Paul Methuen
| Sir Paul Methuen | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. prosince 1672 Bradford-on-Avon |
| Úmrtí | 11. dubna 1757 (ve věku 84 let) |
| Místo pohřbení | Westminsterské opatství |
| Povolání | diplomat a politik |
| Ocenění | rytíř komandér Řádu lázně |
| Politická strana | Whigové |
| Rodiče | John Methuen a Mary Chivers[1] |
| Funkce | velvyslanec member of the 7th Parliament of Great Britain member of the 8th Parliament of Great Britain member of the 9th Parliament of Great Britain member of the 6th Parliament of Great Britain … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sir Paul Methuen (19. prosince 1672 – 11. dubna 1757) byl britský diplomat, dvořan a politik. Za války o španělské dědictví byl vyslancem v Portugalsku, později byl v různých funkcích členem britské vlády, kromě toho byl čtyřicet let poslancem Dolní sněmovny, v roce 1725 byl povýšen do šlechtického stavu. Zemřel bezdětný, ale svému vzdálenému příbuzenstvu odkázal značný majetek, rodina Methuenů získala v roce 1838 titul barona.
Životopis
Pocházel ze staré rodiny s původním příjmením Methven, byl jediným synem významného diplomata Johna Methuena (1650–1706). Studoval na jezuitské koleji v Paříži a od roku 1692 byl tajemníkem svého otce v Lisabonu, v případě jeho nepřítomnosti jej i zastupoval. V letech 1697–1705 byl stálým vyslancem v Lisabonu, během války o španělské dědictví, v květnu 1703 podepsal smlouvu, jíž Portugalsko vstoupilo do protifrancouzské koalice (skutečným iniciátorem spojenectví známého jako Methuenova smlouva byl jeho otec, který však v té době pobýval v Anglii)[2]. Paul byl též dočasným diplomatickým zástupcem v Madridu (1705–1706), Turínu (1706), obhajoval britské zájmy v Maroku a dalších severoafrických státech. V letech 1706–1708 byl velvyslancem v Portugalsku, ještě v době pobytu v zahraničí byl v roce 1708 zvolen do Dolní sněmovny a poslancem zůstal až do roku 1747.
Po návratu do Anglie zastával nižší posty ve vládě, byl lordem admirality (1709–1710) a lordem pokladu (1714–1717). Na konci války o španělské dědictví byl znovu vyslán do Španělska a Maroka, ze zdravotních důvodů ale misi s obchodním zaměřením nedokončil. V roce 1714 se stal členem Tajné rady a v letech 1716–1717 byl státním sekretářem vnitra (původně jen zastupoval nepřítomného hraběte Stanhope, v prosinci 1716 byl do funkce oficiálně jmenován). Později zastával úřady u dvora, byl finančním inspektorem královského dvora (1720–1725) a pokladníkem královského dvora (1725–1730). V roce 1725 získal Řád lázně a byl povýšen do šlechtického stavu. Po roce 1730 se politice věnoval již jen zřídka a žil spíše v soukromí.
Zemřel svobodný a svým příbuzným zanechal majetek v hodnotě čtvrt miliónu liber včetně bohatých uměleckých sbírek. Pro svého vzdálenějšího synovce, poslance Paula Methuena (1723–1792), koupil v roce 1747 panství Corsham Court (Wiltshire), v této linii rod později získal titul barona (1838). K tomuto rodu patřil polní maršál Paul Methuen, 3. baron Methuen (1845–1932).
Odkazy
Reference
Literatura
- KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016 ISBN 978-80-7557-037-6
