Pavel Řezníček (spisovatel)

Pavel Řezníček
Narození30. ledna 1942
Blansko
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí19. září 2018 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, básník, překladatel a novinář
Témataliterární tvorba a žurnalistika
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Řezníček (30. ledna 1942 Blansko19. září 2018 Praha[1]) byl český surrealistický básník a prozaik.

Život

Od roku 1949 žil v Brně. Po maturitě na tamní jedenáctiletce (1959) nedokončil dvouletou knihovnickou nástavbu[1] a pracoval v několika dělnických profesích (řezač materiálů v ZKL v Líšni, frézař v Elektrických závodech Julia Fučíka v Brně, rozvažeč stravy v nemocnici, skladník). Během vojny v letech 19611963 se seznámil s Petrem Králem, který ho přivedl k literatuře. Časem se spřátelil s mnoha dalšími umělci, nezávislými surrealisty a dalšími, jako byli Karel Šebek, Stanislav Dvorský, Martin Stejskal, Jan Gabriel, Josef Janda a další. Podílel se na činnosti brněnské literární skupiny Vateň. V letech 1972–1973 v Brně vydával samizdatový časopis Koruna a vydal zde i několik samizdatových sbírek, které ilustroval Martin Stejskal. Od roku 1974 žil v Praze,[2] kde se začal podílet na vydávání samizdatového surrealistického časopisu Doutník (s Janem Gabrielem). Ten řídil až do roku 1988 (k jeho vydávání se pak vrátil v letech 1995–2006 ve spolupráci s Ladislavem Fantou). Jeho tvorba byla do roku 1989 na indexu zakázaných knih, publikoval v exilu či samizdatu (např. pařížské Svědectví, římské Pelikánovy Listy, Revolver Revue aj.). Jinak pracoval v Praze jako stavební dělník, později skladník v ČSAD (1978–1993). V roce 1994 začal pracovat ve Státním ústředním archivu (dnes Národní archiv). Poté dělal manipulanta v knihařské a vazačské firmy Tomos, od roku 1998 byl třídičem na poště. V roce 2003 odešel do důchodu.[3]

Dílo

Celá jeho tvorba je výrazně surrealistická a je psána metodami klasického pojetí surrealismu. Jeho tvorbu ovlivnilo dílo a myšlenky Benjamina Péreta, André Bretona, Paula Éluarda, Vítězslava Nezvala, Vratislava Effenbergera.


Poezie

  • Blázny šatí stvol
  • Blbec, 1986 (L'Imbécile)
  • Tabákové vejce, 1991 jedná se o výbor jeho veršů z období do roku 1990
  • Kráter Resnik a jiné básně, 1990
  • Tabákové vejce, 1991
  • Hvězdy kvelbu, 1992
  • Zvířata, 1993
  • Plovací sval, 1995
  • Hrozba výtahu, 2001
  • Atentát ve vaně, 2002

Próza

  • Strop, zahraničí 1983, ČR 1989
  • Vedro, 1993
  • Zvířata, 1993
  • Alexandr v tramvaji, 1994
  • Zrcadlový pes, 1994
  • Cerf volant, 1995
  • Holič a boty, 1997 (památce Karla Šebka)
  • Natrhneš nehtem hlavy jejich, 2003

Díla věnovaná undergroundu

Tato díla se věnují především brněnskému surrealismu a lze v nich najít velmi cenné informace o brněnském undergroundu v období normalizace.

  • Hvězdy kvelbu
  • Popel žhne
  • Blázny šatí stvol

Autobiografie

  • Vrstva chleba, vrstva vápna, královna, 2013

Mimo vlastní tvorbu překládal z francouzštiny.

Odkazy

Reference

  1. a b Zemřel spisovatel Pavel Řezníček. Český rozhlas Vltava [online]. 2018-09-25 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  2. Rozhovor s Pavlem Řezníčkem (původně v časopise Host 9/2007)
  3. Pavel Řezníček. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“