Paul Kutter
| Paul Kutter | |
|---|---|
| Narození | 5. října 1863 Flums |
| Úmrtí | 15. března 1937 (ve věku 73 let) Lucemburk |
| Povolání | fotograf |
| Děti | Edouard Kutter Joseph Kutter |
| Příbuzní | Edouard Kutter (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Paul Robert Kutter (5. října 1863, Flums – 15. března 1937, Lucemburk) byl jedním z prvních průkopníků fotografie v Lucembursku. Pocházel ze švýcarského Flumsu a své první studio otevřel v roce 1883 poblíž lucemburského Bocku. Jeho syn Edouard i jeho vnuk Edouard pokračovali v rodinném podniku v Lucemburku po celou řadu let.[1]
Život a dílo
Své první fotostudio otevřel v roce 1883 na rue Wiltheim č.p. 3 poblíž lucemburského Bocku. V roce 1904 přemístil své podnikání na rue du Génie č.p. 3, (nyní ulice Monterey), kde do roku 1903 pracoval fotograf Charles Bernhoeft.[1]
Kutterův prvorozený syn Edouard Frédéric Henri (1887–1978), se přidal ke svému otci jako učeň v roce 1898. Paul Kutter měl ještě tři další syny a sice: Joseph Kutter (1894–1941), jeden z významných lucemburských malířů; Bernard (1889–1961), který také fotografoval; a Paul Kutter junior (1899-1941). Měl také dceru Catherine Louise Marie (1891–1958). Jeho syn Edouard i jeho vnuk Edouard pokračovali v rodinném podniku v Lucemburku po celou řadu let.[1]
Některé z jeho fotografií jsou uloženy ve veřejně přístupných archivech Lucemburské Photothèque.
Galerie
Soldats allemands blessés à Eich
Soldats français blessés à Eich
Soldats français et allemands blessés
Famill Witry vu Stroossen
Famill Witry vu Stroossen
François Theisen
Nidderkuer, 1911
Odkazy
Reference
- ↑ a b c René Clesse, "Geschichtsschreibung mit der Kamera: Die ersten Photographen unserer Hauptstadt" Archivováno 22. 7. 2011 na Wayback Machine.. Onsstad. (německy). Datum přístupu: 3. prosince 2010.
Související články
- Historie lucemburské fotografie
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Kutter na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
L’hôpital d’Eich, fondé par l’industriel Norbert Metz en 1873 et appartenant à l’entreprise sidérurgique luxembourgeoise ARBED, était l’un des hôpitaux mis à la disposition de la Croix-Rouge luxembourgeoise, nouvellement créée, dès le début des hostilités. La photo montre des soldats français blessés à la bataille de Longwy. Dans une autre aile du même hôpital, la Croix-Rouge soignait aussi des soldats allemands.
Dès le déclenchement de la guerre, de nombreux hôpitaux se mirent à la disposition de la Croix-Rouge luxembourgeoise pour soigner les soldats blessés. La photo montre des soldats allemands blessés lors de la bataille de Longwy. À l’hôpital d’Eich, ils sont soignés par des infirmières de la Croix-Rouge. Des soldats français étaient soignés dans le même bâtiment mais dans une autre aile.
Eng sougenannte Carte de Visite (CdV) vum Fotograf Paul Kutter.
Famill Witry vu Stroossen, fotograféiert vum Paul Kutter.
Famill Witry vu Stroossen, fotograféiert vum Paul Kutter.
Photo montrant des soldats français et allemands hospitalisés au couvent des Carmélites à Eich. Sur les quatre ans de guerre, quelque 2 106 soldats, dont la plupart en septembre et octobre 1914, furent soignés dans des hôpitaux par la Croix-Rouge luxembourgeoise. Seuls 236 blessés appartenaient à l’Armée française ; tous les autres patients étaient allemands. Néanmoins, le taux de mortalité était plus élevé parmi les soldats français : seuls 0,7 % des soldats allemands succombèrent à leurs blessures, contre 18 % chez les Français.
