Paul d'Albert de Luynes

Jeho Eminence Paul d'Albert de Luynes
Kardinál-kněz Arcibiskup v Sens Biskup v Bayeux
Kardinál Paul d'Albert de Luynes
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	Sens
Sídlo	Sens
Jmenování	9. srpna 1753
Předchůdce	Jean Joseph Languet de Gergy
Nástupce	Étienne Charles de Loménie de Brienne
Znak
Osobní údaje
Datum narození	5. ledna 1703
Místo narození	Versailles
Datum úmrtí	21. ledna 1788 (ve věku 85 let)
Místo úmrtí	Paříž
Rodiče	Honoré Charles d'Albert de Luynes a Marie Anne Jeanne de Courcillon de Dangeau
Příbuzní	Charles Philippe d'Albert de Luynes (sourozenec)
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Podpis
Řády a ocenění	komandér Řádu svatého ducha rytíř Řádu sv. Michala
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul d'Albert de Luynes (5. ledna 1703 Versailles – 21. ledna 1788 Paříž) byl francouzský šlechtic a kněz. Jako příslušník nejvyšší aristokracie zastával od mládí vysoké posty v církevní hierarchii a patřil také k blízkému okruhu přátel královské rodiny. Byl dlouholetým biskupem v Bayeux (1729–1753) a arcibiskupem v Sens (1753–1788). V roce 1756 byl jmenován kardinálem a třikrát se v Římě zúčastnil volby papeže. Proslul jako mecenáš umění a vědy, sám se zabýval astronomií a výsledky svých četných pozorování publikoval. Byl členem Francouzské akademie a krátce prezidentem Francouzské akademie věd.

Pocházel ze starého šlechtického rodu připomínaného od 12. století, byl mladším synem Honoré Charlese d'Albert, vévody de Montfort (1669–1704), který jako generálmajor padl za války o španělské dědictví.^[1] Po matce Marie Anne de Courcillon (1672–1718) byl vnukem slavného memoáristy doby Ludvíka XIV. markýze de Dangeau.^[2][3] Jeho rodištěm byl palác Hôtel de Luynes na náměstí Place d'Armes v těsném sousedství královského zámku.^[4] Po smrti otce byl vychováván matkou a svými prarodiči vévodou a vévodkyní de Chevreuse, na jeho vzdělání měl podíl také významný teolog arcibiskup François Fénelon. Studoval v teologickém semináři Saint-Sulpice, poté získal doktorát na univerzitě v Bourges. V rodinné tradici od mládí zároveň sloužil v armádě a již v roce 1719 byl plukovníkem. Po hádce s jiným důstojníkem byl vyzván na souboj, rodina mu dala na výběr, že čest může zachránit přijetím souboje nebo církevní kariérou. Rozhodl se pro dráhu kněze.

Pravděpodobně v roce 1721 přijal kněžské svěcení a vlivem své rodiny hned získal post generálního vikáře v diecézi Meaux. Brzy se zařadil do blízkého okruhu přátel královny Marie Leszczyńské, manželky Ludvíka XV. a byl často zván ke společenským událostem ve Versailles. V roce 1727 se stal opatem v Cérisy a za přispění prvního ministra kardinála Fleuryho byl v únoru 1729 jmenován biskupem v Bayeux. Biskupské svěcení přijal v září 1729 a správy diecéze se ujal v prosinci téhož roku.^[5] Proslul jako neúnavný kazatel, konal časté vizitační cesty po diecézi a organizoval lidové misie, několikrát se ale dostal do sporu se stoupenci jansenismu. V roce 1747 byl jmenován almužníkem dauphinovy manželky Marie Josefy Saské (Premier aumônier de la Dauphine). Dauphin i jeho manželka se stali jeho přáteli a oba byli později pohřbeni v katedrále v Sens.

V roce 1753 se stal arcibiskupem v Sens a stejně jako v Bayeux se aktivně věnoval správě arcidiecéze. V dubnu 1756 byl jmenován kardinálem, kardinálský klobouk převzal o dva měsíce později z rukou Ludvíka XV. V roce 1758 se zúčastnil volby papeže Klementa XIII. (do Říma jej tehdy doprovázel koadjutor Étienne Charles de Loménie de Brienne, pozdější Luynesův nástupce a první ministr Francie). Téhož roku byl jmenován prezidentem komise státní rady pro církevní záležitosti a za sedmileté války měl i značný vliv na politiku. V roce 1759 získal Řád sv. Ducha. V roce 1761 vykonal velkou vizitační cestu po senské arcidiecézi, téhož roku na svém soukromém sídle uspořádal sněm francouzských biskupů. Dalších konkláve v Římě se zúčastnil v letech 1769 a 1774, z titulu svého postavení měl také důležitou ceremoniální úlohu při korunovaci Ludvíka XVI. v Remeši (1774).

Díky svému vzdělání a širokému rozhledu patřil od mládí k významným mecenášům vědců a umělců. Jako biskup v Bayeux byl donátorem regionální akademie věd v Caen. Namísto zemřelého kardinála Fleuryho byl v roce 1743 zvolen členem Francouzské akademie^[6], později se stal členem Francouzské akademie věd (1755) a v letech 1758–1759 byl jejím prezidentem.^[7] Proslul svým zájmem o astronomii a výsledky svých četných pozorování astronomických jevů (zatmění Slunce a Měsíce) publikoval ve sbornících Akademie věd. Zajímal se také o literaturu a patřil k mecenášům Voltaira.

Zemřel v Paříži 21. ledna 1788 krátce po svých 85. narozeninách, pohřben byl v katedrále sv. Štěpána v Sens. Za francouzské revoluce byla jeho hrobka v roce 1794 zničena a ostatky přeneseny na místní hřbitov.

Jeho starší bratr Charles Philippe d'Albert, vévoda de Luynes (1695–1758), zastával čestné hodnosti u dvora, patřil také k okruhu přátel královny Marie Leszczyńské a byl autorem několikrát vydaných Pamětí. Další členové proslulu službou v armádě, jejich strýc Louis Auguste d'Albert d'Ailly (1676–1744) dosáhl v dynastických válkách 18. století nejvyšší vojenské hodnosti maršála Francie (1741). Syn Charlese Philippa Marie Charles Louis d'Albert (1717–1771) byl generálporučíkem a guvernérem v Paříži.

• BORDONOVE, Georges: Ludvík XV. Milovaný - Nemilovaný král; Praha, 2006 268 s. ISBN 80-7243-297-4
• MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998 283 s. ISBN 80-86128-22-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul d'Albert de Luynes na Wikimedia Commons
• Biografie kardinála de Luynes na webu The Holy Roman Church
• Rodokmen rodiny d'Albert de Luynes