Pavel Černoch

Pavel Černoch
jako Hamlet ve stejnojmenné opeře Franca Faccia, Bregenzer Festspiele 2016
jako Hamlet ve stejnojmenné opeře Franca Faccia, Bregenzer Festspiele 2016
Základní informace
Narození2. května 1974 (49 let)
Brno, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba, opera
Povoláníoperní pěvec
Nástrojehlas
Hlasový obortenor, lirico-spinto
Aktivní roky1997–současnost
Webwww.pavelcernoch.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Černoch (*2. května 1974 Brno) je český operní pěvec, tenorista. Od debutu v Bavorské státní opeře v roce 2009 opakovaně vystoupil na hlavních operních scénách, jako je milánská La Scala, Vídeňská státní opera, londýnská Covent Garden nebo Ópera National de Paris.[1]

V rámci pěvecké kariéry se pod vedením maestra Paola de Napoli zaměřuje především na role lyrického oboru a oboru lirico-spinto mj. Alfredo (La TraviataG. Verdi), Lenskij (Eugen OněginP. I. Čajkovskij), Don José (Carmen - G. Bizet), Rodolfo (La BohèmeG. Puccini), Števa, Laco (Její PastorkyňaL. Janáček). Jako koncertní pěvec spolupracoval například s Berlínskými filharmoniky, Boston Philharmonic Orchestra, BBC Proms či s dirigenty Danielem Barenboimem, Simonem Rattlem a Jiřím Bělohlávkem.[2]

Život

Studium

Hudební sklony se u něj začaly projevovat již od dětství, kdy navštěvoval brněnský dětský sbor Kantiléna. Poté mu po prvním semestru studií zpěvu na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně doporučili, aby zpěvu zanechal a věnoval se něčemu jinému. Zpěvu se ale nevzdal a vydal se zahraniční cestou. V 90. letech navštěvoval italskou akademii v Osimu, kde se seznámil i s jedním největších tenoristů historie Francem Correllim, či studoval u bulharské zpěvačky Diny Petkovové. Necítil však, že se pěvecky zlepšuje, a zároveň začal ztrácet hlas. Jelikož chtěl být odmalička mimo pěvce také manažerem vlastní firmy, rozhodl se vrátit se na JAMU.[3] V roce 1999 vystudoval hudební manažerství na Hudební fakultě JAMU.[4] Spolupracoval poté s firmou pořádající světové kongresy, kde zajišťoval kulturní program.[3]

Paolo de Napoli

Pro jeho pěveckou dráhu bylo určujícím zlomem seznámení se s italským učitelem Paolem de Napoli, který mu pomohl vypracovat pěveckou techniku a stal se jeho dosavadním rádcem v oblasti výběru repertoáru a nastudovávání rolí. Pod vedením svého maestra začal získávat první zkušenosti na operní scéně.[5]

Pěvecká kariéra

Počátky – debut na české scéně, záskok v roli Števy v Rize 2005

Ke své první operní inscenaci se dostal v roce 1997 v Teatro lirico v Cagliari na Sardinii, kde vystoupil v opeře Střevíčky od Petra Iljiče Čajkovského. Po dalších dvou operách tamtéž se v roce 1999 prvně představil také v České republice a to jako Monostatos při uvedení Mozartovy Kouzelné flétny v brněnské Janáčkově opeře. V roce 2001 zde již zpíval Alfreda ve Verdiho Traviatě. V té době také spolupracoval s Teatro de la Maestranza v Seville.[3] V roce 2005 jej dirigent Jaroslav Kyzlink doporučil jako záskok pro Národní divadlo. Bylo tehdy nutné zastoupit Aleše Brisceina v roli Števy v Janáčkově Její pastorkyni, jejíž inscenace se měla konat toho roku v lotyšské Rize. Po tomto záskoku debutoval v září 2005 na scéně Národního divadla jako Don Ottavio v Mozartově opeře Don Giovannim.[6] Poté následovaly další role v Národním divadle mj. Alfredo, Vít (Tajemství od B. Smetana).

Mezinárodní kariéra

(c) Diego Delso, CC BY-SA 3.0
Latvijas Nacion
2005–2008: Lotyšská národní opera, Volksoper

Záskokem v roli Števy v Rize také začala jeho spolupráce s rižskou Lotyšskou národní operou, kde vystoupil jako Alfréd společně s tehdy začínající polskou sopranistkou Kristine Opolais. V této roli si jej také všimla vídeňská agentura Hollaender-Calix, skrze kterou byl angažován ve vídeňské Volksoper v roce 2007.[5] Zde zprvu zpíval především operetní role, ovšem vysoké náročnosti jako například Camilla de Rossillon z Veselé Vdovy od Franze Lehára, jehož árie obsahuje dvě „vysoká cé“. Skrze další operetu, Netopýr od Johannese Strausse ml., se dostal opět ke své oblíbené roli Alfreda v La Traviatě. Po osmi měsících se však rozhodl nadále pokračovat jako svobodný umělec bez stálého angažmá.[3]

2008 –2015: Pod agenturou Zemsky/Green, La Scala, Opéra Bastille

V roce 2008 jej Jaroslav Kyzlink doporučil na roli Prince v Dvořákově Rusalce do Řecké národní opery v Athénách, kde měla být nastudována nová inscenace. Zde jej slyšel Alan Green, tehdejší intendant Athénské opery a šéf Zemsky/Green Artists Management v New Yorku, jedné z největších agentur zastupujících operní pěvce, a nabídl mu spolupráci.[5] Následkem této spolupráce vystoupil Pavel Černoch na jevišti mj. Berlínské opery – Rodolfo v La Bohème, Hamburské opery - Alfredo v La Traviata s německou sopranistkou Anjou Harteros, Glyndebourne festival - Princ v Rusalce. V Bavorské státní opeře v Mnichově debutoval roku 2009, kde vystoupil v roli Števy v Janáčkově Její Pastorkyni, po němž se stal stálým hostem na hlavních operních scén. V tomto roce též prvně vystoupil jako Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě na prknech Národního divadla. Také sezona 2011/12 se podobně jako ty předchozí nesla ve znamení mnoha operních debutů - Teatro Real v Madridu, Opéra de Nice, Théâtre Royal de la Monnaie v Brusselu. V sezoně 2012/13 následoval debut v Teatro di San Carlo v Neapoli svou oblíbenou rolí Prince v Dvořákově Rusalce.[7]

Teatro alla Scala, Milán

V letech 2012–2013 vystoupil kupříkladu jako Alfred v La Traviatě a Pinkerton v Madame Butterfly v Národním divadle[8], či jako Rodolfo v Bohémě na scéně Dvořákovy opery v Ostravě.[9] Roku 2013 přišel další mezník jeho kariéry, kdy vystupoval jako Lykov v Carské nevěstě od Nikolaje Andrejeviče Rimsky-Korsakova v produkci Berlínské státní opery pod taktovkou dirigenta Daniela Barenboima, který byl zároveň šéfdirigentem milánské La Scaly. Inscenace byla následně přesunuta právě do La Scaly, a tak zde roku 2014 zaznamenal svůj operní debut. V sezoně 2014/15 poprvé zpíval Dona Josého z Bizetovy Carmen a to na Glyndebourne festival, a také debutoval na scéně pařížské Opéra Bastille v roli Prince. Ve stejném roce také zpíval tenorové sólo při provedení Beethovenovy 9. symfonie na BBC Proms s Birmingham Symphony Orchestra pod taktovkou Andrise Nelssonse. Tenorové sólo provedl ve Verdiho Requiem s Českou filharmonií v pražském Rudolfinu.

2015–2017: Amleto na Bregenzer Festspiele, Don Carlos v Opéra Bastille
Amleto, Bregenzer Festspiele 2016

Sezonu 2015/16 otevřel Verdiho Donem Carlosem v Hamburské státní opeře, po kterém následoval Laco z Její Pastorkyně ve Stuttgartu a další Janáčkova opera Věc Makropulos, v níž ztvárnil postavu Alberta Gregora při produkci Mnichovské opery.[10]

V létě 2016 vystoupil jako Amleto ve stejnojmenné opeře Franca Faccia, současníka Verdiho, na Bregenzer Festspiele. Cesta k této inscenaci však byla velmi komplikovaná: " Agentura mě v jednu chvíli dokonce už „prodala" na jiný projekt do Moskvy do Velkého divadla na Faustovo prokletí, naprosto skvělá věc – a mně zase volali z Bregenzu a přesvědčili mě. Tak jsem to znovu přehodnotil a zrušil zase Moskvu a dělal Hamleta v Bregenzu, a ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí, stal se z toho doposud největší úspěch v mé kariéře."[11]

V září téhož roku provedl písňový recitál za doprovodu Iva Kahánka v pražském Anežském klášteře. Rok 2017 se vyznačoval setkáními s pěvci světové operní špičky. Po Vladimirovi v Borodinově Princi Igoru v Amsterdamu a Don Josém v Bizetově Carmen v Hamburské opeře vystoupil v květnu opakovaně v inscenaci Čajkovského Eugena Oněgina v pařížské Opéra Bastille jako Lenskij po boku ruské divy Anny Netrebko v roli Taťány. V říjnu 2017 byl opět v Opéra Bastille součástí inscenace Verdiho Dona Carlose. V této produkci, v níž se v titulní roli Dona Carlose alternoval s Jonasem Kaufmannem, dále zpívali mj. Elena Garanča (Eboli), Ludovic Tézier (Rodrigue), Sonya Yoncheva (Élisabeth de Valois), Ildar Abdrazakov (Philippe II.). „Je to jako splněný sen. Jste součástí procesu, který je nesmírně zajímavý a to se mi, stejně jako samotná inscenace, velmi líbí.“[12]

2018: Cavaradossi v Athénách, Lenskij ve Vídeňské státní opeře

V roce 2018 se vrátil do Athénské opery, aby zde poprvé ve své kariéře ztvárnil tragickou postavu Maria Cavaradossiho v Pucciniho Tosce. V únoru téhož roku provedl svůj debut na scéně Vídeňské státní opery, když zaskočil za odřeknuvšího Romana Villazóna jako Lenskij v Čajkovského Evženu Oněginovi.[13][13]

Repertoár

Opera[14]
Skladateloperarole
BerliozLa damnation de FaustFaust
BizetCarmenDon José
DvořákRusalkaPrince
JanáčekJejí pastorkyňaŠteva, Laca
JanáčekKáťa KabanovaBoris
JanáčekVěc MakropulosGregor
FaccioAmletoAmleto
GounodFaustFaust
PucciniLa BohémeRodolfo
PucciniMadama ButterflyPinkerton
PucciniToscaCavaradossi
Rimskij-KorsakovCarská nevěstaLykov
SmetanaTajemstvíVítek
SmetanaProdaná nevěstaJeník
ČajkovskijEvžen OneginLenski
ČajkovskijIolantaVaudémont
VerdiTraviataAlfredo
VerdiDon CarlosDon Carlos
VerdiSimon BoccanegraGabriele Adorno
VerdiUn ballo in mascheraRiccardo
Koncerty
Skladateldílo
Beethoven9. symfonie
DvořákRequiem
DvořákStabat Mater
JanáčekGlagolská mše
MozartRequiem[15]
MahlerDas Lied von der Erde
RybaČeská mše vánoční pastorální
VerdiMessa da Requiem

Reference

  1. O., SYMBIO Digital, s. r. Pavel Černoch - Národní divadlo. m.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 
  2. Pavel Černoch - Tenor | Pavel Černoch. www.pavelcernoch.cz [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d ROUČEK, Rudolf. Trnitá cesta ke slávě - S Pavlem Černochem o milnících jeho umělecké kariéry. www.casopisharmonie.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-03]. 
  4. Absolventi hudební fakulty [online]. Jamu.cz [cit. 2024-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-27. 
  5. a b c Pavel Černoch — Všechnopárty. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 
  6. ROZENSKÝ, Radek Vincent. Národní divadlo. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 
  7. Zemsky/Green | Pavel Cernoch. www.zemskygreenartists.com [online]. [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. ROZENSKÝ, Radek Vincent. Národní divadlo. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  9. S.R.O., SE-MO Data. Pavel Černoch - životopis | Národní divadlo moravskoslezské. www.ndm.cz [online]. [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  10. Zemsky/Green | Pavel Cernoch. www.zemskygreenartists.com [online]. [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  11. Pavel Černoch, enfant terrible české opery. Dotyk. Dostupné online [cit. 2018-06-04]. 
  12. Interview with ... Pavel Černoch | Revopéra. Revopéra. 2017-10-21. Dostupné online [cit. 2018-06-04]. (francouzsky) 
  13. a b Pavel Černoch jako Lenskij při debutu ve Vídni. A jako bonus velký rozhovor s ním | OperaPlus. OperaPlus. 2018-02-27. Dostupné online [cit. 2018-06-04]. 
  14. Repertoire | Pavel Černoch. www.pavelcernoch.cz [online]. [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Filharmonie Brno - Mozartovo Rekviem

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hamlet 11914-Peralta.jpg
Autor: Francisco Peralta Torrejón, Licence: CC BY-SA 4.0
Hamlet von Franco Faccio
Milano, Teatro alla Scala, interior 01.JPG
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Milano, Teatro alla Scala
Opera Nacional, Riga, Letonia, 2012-08-07, DD 04.JPG
(c) Diego Delso, CC BY-SA 3.0
Latvian National Opera, Riga, Latvia
Hamlet 1979-Peralta.jpg
Autor: Francisco Peralta Torrejón, Licence: CC BY-SA 4.0
Hamlet von Franco Faccio