Paul Kestřanek

Paul Kestřanek
Zemský velitel v Čechách
Ve funkci: 1916 – 1918
Předchůdce	Karl von Lukas
Nástupce	funkce zanikla rozpadem Rakouska-Uherska
Vojenská služba
Hodnost	generál pěchoty (1917)
Vyznamenání	Vojenský záslužný kříž Rytířský kříž Leopoldova řádu. Řád železné koruny I. třídy
Narození	21. června 1856 Praha
Úmrtí	13. července 1929 (ve věku 73 let) Vídeň
Choť	Clara Forstenheim
Rodiče	Alberta Maytner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Kestřanek (21. června 1856 Praha – 13. července 1929 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od roku 1876 sloužil v rakousko-uherské armádě, byl důstojníkem generálního štábu a vojenským pedagogem. Jako c. k. polní podmaršál byl od roku 1913 velitelem pěchotní divize v Krakově a zúčastnil se vojenských operací první světové války (bitva u Gorlice). V hodnosti generála pěchoty byl v letech 1916–1918 posledním zemským velitelem v Čechách před zánikem monarchie a vznikem Československa. Po roce 1918 žil ve Vídni.

Narodil se v Praze jako syn c. k. nadporučíka Petera Kestřanka (1826–1858) a jeho manželky Alberty von Wilhelm (1835–1898). Alberta se po ovdovění podruhé provdala za generálmajora Josefa von Maytner (1836–1914) a později se proslavila jako spisovatelka. Paul počátky vojenského vzdělání absolvoval v Eisenstadtu, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kam vstoupil jako kadet v roce 1871. V hodnosti poručíka vstoupil v roce 1876 do armády a zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny. Postupoval v hodnostech (nadporučík 1881, kapitán 1886) a v roce 1886 byl přidělen ke generálnímu štábu, kde od roku 1888 vedl železniční odbor. V roce 1895 byl povýšen na majora a stal se ředitelem kadetní školy v Temešváru. Poté velel různým jednotkám pěchoty, dosáhl hodností podplukovníka (1901) a plukovníka (1905). V roce 1910 byl jmenován generálmajorem a nakonec byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1913).^[1] Před první světovou válkou velel 12. divizi pěchoty v Krakově^[2] a s tímto sborem se zúčastnil bitvy u Gorlice (1915).

V roce 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty a od roku 1916 zastával funkci zemského velitele Českého království^[3] se sídlem v Praze (velitelství bylo umístěno v Lichtenštejnském paláci na Malé Straně).^[4] Po rozpadu monarchie a vyhlášení samostatnosti Československa 28. října 1918 ještě podepisoval zatykače na české důstojníky, kteří opustili rakousko-uherskou armádu, a připravoval vyhlášení stanného práva (vyhláška o stanném právu byla vytištěna s datem 28. 10.1918, ale nebyla již zveřejněna).^[5] Nakonec ale vojensky nezasáhl, i když k tomu měl stále prostředky a byl podněcován svými podřízenými. Přistoupil k osobním rozhovorům s představiteli Národního výboru a po výzvě ke kapitulaci z 30. října rezignoval.^[6][7] Krátce byl zadržen a internován, v obavě o osobní bezpečnost si vymínil odchod s rodinou do Vídně.^[8] Formálně byl penzionován k 1. lednu 1919.^[9] Poté žil ve Vídni, kde na univerzitě vyučoval historii a geografii.^[10]

V roce 1914 byl dekorován Řádem železné koruny I. třídy, v roce 1915 obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu.^[11] Dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a několik vyznamenání obdržel také od zahraničních mocností.

Jeho manželkou byla Klára Forstenheim (1868–1925), dcera rakouského bankéře a železničního podnikatele Samuela Hirschler-Forstenheima.^[12] Z jejich manželství pocházeli tři synové a dcera Viktorie. Nejstarší syn Andreas zemřel krátce po narození (1894), druhorozený Bořivoj (1895–1918) byl důstojníkem rakousko-uherské armády, zahynul pravděpodobně v listopadu 1918 v Rumunsku a v roce 1926 byl úředně prohlášen za mrtvého. Nejmladší syn Zdenko František (1897–1976) žil ve Vídni, kde působil jako učitel rétoriky a zpěvu.^[13]

• MARTÍNEK, Miloslav: Rozpaky generála Kestřanka in: Přísně tajné! Literatura faktu Praha; Praha, 2018; s. 26–42

• Paul Kestřanek in: Österreichisches Biographisches Lexikon