Paul a Virginie

Paul a Virginie
Vydání z roku 1806
Vydání z roku 1806
AutorJacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre
Původní názevPaul et Virginie
PřekladatelProkop Ondrák
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština
Žánrmilostný a výchovný román
Datum vydání1788
Česky vydáno1836
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul et Virginie (1788, Paul a Virginie nebo také Pavel a Virginie) je milostný a výchovný román francouzského preromantického spisovatele Jacquese-Henriho Bernardina de Saint-Pierre, zobrazující na pozadí exotické přírody afrického ostrova dva mladé lidi, kteří se do sebe nevinně zamilují, ale jejich láska nakonec skončí tragicky.[1] Román je považován za inspirační zdroj pro Chateaubriandovu novelu Atala.[2]

Vznik a charakteristika románu

Román poprvé vyšel jako součást čtvrtého dílu autorova díla Etudes de la nature (1784-1788, Studie o přírodě), ve kterém Bernardin de Saint-Pierre chápe přírodu jako harmonický celek a racionalisticky objektivní popisy střídá osobním přístupem a lyrickými vyznáními.[1] Autor v románu, samostatně vydaném v roce 1789, líčí idilycký život malého společenství v exotickém prostředí ostrova Île de France (dnešní Mauricius) podle principu šťastného, resp. vznešeného divocha jím obdivovaného Jeana-Jacqeuse Rousseaua a rozvíjí v něm jeho myšlenku, že dobrota je člověku dána přirozeně, a proto je nutné jej chránit před škodlivými společenskými vlivy, protože příroda už sama vychová mladého člověka pro život.[3] Členové popisovaného společenství žijí v sociální rovnosti a ve vzájemné harmonii, bez násilí a neklidu, společně pracují aby si zajistili prostředky k obživě, a vytvářejí z okolní krajiny úrodnou zahradu i přírodní park.[4] Tato moralistně utopická společnost je později narušena konvencemi a stinnými stránkami civilizace (stavovské rozdělení, otrokářství, dogmatický výklad víry, touha po majetku), které ji zničí.[5][6]

Obsah románu

Pharamond Blanchard: Paul et Virginie (1844)

Příběh se odehrává poblíž Port-Loius, hlavního města tehdejší francouzské kolonie Île de France, které Bernardin de Saint-Pierre osobně poznal během svého tříletého pobytu, takže prostředí děje je autentické.[5] Začíná rámcovým vyprávěním jednoho mladého muže, který není v románu nijak blíže specifikován. Tento muž rád chodí na místo, odkud může pozorovat ruiny dvou malých opuštěných chýší. Jednoho dne zde potká starého muže s bílými vlasy a ušlechtilým výrazem a zeptá se ho, zda něco o chýších neví. Stařec, který osobně znal jejich obyvatele, mu pak s bolestnou vzpomínkou na zašlý čas a ztracené přátele vylíčí příběh Paula a Virginie.[7]

Ilustrace z vydání románu z roku 1806
Ztroskotání lodi Saint-Géran, ilustrace z vydání románu z roku 1806
Antônio Parreiras: Morte de Virgínia (1905)

Paul a Virginie jsou dětmi starostlivých matek, vyloučených z oficiální francouzské společnosti. Paní de la Tour, matka Virginie, pocházela z Normandie, z bohaté šlechtické rodiny, provdala se však za neurozeného muže a tak se jí vlastní rodina zřekla. Navíc jí manžel brzy zemřel při obchodní cestě na blízký Madagaskar a paní de la Tour se v těhotenství usídlila na Île de France. Matka Paula Markéta (Marguerite) byla prostého venkovského původu. Zamilovala se do šlechtice, který ji v těhotenství opustil. Tento hřích odešla skrýt do míst vzdálených od jejího rodiště.[7]

Paul a Virginie spolu vyrůstají od narození na izolovaném tropickém ostrově, kde na ně nemá současná francouzská společnost žádný vliv. Díky harmonickému působení přírody a idylickým rodinným vztahům se z nich stali ctnostní mladí lidé, kteří k sobě v době dospívání pocítí nevinnou lásku. Jejich matky, které se mezitím spřátelily, plánují jejich sňatek.[7]

Utopický charakter života na ostrově je však také narušován, a to otrokářstvím. Obě rodiny sice také vlastní otroky, ale ti jsou považování za členy rodiny. K odsouzení otrokářství dochází v okamžiku, kdy k chýším dorazí zbičovaná a hlady padající otrokyně. Virginie jí okamžitě poskytne jídlo a s Paulem navštíví jejího majitele, aby jí odpustil.[7]

Idyla končí v okamžiku, kdy paní de la Tour přijde dopis od její tety, která zve Virginii do Francie a slibuje jí poskytnout řádné vzdělání, šlechtický titul a odkázání veškerého majetku. Virginie odjet nechce, ale matka ji společně s místním duchovním a guvernérem ostrova přesvědčí, že jde o boží plán, který je nutno uposlechnout. Během její nepřítomnosti, se Paul trápí starostí o ni a o její city vůči němu. Naučí se číst a psát, aby si mohl s Virginií dopisovat. Ta není ve Francii šťastná a po více než dvou letech se vrací na lodi Saint-Géran domů. Nicméně přírodní síly v podobě bouře jí již návrat do ztraceného ráje nedovolí, a Virginie při převržení lodi umírá před Paulovýma očima (ztroskotání lodi Saint-Géran je skutečnou událostí, která se odehrála rolu 1744).[5][7]

Starý vypravěč pak svému mladému posluchači ještě sdělí, že Paul, naprosto zdrcený ztrátou své milované, po dvou měsících zemřel. Pak zemřela i jeho matka Markéta, brzy následována paní de la Tour. Román končí pláčem starého vypravěče příběhu i jeho mladého posluchače.

Adaptace

Hudba

Film a televize

Česká vydání

  • Pavel a Virginia, Praha: Václav Špinka 1836, přeložil Prokop Ondrák.
  • Pavel a Virginie, Praha: Bedřich Rohlíček 1855, přeložil Prokop Ondrák.
  • Pavel a Virginie, Praha: Jaroslav Pospíšil 1884, přeložil Josef Antonín Voráček.
  • Pavel a Virginie, Praha: Josef R. Vilímek 1906, přeložila Eliška Řehákova.
  • Paul a Virginie, Praha: Ludvík Bradáč 1925, přeložil Josef Maria Augusta.
  • Pavel a Virginie, Praha: Jan Otto 1931, přeložil Otakar Šetka.
  • Pavel a Virginie; Indická chatrč; Suratská kavárna, Praha: Vladimír Orel 1931, přeložila Božena Polívková.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b FRYČER, Jaroslav, a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 760 s. ISBN 80-7277-130-2. S. 134. [dále jen Fryčer]. 
  2. ↑ Fryčer, S. 372-373.
  3. ↑ HRABÁK, Josef. Čtení o románu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 327 s. S. 148.
  4. ↑ HRBATA, Zdeněk a PROCHÁZKA, Martin. Romantismus a romantismy: pojmy, proudy, kontexty. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 417 s. S. 57
  5. ↑ a b c KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. cnb000676850. S. 282–283. 
  6. ↑ ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech IV.. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1962. 636 s. cnb000690792. S. 256–257. 
  7. ↑ a b c d e ŠPLÍCHAL, Josef. Zapomenutý román Pavel a Virginie a jeho česká recepce. 2019. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra české literatury. Vedoucí práce Mocná, Dagmar [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ Rodolphe Kreutzer: Paul et Virginie - Bnf Data
  9. ↑ Jean-François Le Sueur: Paul et Virginie ou le Triomphe de la vertu - BnF
  10. ↑ Valse Paul et Virginie - Johns Hopkins University
  11. ↑ Victor Massé: Paul et Virginie - Bnf Data
  12. ↑ Jean-Jacques Debout: Paul Et Virginie - Discogs
  13. ↑ Henri Bernardin de Saint-Pierre - IMDB

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Paul virginie 1806 2 enfance lafitte.jpg
Gravure de Paul et Virginie, édition Didot de 1806, dessin de Louis Lafitte.
Henri Pierre Léon Pharamond Blanchard - Paul et Virginie, 1844.jpg
Henri Pierre Léon Pharamond Blanchard. Paul et Virginie, 1844, oil on canvas
Paul virginie 1806 6 naufrage prudhon.jpg
Gravure de Paul et Virginie, édition Didot de 1806, dessin de Prud'hon.