Pauline Metternichová

Paulina Metternich-Sándorová
Narození	25. února 1836, 26. února 1836 nebo 26. března 1836 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	28. září 1921 (ve věku 85 let) nebo 18. září 1921 (ve věku 85 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Povolání	saloniérka
Choť	Richard Klemens Metternich (od 1856)[1]
Děti	Žofie Marie Antoinetta z Metternichu[2] Antoinetta Pascalina z Metternichu[2] Klementina Marie z Metternich-Šándoru[2]
Rodiče	Mořic Šándor ze Slavnice[2] a Leontýna Adéla z Metternich-Winneburgu[2]
Rod	Metternichové
Příbuzní	František Albert z Oettingen-Oettingenu[2], Mořic Josef z Oettingen-Oettingenu[2] a Alžběta z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu[2] (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paulina Klementina Metternichová, rozená hraběnka Sándorová ze Slawnitze, (25. února 1836, Vídeň – 28. září 1921, Vídeň) byla přední vídeňská a pařížská aristokratka proslulá svým šarmem a elegancí, významná propagátorka díla Richarda Wagnera a Bedřicha Smetany v zahraničí.

Život

Kněžna Paulina Metternichová se narodila do uherské hraběcí rodiny Sándorů ze Slawnitze. Její otec Moritz Sándor byl v celém rakouském císařství proslulý milovník koní přezdívaný „bláznivý jezdec“ a matka Leontina byla dcerou rakouského kancléře Metternicha, u nějž Pauline strávila velkou část svého dětství.

Roku 1856 uzavřela sňatek s knížetem Richardem Metternichem, synem kancléře Metternicha (byli tak nejen manželé, ale i strýc a neteř). Manželství bylo velmi harmonické (i přes občasné milostné zálety knížete) a vzešly z něj tři dcery, Sophie, Pascalina a Clementina. Kněžna Paulina doprovázela svého chotě, který byl rakouským diplomatem, na jeho misijní pobyty nejprve na saský královský dvůr v Drážďanech, později na císařský dvůr do Paříže, kde strávili téměř jedenáct let (1859–1870). Zde se kněžna Paulina spřátelila s francouzskou císařovnou Evženií a stala se její nejbližší důvěrnicí. Naopak s rakouskou císařovnou Alžbětou (Sissi) se neměla příliš v lásce. Okatě přebírala povinnosti císařovny jako dobročinnost. Pořádala slavnosti, jejichž výtěžek byl věnován na dobročinné účely, zatímco císařovna Alžběta provozovala dobročinnost nenápadně a beze vší pompy a lesku. Kněžna ve Vídni také představovala módní ikonu. Co měla Pauline Metternich některého večera na sobě, to druhý večer měly i ostatní dámy. Milovala výrazné líčení (v tehdejší době ne zcela obvyklé, používané spíše lehkými ženami), kdežto císařovna Alžběta milující přirozenost to odsuzovala a vysmívala se kněžně ve svých neumělých básních.

Kněžna byla zapálenou příznivkyní kultury a milovala společenský život.

Jak ve Vídni, tak v Paříži určovala módní trendy a vkus. Do Paříže a později do Čech (pobývala často na zámku Plasy u Plzně) přinesla tehdy téměř neznámý sport – bruslení. Propagovala kouření doutníků a dýmek v čistě dámské společnosti. Dopisovala si s hudebními skladateli (např. s Wagnerem, Lisztem, Gounodem, Saint-Saënsem a jinými), se spisovateli (s Prosperem Mérimée či Alexandrem Dumasem st.). Za metternišského působení v Paříži se stala propagátorkou děl Richarda Wagnera a později i Bedřicha Smetany. Jako patronátní paní kostela svatého Petra a Pavla v Kralovicích, nechala v roce 1889 uložit zanedbané mumie Gryspeků do nových dubových rakví se skleněnými víky. Gryspekové byly okradeni o své původní cínové rakve v roce 1668, když je opat plaského kláštera nechal vzít na výrobu varhan.^[3]

Jako dítě byla svědkem revoluce v roce 1848 ve Vídni. Později zažila počátek francouzské občanské války v roce 1870. Dokonce doprovázela císařovnu Evženii na její cestě do exilu ve Velké Británii.

Zemřela roku 1921 ve Vídni. Byla svědkem slávy i pádu francouzského i rakouského císařství a v prvních letech po první světové válce se stala živoucím symbolem dvou ztracených světů.

Její nejznámější portrét vytvořil francouzský impresionistický malíř Edgar Degas. Dílo se dnes nachází v National Gallery v Londýně.^[4] Maloval ji i známý portrétista Franz Xaver Winterhalter.

Význam

Paulina Metternichová byla přední kulturní mecenáškou své doby. Přátelila se se skladateli Richardem Wagnerem (věnoval jí jednu svou klavírní skladbu) i Ferencem Lisztem a finančně je podporovala. Byla to ona, kdo prosadil premiérové uvedení Wagnerovy opery Tannhäuser v Paříži v roce 1861. Produkce skončila neúspěchem a pařížské fiasko Tannhäusera vstoupilo do dějin opery jako jeden z největších hudebních skandálů 19. století. Nadále však Wagnera podporovala. Mezi její chráněnce patřil skladatel Bedřich Smetana. V 90. letech 19. století marně usilovala o uvedení Smetanovy Prodané nevěsty v Paříži.

Díky svým častým pobytům mezi Paříží a Vídní působila kněžna Metternichová jako významný kulturní transmiter mezi těmito dvěma společnostmi (ať už šlo o hudbu, sport či politické názory, o něž se kněžna živě zajímala).

Napsala dvě knihy pamětí, německy Gesehenes, geschehenes, erlebtes, knihu o svém dětství (mj. o svém dědečkovi kancléři Metternichovi) a francouzsky Éclairs du passé, v nichž vzpomíná na francouzský císařský dvůr. Obě vyšly posmrtně na počátku 20. let 20. století.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fürstin Pauline von Metternich na Wikimedia Commons
• Bezirksmuseum Landstraße - Fürstin Pauline Metternich-Sandor