Paul Grüninger

Paul Grüninger
Narození27. října 1891
St. Gallen
Úmrtí22. února 1972 (ve věku 80 let)
St. Gallen
Povolánípolicista, fotbalista a učitel
OceněníSpravedlivý mezi národy (1971)
Nábož. vyznáníprotestantismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Spravedlivý
mezi národy
Hlavní článek
Holocaust
Lidé, kteří pomáhali Židům
Spravedlivost
Sedm Noemových přikázání
Jad Vašem
Slavní jednotlivci

DamaskinosHoLutzSchindlerSendlerowaWallenbergPalatucciSousa-MendesGrüningerPitter

Národy a skupiny

Čeští spravedliví
Polští spravedliví
Spravedliví podle země

Paul Grüninger (27. října 1891 St. Gallen22. února 1972 St. Gallen) byl policejní důstojník ve švýcarském kantonu St. Gallen. Po anšlusu Rakouska, násilně připojeného k Německu, zachránil Grüninger asi 3600 židovských uprchlíků tím, že jim zpětně vydal víza a zfalšoval další dokumenty, aby bylo patrné, že vstoupili do Švýcarska v době, kdy byl ještě legální vstup uprchlíků možný. Byl propuštěn od policie, odsouzen za úřední pochybení a pokutován částkou 300 švýcarských franků. Neobdržel žádný důchod a v roce 1972 zemřel v chudobě.[1]

V roce 1971 jej Jad vašem ocenil titulem Spravedlivý mezi národy. Ve Švýcarsku byl ale soudně rehabilitován teprve v roce 1993, 21 let po své smrti, 48 let po konci druhé světové války.[2]

Život

Mládí

V letech 1907 až 1911 navštěvoval Grüninger učitelskou přípravku. Poloprofesionálně se věnoval také fotbalu. V roce 1913 nastoupil do klubu SC Brühl a byl členem týmu, který v roce 1915 získal švýcarský prvoligový titul. Po ukončení vojenské služby nastoupil v roce 1919 k policejnímu sboru kantonu St. Gallen.

Policejním velitelem

Grüninger byl policejním velitelem kantonu St. Gallen, který sousedí s Německem a Rakouskem. Po anexi Rakouska Třetí říší Švýcarsko uzavřelo své hranice také pro Židy, kteří přicházeli bez řádného povolení ke vstupu, a v říjnu 1938 vedla jednání mezi Švýcarskem a Třetí říší k tomu, že se do pasů vydávaných Židům začalo razítkovat nechvalně známé "J". Jak se situace zhoršovala a počet uprchlíků, kteří se pokoušeli ilegálně dostat do Švýcarska přes tzv. zelenou hranici, aby se zabezpečili před holocaustem, rostl, rozhodl se tehdy 47letý švýcarský úředník v létě 1938, že uprchlíky nebude posílat zpět do své země, kde byl násilný antisemitismus oficiální státní politikou, a čelil tak důsledkům porušení výslovných pokynů své vlády a nesl za to následky. Pro asi 3 600 z nich tak vyrobil falešné dokumenty povolující vstup. Aby legalizoval status uprchlíků, zfalšoval jejich víza, takže v jejich pasech bylo uvedeno, že do Švýcarska přišli před březnem 1938, kdy bylo přistěhovalectví do Švýcarska omezeno. Manipulace s daty umožnila, že s nově příchozími židovskými uprchlíky bylo zacházeno jako s legálními a museli být odvezeni do tábora Diepoldsau. Tam uprchlíci s pomocí židovských organizací čekali na povolení k dočasnému pobytu ve Švýcarsku nebo na odjezd do cílové destinace. Grüninger podával nepravdivé zprávy o počtu příchozích a postavení uprchlíků ve svém okrese a bránil snahám o vypátrání uprchlíků, o nichž bylo známo, že se do Švýcarska dostali nelegálně. Ze svých peněz dokonce platil nákup zimního oblečení pro uprchlíky v nouzi. Německé úřady informovaly švýcarské úřady o Grüningerových činech a v březnu 1939 byl propuštěn od policie.[2]

Vyšetřování

Švýcarská spolková vláda zahájila vyšetřování, po kterém byl Grüninger v březnu 1939 bez výpovědi propuštěn. Proces s Grüningerem u okresního soudu v St. Gallenu byl zahájen v lednu 1939 a táhl se přes dva roky.[3] V březnu 1941 ho soud uznal vinným z porušení povinností, úředního pochybení a padělání peněz. Propadly mu výsluhové nároky, byl vypovězen z pokladny, dostal pokutu a musel uhradit náklady soudního řízení. Soud uznal jeho altruistické pohnutky, ale konstatoval, že přesto bylo jeho povinností jako státního zaměstnance řídit se jeho pokyny.[2][3]

Závěr života

Grüninger, vyobcovaný a zapomenutý, prožil zbytek života v těžkých podmínkách. Navzdory těžkostem nikdy nelitoval svého činu ve prospěch Židů. V roce 1954 vysvětlil své pohnutky: „V podstatě šlo o záchranu lidských životů, kterým hrozila smrt. Jak jsem pak mohl vážně uvažovat o byrokratických schématech a kalkulacích.“ V prosinci 1970 v důsledku protestů v médiích zaslala švýcarská vláda Grüningerovi „poněkud zdrženlivý omluvný dopis, ale upustila od znovuotevření jeho případu a obnovení penze“.[2] Ostrakizován, obviňován a pomlouván jako sukničkář a zkorumpovaný podvodník, některými lidmi později dokonce jako nacista, neměl bývalý policejní šéf po zbytek života již pevný bod: s manželkou žili ve skromném pronajatém bytě v městečku Au. Grüninger zemřel v roce 1972, ve Švýcarsku téměř zapomenut, aniž by byl švýcarskými úřady rehabilitován.[3]

Rehabilitace a ocenění

Pamětní deska Paula Grüningera

Po jeho smrti se Grüningerův osud částečně vrátil do povědomí veřejnosti díky některým publikacím z roku 1984 a byly zahájeny kroky k jeho rehabilitaci. První pokus byl švýcarskou radou zamítnut a teprve v roce 1995 švýcarská federální vláda konečně zrušila Grüningerovo odsouzení: okresní soud v St. Gallenu zrušil rozsudek nad ním a zprostil ho všech obvinění. O tři roky později vláda kantonu St. Gallen vyplatila jeho potomkům odškodnění a v roce 1999 se na Grüningerově rehabilitaci podílela i zpráva takzvané Bergierovy komise, která se rovněž zasloužila o rehabilitaci přeživších osob, které byly v období nacionálního socialismu ve Švýcarsku odsouzeny za pomoc uprchlíkům - do roku 2009 se veřejné rehabilitace dočkalo 137 žen a mužů.[3]

V roce 1971 vyznamenala izraelská nadace pro památku holocaustu Jad vašem Grüningera jako jednoho ze Spravedlivých mezi národy,[3][2] byla po něm pojmenována ulice nacházející se v severní jeruzalémské čtvrti Pisgat Ze'ev.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Grüninger na anglické Wikipedii.

  1. Paul Grueninger Stiftung - Wer war Paul Grüninger? [online]. [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b c d e Paul Grüninger [online]. Jad vašem [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e KELLER, Stefan. «Akte Grüninger»: Der Flüchtlingshelfer und die Rückkehr der Beamten [online]. Die Wochenzeitung, 2014-01-21 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (německy) 
  4. Holocaust Day: Ceremonies and Themes [online]. Israel National News, 2004-04-19 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Paul Grüninger vermutlich im Jahr 1939.jpg
Paul Grüninger assumably in 1939, St. Gallen, Switzerland.
Memorial plaque to Paul Grüninger.jpg
Autor: Avi1111 dr. avishai teicher, Licence: CC BY-SA 4.0
שלט הנצחה לפאול גרונינגן ברחוב פאול גרונינגן בפתח תקווה