Paul Engelmann

Paul Engelmann
Paul Engelmann
Narození	14. června 1891 Olomouc Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. února 1965 (ve věku 73 let) Tel Aviv Izrael Izrael
Národnost	Židé
Vzdělání	Technická univerzita Vídeň
Povolání	architekt
Příbuzní	Peter Eng[1] a Anny Engelmannová[1] (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Engelmann (14. června 1891, Olomouc^[2] – 5. února 1965, Tel Aviv) byl izraelský architekt a filozof moravského původu, žák a spolupracovník Adolfa Loose, který je dnes nejvíce znám pro své přátelství s architektem a filozofem Ludwigem Wittgensteinem.

Narodil se v asimilované židovské rodině žijící v Olomouci, jako nejstarší ze tří dětí. Nešlo o nijak zámožnou rodinu. Jeho otec při obchodování zbankrotoval, takže musel pracovat jako pojišťovací agent.^[3] Po absolvování olomouckého německého gymnázia odešel na podzim 1910 do Vídně studovat architekturu na Vídeňskou technickou univerzitu. V roce 1912 po odchodu Otto Wagnera do výslužby přešel do soukromé Bauschule, kterou založil Adolf Loos poté, co nebyl zvolen Wagnerovým nástupcem. Na podzim 1913 zprostředkoval Engelmann Loosovu přednášku v Olomouci.^[4] Studia na rok přerušil a pracoval jako sekretář novináře Karla Krause. V roce 1915 se Engelmann stal diplomovaným architektem. Vojenské služby v první světové válce byl ze zdravotních důvodů (po prodělané tuberkulóze) zproštěn, za což byl jako pacifista vděčný. Válečná léta proto ve značném rozsahu trávil v Olomouci. Díky tomu se roku 1916 seznámil s Ludwigem Wittgensteinem, který v Olomouci několik měsíců navštěvoval školu pro dělostřelecké důstojníky. V letech 1917–1918 je Engelmann zaměstnán jako výpomocný kreslič u olomouckého městského stavebního úřadu.^[4]

Wittgenstein, Engelmann a spolu s nimi také pozdější uznávaný advokát Jindřich Groag tehdy tvořili nerozlučnou trojici. Na pozadí válečných útrap přemýšleli o smyslu života, společně četli Bibli a knihy Lva Tolstého. Přátelství mezi Engelmannem a Wittgensteinem trvalo až do roku 1928.

Mezi roky 1926 až 1928 žil ve Vídni, následně se vrátil do rodné Olomouce. Mezi léty 1928–1932 sdílel společnou projekční kancelář a byt s Hugo Riesenfeldem pod názvem Projektanti P. Engelmann H. Riesenfeld architekti dům zahrada byt, Olomouc, Škroupova 10, poté se odstěhoval zpět k matce.^[4]

Ve Vídni, v Olomouci, v Ostravě a Ivano-Frankivsku po něm zůstalo několik úspěšně realizovaných projektů.^[3][5][6]

Po smrti své matky se v létě roku 1934 pod vlivem rostoucího politického napětí v sousedním Německu odstěhoval do tehdejší Palestiny. Usadil se v Tel Avivu, kde se živil jako návrhář nábytku a interiérový architekt. Jako filozof se hojně věnoval přednáškové činnosti. Na trvalo za ním do Palestiny přesídlil i Max Zweig, jeho olomoucký kamarád z mládí. Ten později také inicioval knižní vydání korespondence mezi Engelmannem a Wittgensteinem.^{[7] [8]}

• 1916–1919 Vila Hermanna Konstandta, Olomouc. Nerealizováno. Autorem původní skici vily byl Adolf Loos, projekt pak rozpracoval Paul Engelmann.^[9][4]
• 1917–1919 Úpravy letoviska Heleny Wittgenstein v Neuwaldeggu.^[4]
• 1926–1929 Haus Wittgenstein, vila pro Margaret Stonborough-Wittgenstein, Vídeň, Parkgasse 18, spolupráce s Ludwigem Wittgensteinem.^[10]
• 1927–1928 Vila Vladimíra Müllera, Olomouc-Lazce (Letná), čp. 148, Černochova 6, rekonstrukce Michal Sborwitz, Marie Sborwitzová, Karel Prášil.^[11]
• 1930–1935 Kolonie rodinných domů v polském Stanisławově (dnes Ivano-Frankivsk na Ukrajině) – realizováno 10 objektů.^[4]
• 1930 Přestavba rodinného domu Sigmunda Beckmanna v Ostravě-Vítkovicích, přesnější údaje dosud nezjištěny.^[4]
• 1932 Vila Josefa Viléma Guttmanna, Slezská Ostrava, Michálkovická 48, dům později přestavěn.^[11][4]
• 1932 Vila Ellinor Ruth Goldmannové, Olomouc, Pod Lipami 15, dům později přestavěn.^[12]
• 1936 Projekt vily ředitele Agrobanky v Tel Avivu.^[4]
• 1936 Vila Aschera Yadlina v Haifě, zbourána 1994.

• BAKACSY, Judith; MUNCH, Anders V.; SOMMER, Anne-Louise. Architecture Language Critique : Around Paul Engelmann. Amsterdam / Atlanta: Edition Rodopi, 2000. ISBN 90-420-1383-4. 
• BAKACSY, Judith. Paul Engelmann (1891–1960). Ein biographischer Versuch. [online]. [cit. 2016-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-21. 
• Paul Engelmann (1891-1965). Architektur-Judentum-Wiener Moderne. Wien/Bozen 1999.
• Paul Engelmann und das mitteleuropäische Erbe. Der Weg von Olmütz nach Israel./Paul Engelmann and the Central European Heritage. The Path from Olomouc to Israel. Wien/Bozen 1999.
• SCHNEIDER, Ursula A. Paul Engelmann – Architektur, Judentum und Moderne zwischen Wien, Olmütz und Israel. Aschkenas – Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Juden. 1997, roč. 7, s. 155–171. Dostupné online. ISSN 1016-4987.  Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine.
• Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. NZB : Praha 2009. ISBN 978-80-904272-1-1
• Wittgenstein - Engelmann: Briefe, Begegnungen, Erinnerungen. Haymon Verlag : Wien 2006, ISBN 3852185033
• ZATLOUKAL, Pavel. Paul Engelmann. Historica : Revue pro historii a příbuzné vědy. 2019, roč. 10, čís. 2, s. 160–183. Dostupné online. ISSN 1803-7550. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Engelmann na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Paul Engelmann
• Paul Engelmann na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska
• Paul Engelmann : Architektenlexikon Wien 1770 - 1945 [online]. Architekturzentrum Wien, 2007-07-01, rev. 2008-08-18 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (německy) 
• Šumné stopy: Izrael – Engelmann & Unger [online]. Česká televize, 2013-05-29 [cit. 2013-06-09]. Dostupné online.