Paul Pogba

Paul Pogba
Paul Pogba na Mistrovství světa (2018)
Paul Pogba na Mistrovství světa (2018)
Osobní informace
Celé jménoPaul Labile Pogba
Datum narození15. března 1993 (31 let)
Místo narozeníLagny-sur-Marne, Francie Francie
Výška191 cm
PřezdívkaPolpo Paul (Chobotnice Paul)[1]
Klubové informace
Současný klubItálie Juventus
Číslo dresu10
Pozicestřední záložník
Mládežnické kluby*
1999–2006
2006–2007
2007–2009
2009–2011		Francie US Roissy en Brie
Francie US Torcy
Francie Le Havre
Anglie Manchester United
Profesionální kluby*
RokyKlubZáp. (góly)
2011–2012
2012–2016
2016–2022
2022–		Anglie Manchester United
Itálie Juventus
Anglie Manchester United
Itálie Juventus		00300(0)
1240(28)
1540(29)
00000(0)
Reprezentace**
RokyReprezentaceZáp. (góly)
2008–2009
2010
2010–2011
2011–2012
2012–2013
2013–		Francie Francie U16
Francie Francie U17
Francie Francie U18
Francie Francie U19
Francie Francie U20
Francie Francie		01700(1)
01000(2)
00600(1)
01200(4)
00900(2)
0910(11)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaileMS 2018Francie
Mistrovství světa U20
Zlatá medaileMS 2013Francie
Mistrovství Evropy ve fotbale
Stříbrná medaileME 2016Francie
Další informace
PříbuzníMathias Pogba[2] a Florentin Pogba[2] (sourozenci)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 27. 6. 2022
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 27. 6. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Labile Pogba (* 15. března 1993 Lagny-sur-Marne) je francouzský profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního záložníka za italský klub Juventus FC a za francouzský národní tým.

V Itálii dostal kvůli svým dlouhým končetinám přezdívku Il Polpo Paul (Chobotnice Paul).[1] Zúčastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii a EURA 2016 ve Francii, kde slavil s týmem Francie stříbrné medaile poté, co ve finále podlehli Portugalsku. V prosinci 2013 získal ocenění Golden Boy pro nejlepšího hráče do 21 let v Evropě, které uděluje italský deník Tuttosport.[3] Vyhrál i obdobnou cenu Bravo za rok 2014.[4]

Po rodičích má guinejský původ.[5] Je muslimského vyznání.[6] Jeho starší bratři Mathias a Florentin jsou také profesionální fotbalisté.[7]

Za pozitivní dopingový nález ze srpna 2023 byl koncem února 2024 odsouzen ke čtyřletému zákazu startů.[8]

Klubová kariéra

Manchester United

Do Manchesteru United přišel v říjnu roku 2009 z celku Le Havre, který čerstvě sestoupil z nejvyšší francouzské soutěže, Ligue 1. Poté, co hrál za juniorské týmy, debutoval 19. září 2011 za A-tým. Jednalo se o zápas Ligového poháru proti týmu Leeds United FC. Dne 31. ledna 2012 Pogba prožil také debut v Premier League, když v 72. minutě v zápase se Stoke City FC vystřídal Javiera Hernandeze. Pogba ovšem neprodloužil smlouvu a tak 27. června 2012 odešel zdarma do Juventusu.

(c) Football.ua, CC BY-SA 3.0
Paul Pogba v dresu italského Juventusu.

Juventus FC

Do Juventusu přišel v roce 2012. Poprvé za něj nastoupil 1. srpna 2012 v předsezónním přátelském utkání s Benficou, když v 78. minutě vystřídal Andreu Pirla. Prvním soutěžním utkáním v dresu Juventusu se pro něj stal zápas s AC Chievo Verona dne 22. září 2012 a odehrál plných 90 minut. Debutoval také v Lize mistrů UEFA, a to 20. října 2012 při domácí remíze se Šachťarem Doněck. V sezoně 2012/13 získal s Juventusem „scudetto“ (italský ligový titul). 18. srpna 2013 při italském superpoháru vystřídal Claudia Marchisia a vzápětí vstřelil první gól utkání. Juventus zvítězil 4:0 a Pogba byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání.

29. září 2013 v 6. ligovém kole rozhodl svým gólem o vítězství 1:0 proti FC Turín.[9] Začátkem listopadu 2013 v 11. ligovém kole Serie A sezóny 2013/14 vstřelil další vítězný gól proti Parmě, Juventus vyhrál venku 1:0.[10] Za jeho výkony v roce 2013 mu byla udělena cena Golden Boy. Na konci sezony 2013/14 s Juventusem obhájil titul z minulého ročníku a dostal se do semifinále Evropské Ligy. Na tom se Pogba podílel nejvíce starty z kádru Juventusu (51) a k tomu přidal 9 branek.[11] Po sezoně 2013/14 u klubu skončil trenér Antonio Conte a převzal jej Massimiliano Allegri. Ten se rozhodl Pogbu více pojistit a přemluvil vedení, které s ním prodloužilo smlouvu do roku 2019. 28. října 2014 byl nominován do užšího seznamu kandidátů na Zlatý míč 2014. Ze 23 fotbalistů byl nejmladší. Získal také cenu Bravo pro nejlepšího hráče mladšího dvaceti tří let, působícího v Evropě. V ročníku 2014/15 vyhrál Serii A, italský pohár Coppa Italia, italský Superpohár a navíc se dostal do finále Ligy mistrů UEFA. Tam ovšem podlehl Barceloně poměrem 1:3. V sezóně 2015/16 se dostal do nejlepší jedenáctky roku UEFA i FIFA.[12]

Manchester United (návrat)

V srpnu 2016 se vrátil do Manchesteru United, přestup vyšel anglický klub na 105 milionů eur (plus 5 milionů v bonusech, cca 3 miliardy Kč). Přestupová částka byla rekordní, překonala 101 mil. eur vyplacených Realem Madrid za Garetha Balea v roce 2013.[13] Překonána byla v srpnu 2017 částkou 222 milionů eur, které zaplatil francouzský klub Paris Saint-Germain FC Barceloně za Neymara. Poprvé si po návratu zahrál 19. srpna při domácím vítězství 2:0 nad Southamptonem v Premier League. V sezóně 2016/17 vyhrál s Manchesterem EFL Cup a Evropskou ligu. Zejména vítězství v druhé jmenované soutěži bylo velkým úspěchem, protože pro United to byla první mezinárodní trofej po devíti letech. Za své výkony v Evropské lize byl Pogba na galavečeru při příležitosti losu ročníku 2017/18 vyhlášen nejlepším hráčem uplynulého ročníku.
V srpnu 2017 byl vyhlášen nejlepším hráčem Evropské ligy UEFA v ročníku 2016/17.[14]

Sezóna 2021/22

Proti Leeds United zaznamenal na úvod ligové sezóny 2021/22 čtyři asistence a pomohl dne 14. srpna 2021 vyhrát domácí zápas 5:1.[15]

Pogba za Manchester United nastoupil celkově do 233 soutěžních zápasů s bilancí 39 gólů a 51 asistencí.

Juventus FC (návrat)

V červenci 2022 se Pogba vrátil zadarmo do Juventusu.[16] Ve staronovém působišti podepsal smlouvu do roku 2026.[16]

Reprezentační kariéra

Mládežnické reprezentace

Pogba působil v mládežnických výběrech Francie v kategoriích U16, U17, U18, U19 a U20.

Zúčastnil se Mistrovství Evropy hráčů do 19 let 2012 v Estonsku, kde Francie podlehla v semifinále Španělsku 2:4 v penaltovém rozstřelu (po nerozhodném výsledku 3:3). Pogba byl v týmu kapitánem.[17] Díky postupu do semifinále se Francie kvalifikovala na Mistrovství světa hráčů do 20 let 2013.

S francouzskou fotbalovou reprezentací do 20 let získal v roce 2013 titul mistra světa v této kategorii. Na Mistrovství světa hráčů do 20 let 2013 v Turecku se stal držitelem Zlatého míče pro nejlepšího hráče šampionátu (ve francouzském týmu byl kapitánem).[18] Ve finálovém střetnutí proti Uruguayi proměnil v penaltovém rozstřelu svůj pokus, Francie po bezbrankovém průběhu zápasu i prodloužení zvítězila v rozstřelu 4:1 a zajistila si první titul mistrů světa v kategorii U20.[19]

A-mužstvo

V A-mužstvu Francie debutoval 22. března 2013 v kvalifikaci na MS 2014 v Brazílii proti Gruzii. Odehrál kompletní utkání, Francie zvítězila na Stade de France 3:1.[20] 10. září 2013 se jedním gólem v kvalifikačním utkání proti domácímu Bělorusku podílel na výhře 4:2, Francie už měla jistou účast minimálně v baráži o Mistrovství světa 2014 a bojovala se Španělskem o první místo zaručující přímou účast na mundialu.[21] Byl to jeho první gól v A-mužstvu Les Bleus (neboli francouzském národním týmu).

Trenér Didier Deschamps jej nominoval na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[22] V osmifinále proti Nigérii vstřelil v 79. minutě vítězný gól, Francouzi zvítězili 2:0 a postoupili do čtvrtfinále.[23] Ve čtvrtfinále vypadla Francie s Německem po porážce 0:1.[24] Stal se nejlepším mladým hráčem šampionátu.[25]
Představil se i na domácím EURU 2016.[26]

Na MS 2018 konaném v Rusku výrazně přispěl k zisku zlatých medailí. Ve finále proti Chorvatům dokonce skóroval, když nadvakrát překonal brankáře Monaka Subašiče.

V srpnu 2020 u něj byla potvrzena nákaza nemocí covid-19. Pogba tak musel vynechat úvodní zápasy nadcházejícího ročníku Ligy národů proti Švédsku a Chorvatsku.[27]

Individuální úspěchy

  • Tým roku podle UEFA – 2015[28]
  • Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2015[29]
  • Sestava sezóny Evropské ligy UEFA – 2016/17,[30] 2020/21[31]
  • Tým roku Premier League podle PFA – 2018/19[32]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Chobotnice, iDNES.cz, citováno 16. 7. 2013
  2. ↑ a b Rémi Dupré: Paul Pogba, le phénomène. In: Le Monde. 15. června 2014. Dostupné online.
  3. ↑ Zlatým chlapcom roka 2013 Paul Pogba Archivováno 16. 4. 2015 na Wayback Machine., Profutbal.sk, citováno 4. 12. 2013 (slovensky)
  4. ↑ Bravo Award, Rsssf.com (anglicky)
  5. ↑ "France’s Paul Pogba: a complete midfielder worth ‘two Gareth Bales’" [online]. theguardian.com, 03.07.2014 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ "How hard is it to be a Muslim footballer during Ramadan?" [online]. bbc.co.uk, 10.06.2016 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Crewe Alexandra: Mathias Pogba hopes his brother Paul can star for France at 2014 World Cup Archivováno 24. 2. 2015 na Wayback Machine., stokesentinel.co.uk (anglicky)
  8. ↑ Paul Pogba: Juventus midfielder banned for four years after World Cup winner tested positive for doping. Sky sport [online]. 2024-02-29 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Plašil dal v italské lize první gól, jeho tým poprvé vyhrál, iDNES.cz, citováno 29. 9. 2013
  10. ↑ Už došlo na AS Řím, jako první mu body sebral Turín. Milán opět selhal, iDNES.cz, citováno 4. 11. 2013
  11. ↑ Juventus nehrál, přesto se stal mistrem. Pomohla mu poslední Catania, iDNES.cz, citováno 4. 5. 2014
  12. ↑ UEFA.COM. UEFA.com users' Team of the Year 2015. UEFA.com [online]. 2016-01-08 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Zahraničí – Fotbal. iDNES.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ [ Paul Pogba sa stal najlepším hráčom Európskej ligy], SME.sk, cit. 27. 8. 2017 (slovensky)
  15. ↑ Fernandes vykopl novou sezonu hattrickem, Pogba čtyřmi asistencemi. United deklasovali Leeds. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-08-14 [cit. 2021-08-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Pogba se vrací z Manchesteru United do Juventusu. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ Spain - France 3:3, 4:2 PSO, UEFA.com, citováno 16. 7. 2013 (anglicky)
  18. ↑ Top honours to captain Pogba Archivováno 5. 11. 2014 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 16. 7. 2013 (anglicky)
  19. ↑ France - Uruguay 0:0 a.e.t. 4:1 PSO Archivováno 15. 11. 2013 na Wayback Machine., Final, FIFA.com, citováno 16. 7. 2013 (anglicky)
  20. ↑ France - Georgia 3:1, Footballdatabase.eu (anglicky)
  21. ↑ První postupující: na mistrovství světa si zahrají Nizozemsko a Itálie, iDNES.cz, citováno 11. 9. 2013
  22. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 15. 1. 2017 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
  23. ↑ A.S, Petit Press. Francúzi zdolali Nigériu 2:0, prvý gól dal Pogba, druhý bol vlastný. sport.sme.sk [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  24. ↑ Francie - Německo 0:1, úvodní čtvrtfinále rozhodl přímý kop a hlavička, iDNES.cz, citováno 4. 7. 2014
  25. ↑ Nejlepším hráčem šampionátu se stal Messi, brankářům kraloval Neuer, iDNES.cz, citováno 14. 7. 2014
  26. ↑ Francúzov spasil Payet, Rumunom ostali oči pre plač Archivováno 30. 6. 2016 na Wayback Machine., Profutbal.sk, cit. 10. 6. 2016 (slovensky)
  27. ↑ Pogba má koronavirus! V nároďáku ho nahradí sedmnáctiletý talent. sport.tn.nova.cz [online]. 2020-08-27 [cit. 2020-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-30. 
  28. ↑ UEFA.com users' Team of the Year 2015. UEFA.com [online]. UEFA, 2016-01-08, rev. 2017-01-04 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ 2015 FIFA FIFPro World XI revealed. FIFA.com [online]. 2016-01-11 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ UEFA Europa League Squad of the 2016/17 Season. UEFA.com [online]. UEFA, 2017-05-25 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ UEFA Europa League Squad of the Season 2020/21. UEFA.com [online]. UEFA, 2021-05-28 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Paul Pogba 'should not be close' to PFA Team of the Year. BBC Sport [online]. 2019-04-25 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce