crister Stephen Garrett: Paul Bourget and the politics of traditionalism. UCLA, Los Angeles 1993 (Dissertation).
• Anne Martin-Fugier: La bourgeoise. La femme au temps de Paul Bourget. Grand Livres du Mois, Paris 1998, ISBN 2-7028-1889-7.
• Monika D. Kautenburger: Vom „roman expérimental“ zum „roman psychologiuqe“. Medizin und Psychologie in Romanen des ausgehenden 19. Jahrhunderts von Emile Zola bis Paul Bourget. Lang Verlag, Frankfurt/M. 2003, ISBN 3-631-51424-7.
• Nicolas Di Méo: Le cosmopolitisme dans la littérature française. De Paul Bourget à Marguerite Yourcenar. Droz, Genf 2009, ISBN 978-2-600-01311-6.