Pavel Šremer

Pavel Šremer
Pavel Šremer na besedě STUŽ v roce 2011
Pavel Šremer na besedě STUŽ v roce 2011
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana zelených

Narození24. února 1946 (78 let)
Benešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik a ekolog
OceněníCena ministra životního prostředí
CommonsPavel Šremer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Šremer[1] (* 24. února 1946[2] Benešov u Prahy) je český biolog a ochránce životního prostředí, bývalý disident, signatář Charty 77, po sametové revoluci československý politik Strany zelených, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Vzdělání a pracovní kariéra

V roce 1968 absolvoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a začal vědecky pracovat v Mikrobiologickém ústavu ČSAV. Byl však uvězněn za své aktivity proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a později pracoval ve Výzkumném ústavu antibiotik a biotransformací . Po přestěhování do Bratislavy ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu. Za svůj podpis Charty 77 ho však musel opustit.

K roku 1990 je uváděn bytem Bratislava.[3] V listopadu 1989 spoluzakládal Stranu zelených na Slovensku a rok byl jejím místopředsedou.

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 150 - Zbehy, Západoslovenský kraj) jako poslanec za Stranu zelených. Ač české národnosti, byl zvolen za slovenský obvod. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.[4][5] Byl členem výboru pro životní prostředí. Krátce byl také náměstkem federálního ministra životního prostředí Josefa Vavrouška.

V letech 1992 až 1997 byl programovým ředitelem v amerických Mírových sborech v České republice. V letech 19972003 pracoval v České inspekci životního prostředí a poté v Českém ekologickém ústavu. V letech 2006 - 2010 pracoval na Ministerstvu životního prostředí jako ředitel odboru odpovídajícího za ekologickou politiku.

Dobrovolné aktivity

Koncem 70. let se zapojil do dobrovolné ochrany životního prostředí v bratislavské organizaci Slovenského svazu ochránců přírody a krajiny (SZOPK). Byl spoluautorem návrhu národního parku Podunají a návrhů řady chráněných území v oblasti Bratislavy, Malých Karpat a Záhoří. V roce 1992 byl zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život a v letech 19972006 byl jejím předsedou.

V roce 2001 získal Cenu ministra životního prostředí. V červnu 2012 dostal Cenu Josefa Vavrouška.[6]

Související články

Odkazy

Reference

  1. V databázi parlamentu (http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=262&id=3944) uváděno jméno Pavel Šremr.
  2. V databázi parlamentu (http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=262&id=3944) uváděno datum narození 24. února 1941.
  3. NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
  5. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  6. Laudatio na Pavla Šremera

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pavel Šremer.jpg
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 3.0
Pavel Šremer in the discussion organised by the Society for Sustainable Living