Paul Stadler

Paul Stadler
Narození	25. července 1875 Jeseník Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. října 1955 (ve věku 80 let) Bad Wildungen Západní Německo Západní Německo
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	sochař a učitel
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Paul Stadler (25. července 1875, Jeseník – 22. října 1955, Bad Wildungen) byl slezský sochař.^[1]

Stadler vystudoval odbornou řezbářskou školu ve Vrbně pod Pradědem a Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni. Poté studoval sedm let na vídeňské Akademii v mistrovském ateliéru Edmunda von Hellmera. Po ukončení studií učil jeden rok na reálce v Opavě, od roku 1905 byl učitelem a v letech 1920–1937 ředitelem na Zemské odborné škole pro mramorářský průmysl v Supíkovicích.^[2]

Stadler tvořil zprvu v duchu akademického realismu. Pozdější reliéfy ženských postav zahalených řízou byly ovlivněné antikou a Feidiovým stylem mokré drapérie. Vyznačují se živostí a smyslově bezprostředním uchopením skutečnosti.^[3] Většina jeho prací byla provedena v carrarském nebo slezském mramoru.

Nejvýznamnějším dílem Paula Stadlera byl Goethův památník v Jeseníku. Tvořila ho jednoduchá, téměř funkcionalistická zeď, dělená rizality, s vyvýšenou střední částí a lavicemi a sloupy po stranách. Střední a postranní části byly zdobeny reliéfy, postranní sloupy maskami Komedie a Tragédie. Objekt zničili noví přistěhovalci do pohraničí v roce 1945, jeho části byly nalezeny v šatně tenisových kurtů..^[4]

Plastiky Paula Stadlera jsou mimo severomoravský region také v Jihlavě, Praze a Vídni.

• 1908 Císař František josef I., reliéf,^[5] Muzeum Jeseník
• 1908 Náhrobek starosty Emila Rochowanského, mramor, Opava
• Náhrobek ležící dívky^[5]
• Náhrobek E. Wawrzykové (klečící žena), Jeseník
• Stojící žena ze zadního pohledu^[5]
• Klečící bojovník^[6]
• 1927 Pomník Franze Schuberta v Krnově^[7]
• Busta Vincenze Priessnitze (mramor), Lázně Jeseník^[8]
• 1934 Památník J. W. Goetha, Josefská zahrada v Jeseníku
• 1935-37 Náhrobek s postavou Krista, hrobka podnikatele Liemerta v Mikulovicích^[5]
• Raumann (Plakette), hřbitov Poppelsdorf

• 2012 Sochařství v Olomouckém kraji, Daněk L, Hastík J, Maliva J, Agentura Galia, Olomouc, ISBN 978-80-904352-6-1
• 2008 Osobnosti Olomouckého kraje: 1850–2008 (sborník 151 s.), Barteček I a kol., Agentura Galia, Olomouc, ISBN 978-80-254-3006-4
• 2005 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2005, XV. St-Šam, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
• 2002 Skalík Tomáš: Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800–2000, bakalářská práce, Litomyšl - Opava
• 2000 Šopák Pavel: Opava 1900. Architektura a společnost. In: Opava. Sborník k dějinám města 2. Opava, s. 49–72.
• 1997 Gába Zdeněk: Stadler, Paul. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy 8. Opava–Ostrava, s. 106–107.
• 1995 Gába Zdeněk, Výmolová B.: Sochař Paul Stadler (1875–1955). Severní Morava, č. 70, s. 27–34.
• Melzer Miloš: Severní Morava, Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, Šumperk
• 1956 Friemel H.: Direktor P. S. Altvaterbote, č. 9, s. 1.
• 1955 Peschel F.: Director P. S. zum 80. Geburstage. Altvater, č. 3, s. 8–9.
• Peschel F.: Dem akademischen Bildhauer Direktor P. S. in memoriam. Altvater, č. 6, s. 7–8.
• 1952 Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler des XX. Jahrhunderts. Hrsg. von H. Vollmer, I.–IV., Leipzig 1952–1962., d. 4, s. 337
• 1938 Rittner R.: Kűnstler der Heimat. In: Der politische Bezirk Friewaldau. Hohenstadt, s. 55–61.

• Stadler Paul, stránky autora^{[nedostupný zdroj]}
• Paul Stadler v informačním systému abART
• Bohumila Tinzová, Odborná kamenická škola v Supíkovicích 1885–1945, Revue Kámen
• Městská knihovna Bruntál: Stadler Paul
• Supíkovice: Historie školy