Paulus van Vianen

Paulus van Vianen
Narození	1570 Utrecht
Úmrtí	1613 (ve věku 42–43 let) nebo 3. června 1613 (ve věku 42–43 let) Praha
Příčina úmrtí	mor
Povolání	sochař, zlatník, medailér, kreslíř a malíř
Rodiče	Willem Eerstensz. van Vianen
Příbuzní	Adam van Vianen (sourozenec)
Funkce	dvorní malíř
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paulus Willemsz van Vianen (kolem 1570, Utrecht – 1613, Praha) byl nizozemský zlatník, modelér a medailér v období rudolfínského manýrismu.

Životopis

Narodil se v Utrechtu jako mladší syn Willema Eerstensz van Vianena, jeho starší bratr se jmenoval Adam (1569 – 1627). Oba byli dáni na vyučení zlatnickému řemeslu již v deseti letech k utrechtskému zlatníkovi Brunovi Ellardszovi z Leydenberchu (1530 – 1604) a pokračovali u jeho bratra Cornelise. Paulus dále prošel tovaryšskou službou ve Francii, Německu a Itálii, zatímco Adam neopustil rodný Utrecht.

V 90. letech 16. století Paulus pracoval na dvoře kurfiřta Maxmiliána v Mnichově a byl mnichovským měšťanem a členem mnichovského cechu zlatníků. Roku 1601 se objevil na dvoře uměnímilovného biskupa Wolfa Dietricha von Raitenau v Salcburku, odkud odešel do Prahy.

Roku 1603 nastoupil jako dvorní zlatník, modelér a medailér císaře Rudolfa II. na Pražském hradě s měsíčním platem 20 zlatých. V Praze si zakoupil také dům a účastnil se různých společenských událostí dvorských umělců, jako byly svatby či křtiny v katedrále sv. Víta nebo u sv. Tomáše na Malé Straně. Po Rudolfově smrti pracoval také pro císaře Matyáše.

Dílo

Vianen pro císaře a jeho dvořany vytvořil mnohé plakety, medaile a stolní nádoby, zvláště konvice pitoreskních tvarů a ploché misky na nožce, zvané tazza, zdobené na kruhovém dně reliéfní scénou z antické mytologie nebo z bible (např. cyklus ze života krále Davida. K největším objektům se počítá nesignovaná konvice z jaspisu řezaná v Praze v dílně Ottavia Miseroniho, kterou podle některých kunsthostoriků Vianen a podle jiných Jan Vermeyen roku 1608 fasoval do zlaceného stříbra, s plastickou figurkou nereidky na vrcholu ucha.

Spolu se svým bratrem Adamem, jeho synem Adamem II., se svým synem Paulem II. a s dalším příbuzným Ernstem Janszem van Vianen se v letech 1607 – 1612 zasloužil o vznik grafických předloh barokního tzv. boltcového ornamentu. Vzorník jejich kresebných návrhů nádobí, příborů a šperků převedl do mědirytin a vydal Johannes Lutma.

Dochovaly se jak Vianenovy návrhové kresby, tak modely z cínu nebo olova, a finální díla provedená zpravidla ve stříbře, a to zejména v Rijksmuseu v Amsterdamu, v Museum van Bojimans v Rotterdamu, v Císařské klenotnici a Uměleckohistorickém museu ve Vídni a v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Některá nedochovaná díla jsou známa z inventářů někdejší Rudolfoy kunstkomory na Pražském hradě.

Své plakety a medaile Vianen signoval PvV, PV nebo PvVf, a zpravidla také datoval štítkem s letopočtem. První portrétní medaili pro císaře Rudolfa II. Vianen provedl již roku 1576. Proslulé jsou plakety s náměty z řecké či římské mytologie (např. Minerva uvádí malířství mezi múzy, Hrdinství Marka Curtia, Pan a Syrinx, 1613; Kadmos zabíjející draka, Únos Evropy dcery Kadmovy, Merkur s hlavou Argovou 1607), dále biblické scény (Opilý Noe vysmíván svými syny, David a Abigail 1594, Zuzana a starci 1612, Svatá rodina, Klanění pastýřů, Nanebevstoupení Krista), alegorické kompozice (Alegorie na šťastná léta vlády knížete, dříve připisovaná Cellinimu) nebo krajinomalby Krajina s řekou a můstkem, k nimž využíval pravděpodobně kresby Roelanta Saveryho nebo grafické listy Egidia Sadelera. Dochovalo se také několik signovaných portrétních medailí.

Galerie

• 

  Plaketa s Markem Curtiem

• 

  Plaketa s Minervou mezi múzami

• 

  Plaketa Pan a Syrinx

• 

  Mísa s Dianou a Akteonem

• 

  (c) I, Sailko, CC BY-SA 3.0

  Medaile Rudolfa II.

• 

  Portrét Jindřicha Julia na víčku číše

• 

  Signatura na víčku

• 

  Miska tazza

• 

  Minerva

Odkazy

Literatura

• VOKÁČOVÁ Věra: Práce Paula van Vianena ve sbírkách UPM v Praze, in: ACTA UPM " VIII, C Commentationes 1, Praha 1973, s. 37 - 50.
• STEHLÍKOVÁ Dana:Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha Libri 2003; stran 620, ISBN 80-85983-90-7
• GERSZI, Teréz: Paulus van Vianen. Handzeichnungen, Hanau 1982.
• Sandrart, Joachim von: Teutsche Academie der Edlen Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste. Nürnberg 1675.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Paulus van Vianen na Wikimedia Commons
• Autor Paulus van Vianen ve Wikizdrojích