Paul Kisch

PhDr. Paul Kisch
Narození	19. listopadu 1883 Praha
Úmrtí	12. října 1944 (ve věku 60 let) koncentrační tábor Auschwitz
Povolání	spisovatel a novinář
Alma mater	Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Příbuzní	Egon Erwin Kisch (bratr), Bedřich Kisch (bratr)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Kisch, též Pavel Kisch (19. listopadu 1883 Praha^[1] – 12. října 1944^{[2][p 1]} koncentrační tábor Auschwitz), byl pražský, německy píšící autor a žurnalista, bratr novináře a spisovatele Egona Erwina Kische a chirurga MUDr. Bedřicha Kische.

Narodil se v tradiční židovské rodině, jako nejstarší z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische (1838–1901)^[3] a jeho druhé manželky Ernestiny (*1862), rozené Kuhové.^[4] Rodina žila v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici.

Studoval na německém gymnáziu v paláci Kinských, kde mezi jeho přátele patřil Franz Kafka.^[5] Následně studoval germanistiku a filozofii na pražské německé univerzitě, kde byl jeho profesorem germanista August Sauer (1855–1926). Po úspěšné obhajobě dizertační práce Hebbel und die Tschechen... byl 15. července 1912 promován.^[6] Jak uvádí Radko Pytlík, byl Paul Kisch v době studií aktivní mezi buršáky.^[7] Egon Erwin Kisch popisoval ve své knize Z pražských uliček a nocí, jak bratr Paul používal byt v domě U dvou zlatých medvědů k buršáckým soubojům.

V letech 1913–1918 byl redaktorem pražského německého listu Bohemia (od roku 1915 se list nazýval Deutsche Zeitung Bohemia; Egon Erwin byl jeho redaktorem v letech 1906–1913).

Pro protičeské postoje listu Bohemia, pro který pracoval, mu např. nebylo v roce 1908 povoleno zúčastnit se schůze pražských obecních starších.^[8]

Již krátce po vzniku Československa, v listopadu 1918, se Paul Kisch přestěhoval do Vídně. Zde byl v letech 1918–1938 redaktorem vídeňského deníku Neue Freie Presse.^[9] Po roce 1933 zaujímal ve svých literárních kritikách děl českých autorů smířlivější postoj.^[10]

Po anšlusu Rakouska nacistickým Německem se Paul Kisch musel vrátit do Prahy, učinil tak 9. června 1938. S ním do Prahy přijela jeho sekretářka a snoubenka Karolína (Caroline) Apfeltalerová (* 1885, katolička^[11]),^[2] se kterou se v lednu 1939 oženil. Ze vztahu s Edith Langerovou (1903–1944, rozená Jentschová, zahynula v Osvětimi^{[p 2]}) měl syna Reného Robert Jentsche (1941–1944, zahynul v Osvětimi).^[12] Po zavedení pracovní povinnosti pro židovské muže byl Paul Kisch zaměstnán u pražské židovské obce.

Poté, co se manželka dozvěděla o Kischově druhém vztahu, nechala se rozvést a ponechala bývalého manžela jeho osudu.^[13] Dne 13. září 1943 byl Paul Kisch transportován z Prahy do Terezína. Peter Demetz vzpomínal na setkání v předvečer jeho transportu:^{[14][p 3]}

Z Terezína byl Paul Kisch 12. října 1944 převezen do Osvětimi, kde byl po příjezdu zavražděn v plynové komoře, stejně jako Editha Langerová.^[13][2] S nimi zahynul i jejich syn René Robert Jentsch (1941–1943, příjmení odpovídá příjmení matky za svobodna).^[15]

Sourozenci Paula Kische byli:

• Egon Erwin Kisch (1885–1948), reportér, nejznámější z bratrů Kischů
• Wolfgang Kisch (1887–1914) byl obchodník, padl v 1. světové válce
• JUDr. Arnold Kisch (1889–1942) byl bankovní právník, zahynul v Łódźi.^[16]
• MUDr. Friedrich Kisch (po roce 1945 Bedřich, 1894–1968) byl lékař, chirurg československé interbrigády během občanské války ve Španělsku, za německé okupace v Indii a Číně, nositel poválečného Řádu práce; po invazi vojsk Varšavské smlouvy odešel do Západního Berlína, kde zemřel^[13]

V českém prostředí byl Paul Kisch známý především svými názory na česko–německé vztahy. Považoval Němce za skutečné nositele kultury v českých zemích. Češi se podle něj v národním odporu uchylovali k padělání (Rukopis královédvorský a zelenohorský).

Reakce z české strany vyvolal zejména svou publikací Der Kampf um die Königinhofer Handschrift – ein Beitrag zur Jahrhundertfeier (Boj o Rukopis královédvorský – příspěvek k oslavám století, vydanou v roce 1918 ke stému výročí objevení Rukopisu královédvorského. Výsměšným tónem reagoval Arnošt Kraus^[17], Karel Čapek kritizoval autorův názor, že „Slovan má jiný cit pro to, co Němec nazývá pravdou“.^[18]

• Hebbel und die Tschechen – das Gedicht "An seine Majestat, König Wilhelm I. von Preussen", seine Entstehung und Gedichte (Praha, Carl Bellmann, 1913)
• Der Kampf um die Königinhofer Handschrift – ein Beitrag zur Jahrhundertfeier (Praha, vlastním nákladem, 1918)
• Der Prager deutsche Student im Gedicht (Praha, Deutschfreiheitliche Akademiker, 1929)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Kisch na Wikimedia Commons

• Václav Petrbok: Der andere Kisch (německy). Brücken - germanistisches Jahrbuch Tschechien Slowakei. 1-2/2015, s. 79–100. Dostupné online. 

• Pražská německá literatura